Recyklovaná kuchařka

Kniha
info

Kniha

Kdysi jsem v televizi viděl několik dílů kuchařských receptů Ládi Hrušky. Zhrozil jsem se z některých jeho výsledků. Recyklovaná kuchařka tak pro mě byla tak trochu tajemstvím, jestli nezabřednu zase do nějakého „hruškovského“ receptu šmakuládních kuřecích kůžiček. Knihu jsem otevřel náhodně na straně 102 a našel Židovský šmolc se škvarky. Jeho ingredience: ½ kg kůže z kuřat nebo slepice, cibule, sůl, pepř! Ach jo. Jsou to vlastně vyškvařené kuřecí kůže. Ty mám rád na kuřeti, ale že bych je cíleně musel škvařit a dělat si šmolc… :-/ To ta recenze začíná pěkně.

Pak jsem přešel dál. Od pečínky k číně, tedy využití zbylého vepřového masa do čínského jídla na způsob kung-pao. Netřeba ani číst. Recept prakticky odpovídá tomu, co sám s radostí dělám. Tak dál. Mrkvová pomazánka – to už je vyzkoušeno, dokonce na dětech. A je to skvělé! Sice vynechaného chilli je škoda, ale to by zase děti nesnědly. Zaujal mě recept na využití zbylého másla v podobě moučných francouzských kuliček nebo teď v době absolutního nadbytku cuket se hodí pikantní cuketové čatní.

Tohle je kuchařka, jako každá jiná. Některé recepty bych si nikdy neudělal, jiné mě zaujaly. Jen jediný rozdíl mezi „normální“ kuchařkou a touhle je v tom, že zde se využijí ingredience, které prostě zbyly po předchozím jídle. Takže za mě rozhodně lepší než Láďa Hruška a jeho knedlíkový hamburger.

  • Recyklovaná kuchařka; Jitka Rákosníková; Vydalo nakladatelství SmartPress, cena: 382 Kč

Bez odpadu

Kniha
info

Kniha

Dnes je velmi moderní vést bezodpadové domácí hospodářství. Nebo se alespoň blížit. I já mám chuť si dát facku, když vidím, že plastových odpadů vyprodukujeme za víkend víc než čehokoli jiného. A tak se u nás snažíme recyklovat věci, nepoužívat igelity, tašky si nosíme vlastní… Prostě malými krůčky se snažíme udělat tenhle svět lepším. Tak by to měl udělat asi každý. Pak bychom nemuseli na mezinárodní úrovni řešit brčka a uchošťoury.

Ale zpátky ke knížce. Camille Ratia se rozhodla před lety, že bude žít bez odpadů. A tak to skutečně dělá. Její domácnost je tak bezodpadová, jak jen může. Snaží se co nejméně zatěžovat životní prostředí svou činností. A o svých zkušenostech dokázala napsat knihu. Rozebírá tu každý aspekt lidského žití a konání. Probírá vše od obyčejného pytlíku až třeba po antikoncepci. No vážně. Dokonce tu je i rozebráno, že než abyste používali antikoncepci, můžete využít vasektomii. Ano, i mě to ohromilo. Zpočátku mě kniha bavila. Ale pak se přidávala další a další ohromení. Bezodpadové barvení vlasů (naštěstí při absenci vlasů jej nepotřebuji), bezodpadové narozeniny, bezodpadový přístup ke zvířatům. Je tu všechno. Možná až moc. Pokud bych měl být já referenční model, pak mě to množství rad a nápadů, kde se dá nedělat odpad, spíš vyděsilo. Škoda. Ale kdo má touhu být v tomto ohledu opravdu vyhrocený, prosím. Tohle je kniha pro vás.

  • Bez odpadu; Camille Ratia; Vydalo nakladatelství Mladá fronta, cena: 276 Kč

Prostory a dialogy Evy Jiřičné

Kniha
info

Kniha

Jsou lidé, jednotlivci, kteří by měli být inspirací pro tisíce dalších. Mezi ně patří jak Eva Jiřičná, česká světoznámá architektka, tak i dramatik a novinář Karel Hvížďala. A když spolu tito dva lidé vedou dialog, je to hodné zaznamenání. Karel Hvížďala je tu v pozici nahrávače, což mu jde víc než dobře. Tohle je jeho parketa. Ten zbytek knihy patří Evě Jiřičné a jejímu pohledu na svět, architekturu a život skrz efekt jejích typických zavěšených skleněných schodů. Je to jak laboratorní prizma, rozklad světla na samostatně složky. Rozklad vnímání vlastního života na jednotlivé prvky milníků jak pracovních, soukromých, tak i těch vnitřních až duševně intimních.

Rozhovor nenuceně letí z pražských Nuslí do Londýna a zpět, po cestě potkává Tomáše Baťu, Jana Kaplického a mnoho dalších lidí, kteří ovlivnili život a práci Evy Jiřičné. Blížící se osmdesátka (ač Guth-Jarkovský by nesouhlasil se zveřejněním věku dámy, ale v tomto případě je to důležitý rámec) dává tušit, že svět, který sama měnila a který měnil ji, je ohromný. I z tohoto pohledu časové konsekuce je to čtení fantastické.

  • Prostory a dialogy Evy Jiřičné; Karel Hvížďala; Vydalo nakladatelství Mladá fronta, cena 280 Kč

Stopy zvířat v životní velikosti

Kniha
info

Kniha

Už několikrát jsem ve svém blogu psal, že naše chata je taková zoologická zahrada. Tedy alespoň její jídelní koutek. Na naše záhonky se chodí najíst hraboši i srnky, kanci nám každé jaro rozryjí půlku trávníku, slepýši nám žijí pod domem i v záhonku. A že k nám občas zabloudí zaběhlá ovce nebo dokonce stádo krav, bereme jako takový kolorit. O množství ptáků a hmyzu ani nemluvíme.

Jenže je tu otázka, jak všechna ta zvířata poznat? Srnky nás znají. Válí se uprostřed záhonků až do té doby, než zaparkujeme auto a vystoupíme z něj. Pak se otráveně zvednou a ublíženě utečou do lesa. Zajíci během víkendu neustále přibíhají sledovat, jestli jsme už neodjeli, protože chtějí ochutnat ty nově zasazené cínie.

Po zahradě nám zůstávají jejich stopy. Když bych je našel někde v lese, asi bych je přesně nepoznal. Jenže v téhle knížce jsou nakreslené v přesném měřítku. Je poukázáno na několik důležitých doprovodných znaků, které doprovází ten který druh (třeba že ti zatracení kanci udělají půl metru hluboké požerky v celém našem trávníku). Podle knížky tak víme, že bergénie nám okousaly srnky, zatímco na cínie si brousili zuby zajíci. Stonky rajčat v oploceném záhonku odkousl deset centimetrů nad zemí daněk a pak je vyplivl, protože mu nechutnaly. Jenže tak to udělal se všemi rostlinkami. Překvapivě mu nechutnala žádná. Ach jo. Nevím, jestli jsem tohle potřeboval vědět. Ale knížka je to dobrá. :-)

  • Stopy zvířat v životní velikosti; Frank Hecker; Vydalo nakladatelství Grada, cena: 249 Kč