Editorial

Jan Čech

Autor: Vladan Krumpl

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

před Vánoci jsem se díval na svoje děti, jak se těší na Ježíška. Úplně vibrovaly při pomyšlení, že se Štědrý den blíží, a nemohly se dočkat, až přijde. Těšily se úplně na všechno – na cukroví, řízky, salát, stromeček, dárky, pohádky a taky na babičku a dědečka, se kterými jsme se po dlouhé době setkali. Dokonce se i dobrovolně nechaly otestovat, ačkoli se toho hodně bály. O Vánocích jsem měl slzy v očích, když jsem nás všechny viděl pohromadě. Dětem svítily oči jak žárovky, když pod stromečkem viděly tu kupu dárků, které tam nebyly ještě ve chvíli, kdy jsme všichni společně vyšli na louku před chatou hledat betlémskou hvězdu. Bylo mi teplo od rozehřátých kamen, ale hlavně od srdce, když jsem sledoval, jak se radujeme z toho, že jsme spolu.

Po svátcích jsem zase plánoval, co na chatě budu předělávat, stavět a budovat. Děda mi pomáhal vyměřovat plot, manželka s babičkou kuly plány na osázení každého místa, na které dohlédly. Děti vytáhly lopaty a rozhodly se, že si v křoví vykopou bunkr.

Vánoce minuly. Nad výpočty plotu jsem si uvědomil, že vlastně úplně všechno děláme proto, abychom potěšili druhé. Neděláme to pro sebe. Všechno jsou to malé či větší dárky, které mají zažehnout ohníčky v očích lidí, které máme rádi. I ten plot stavím proto, aby manželka měla radost z krásné zahrádky, kterou jí nežerou srnky. Terasu nebuduji pro sebe, ale abychom se na ni mohli všichni v létě posadit a užívat si. Děti stavěly bunkr proto, aby tam společně mohly řádit a smát se.

Myslím si, že i vy to tak cítíte. Stavíte, budujete, zušlechťujete, opravujete a sázíte nejen pro svůj dobrý pocit, ale hlavně proto, abyste udělali radost ostatním. Tak nám všem společně přeji, ať nám to tenhle rok vychází.

Ať je těch rozzářených očí co nejvíc.

Jan Čech, zástupce šéfredaktora

Komentáře

Načítám komentáře...