Editorial

Jan Čech

Autor: Vladan Krumpl

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Virus, který se rozletěl po celém světě, skoro zastavil život. Ulice liduprázdné, v kancelářských budovách se jen prášilo na stoly. Výroba stála a podle novinových titulků se zdálo, že lidem nejvíc chybí kadeřnice. Ale zarostlí občané téhle republiky mohou poděkovat viru za dvě věci:

1) Krásně uklizené domácnosti. Ten čas využili lidé pro úklid tak velký, že i předvánoční přípravy jsou proti tomu jen odpočinek. Na Facebooku jsem zachytil komentáře typu „už jsem uklidila sklep, skříně, garáž a umyla všechny skříňky a nádobí v kuchyni. Tak kdo to vydrží déle – já, nebo koronavirus?“

2) Opravené byty, domy, chaty a chalupy. Tolik času, který lidé strávili doma či na svých víkendových nemovitostech, se podepsalo na jejich stavu. Pravda, zavřené hobbymarkety trochu omezily všechny práce, ale po jejich otevření bylo jasně znát, že zlaté české ručičky se daly do opravování, upravování, přesazování, stavby… Prostě do zvelebování.

I já jsem se do toho dal. S rodinou jsme se odstěhovali hned na začátku pandemie na naši samotu u lesa a strávili tam dva měsíce. To, čeho jsem měl dost, byly barvy. A tak jsem se dal do natírání starých špaletových oken. Kdo to dělal, ví, že to je práce zdlouhavá, nevděčná, úmorná… Každé okno sundat, oškrábat, obrousit, oblepit, vyspravit, natřít proti houbám, základovkou zatmelit sklo a pak ještě přidat minimálně dvě vrstvy barvy. Některému kus odříznout, nastavit, dobrousit a zase všechny ty vrstvy, které potřebují několik hodin na schnutí.

Ale podařilo se. Ten čas byl využit skvěle a všechna okna včetně špalet jsou natřená. Tohle by se mi během víkendů, které zde trávíme, prostě nepodařilo. Takže viru za tohle musím poděkovat. A určitě i velká většina z vás.

Jan Čech, zástupce šéfredaktora

Komentáře

Načítám komentáře...