V minulém dílu jsme rozebrali, co umí takový přehrávač, co nahrávač, že existují stroje s vnitřním harddiskem… Pojďme se ponořit do této techniky ještě trochu hlouběji.
Pozor na region
Výrobci se všemožně snaží, aby jejich DVD a Blu-ray disky nebyly kopírovány. Proto také na nich vytvářejí speciální šifrovací soubory, které umožní spustit obsah jen na originálním nosiči a k tomu určených přehrávačích. Velkým problémem byl například dovoz hromadně vypalovaných pirátských nosičů z Asie. Proto mají přehrávače takzvané regionální kódování. Jeho kód najdete na zadní straně přehrávače i na obalu a pak na samotném médiu. Pro Evropu jde o kód 2 u DVD a B u Blu-ray. Takže na přístroji takto označeném opět přehrajete jen takto označený disk. Pokud tak nakoupíte na zahraničních serverech levné Blu-ray nosiče třeba typu C (Rusko a část Asie), pak je doma nepřehrajete! Jsou však i nosiče, které podporují všechny regiony (region FREE).
DVD
Vícekanálový zvuk
Jednokanálový zvuk, tedy zvuk, který je reprodukován pouze jediným reproduktorem, je takzvaný monofonní. Systémy, které dokážou reprodukovat zvuk více kanály, tedy ve více reproduktorech nezávisle (část zvukové stopy tak nese jeden reproduktor a další část druhý), a vytvořit tak prostorový zvukový vjem, jsou následně označovány jako stereofonní, kvadrofonní apod. Ve chvíli, kdy celý systém funguje ve třech rozměrech, označují se takové systémy jako Surround. Nejčastěji se používá několik reproduktorů doplněných subwooferem (sub-basový reproduktor) v rozmezí 4 až 10. Moderní hudební a filmové nahrávky dokážou rozmístit tento zvuk tak, jako byste seděli uprostřed kapely, koncertního sálu nebo scény filmu. Kolik kanálů daný přehrávač podporuje, poznáte z číselného označení. Například 5.1 znamená, že je možné použít až pět reproduktorů a jeden subwoofer.
Připojujte
Asi největším problémem je připojení. Vysoké rozlišení, které s sebou nesou DVD a Blu-ray, nemá smysl pouštět na starých televizích, které nezvládají obraz ve vysokém rozlišení. Obzvlášť připojení Blu-ray přehrávačů k obrazovkám, které nezvládají HD nebo dokonce UHD, je nesmysl, stejně tak ale naopak. Televizory s UHD rozlišením (alespoň 3840×2160 bodů) nemá smysl spojovat s DVD, které nedokáže na tak jemný rastr nést dostatečná data. Přehrávač a televize by tak měly být v kvalitativní souhře.
Jaké formáty mohou přehrávače zvládat |
|
|---|---|
Video |
DivX, AVI, WMV, Xvid, AVCHD, SVCD a VCD (tedy MPEG-1 a MPEG-2), MPEG-4 a titulky ve formátech .srt, .sub, .txt. |
Zvukové |
MP3, FLAC, WAV, WMA, AAC, ALAC, DSD |
Obrazové |
JPG, JPEG, PNG, TIFF, RAW,... |
Dále je třeba zaměřit se na to, jak připojíte televizi a přehrávač, případně jak je propojíte s dalšími periferiemi. Základem je propojení takzvaným HDMI konektorem, což je speciální rozhraní, které nese jak zvuk, tak i video ve velmi vysoké kvalitě. Pokud máte televizor se SCART konektorem, pak vězte, že Blu-ray si na něj nepřipojíte. Tento typ konektorů nedokáže přenést dostatečný datový tok.
Dál byste mohli na přehrávačích využít analogový komponentní zvukový výstup, jeho optickou i elektrickou verzi, stejně tak i kompozitní video výstup. Co jsou komponentní výstupy? Jde vlastně o to, že přenesené informace jsou nastrkány do zvláštních kabelů – například u obrazového toku se takto přenáší jednotlivé barevné složky separátními kabely, čímž se dokáže vysoce využít vysoká přenosová propustnost.
Základní rada ale zní: když si pořizujete přehrávač, měl by mít více HDMI vstupů. Pokud totiž máte doma více elektronických zařízení, pak byste je museli zapínat do série. Při zapnutí těch posledních pak musíte zapnout i všechny ty ostatní. Například při zapojení Blu-ray > AV receiveru > televize byste museli vždy zapínat i AV receiver. Ovšem není zrovna nutné receiver zapínat, pokud nepotřebujete super zvuk prostorového kina. Na televizních zprávách je to spíš kontraproduktivní.
Zapojení videa do domácího kina není vůbec jednoduché. Třeba tyhle jsou zadní konektory AV receiveru Onkyo (foto: Onkyo)
Mezi základní dnešní funkce můžete započítat i připojení k internetu. A to jak připojení přes Wi-Fi, tak i přes klasický kabelový vstup. I DVD dnes dokážou komunikovat s internetem, filmovými videotékami nebo přehrávat filmy uložené na sdíleném disku. Bohužel však na to nejsou tak dobře uzpůsobeny, jako domácí multimediální centra. O nich si však budeme povídat v některých z následujících dílů našeho seriálu.
Mezi vstupy pak musíme zařadit i možnosti připojení dalších záznamových médií. Především se soustřeďte na USB, protože přes něj můžete pak lehce přehrávat věci z fotoaparátů, USB disků apod. Také by se mohl hodit vstup pro paměťové karty, které se využívají ve fotoaparátech, mobilech a kamerách. Stačí pak vsunout kartu do přístroje a můžete na televizi vidět to, co jste vyfotili nebo natočili.
Někdy nemůžete připojit digitální kameru jen přes USB vstup. Proto by měl mít rekordér (předpokládáme, že to, co natočíte, si chcete i uložit na DVD) některé z podporovaných konektorů pro kamery, které se označují jako FireWire, nebo také jako i.Link či IEEE 1394.
