Editorial

Martina Kotrbová

Autor: Vladan Krumpl

Podle plánu

Moje zahrada je malá, ale vytvořila jsem si ji sama. Protože jsem byla v tomto oboru poměrně nezkušená, požádala jsem o návrh kamarádku-zahradní architektku. Chtěla jsem zahradu pokud možno bezúdržbovou, ale kreativní a divokou, žádné živé ploty z tújí. Plánek jsme s přítelem vzali do zahradnictví a poctivě podle něj nakoupili. Jediná obměna nastala v okamžiku, kdy přítel zatoužil po bříze. Volala jsem tedy přímo ze zahradnictví odbornici, co na to říká. „Klidně si ji tam dejte, ale je to pěkná svině,“ zněla upřímná odpověď. Čím se nebohá bříza provinila? Prý bere vodu ostatním rostlinám v okolí. Přesto jsme ji vzali na milost, převislou. Jinak jsme plánek naplnili beze zbytku.

Po několika letech umrzly všechny tři janovce, které krásně kvetly rozmanitými barvami. „To se stává, jsou choulostivé,“ odtušila kamarádka. Shodli jsme se na tom, že je nechceme měnit každých pár let, a koupili jsme jiné keře, už bez odborné konzultace. Mráz zničil taky přenádhernou komuli Davidovu, v době květu obsypanou motýly. Bez té jsem se obejít nechtěla, takže jsme pořídili jinou – není tak hezká, přesto radost dává. Po smrti byl brzy i jeden ze dvou solitérních buxusů, který stál nejblíže východu z domu – pes ho tak vydatně kropil, že ho úplně spálil. Druhý, možná ze solidarity, za několik let nepoporostl ani o centimetr a nakonec (ne za trest) musel ustoupit terase, kterou jsme se rozhodli vybudovat. Další obětí byl půvabný malý smrk, toho zahubila zákula – tak vesele žlutě kvetla, že jsme si vůbec nevšimli, jak mu zákeřně bere prostor.

Přítel poté totálně zvlčel a s naprostou ignorací původního plánku mi k narozeninám bez porady koupil tři „pořádné rostliny“, jak se vyjádřil: sakuru, mandloň a broskvoň. Nestěžuju si, první dvě opravdu nádherně kvetou a třetí dává malé, ale šťavnaté plody.

Zahrada se zkrátka po 13 letech od plánku značně odchýlila. Ale je taková, jakou jsem ji chtěla mít: pestrá, kreativní, nápaditá, prostě hezká. A já už se nemůžu dočkat, až zase začne rašit a klubat se ze zimního smutku, který narušují jen barevné bobule hlohyní. Pokud se těšíte i vy, třeba vás v tomto čísle inspirují tipy na nejkrásnější okrasné keře nebo rady, jak uchovat barevné trvalky co nejdéle svěží. Já se chystám uvést do praxe návod, jak dostat barvy do zahrady celoročně – abych podpořila hlohyně a narušila příští sezonu ten zimní smutek. Plánek neplánek.

Radosti v poslední době není moc kde brát, tak si ji co nejvíc užívejte na své zahradě, přišel její čas.

Martina Kotrbová, šéfredaktorka

Komentáře

Načítám komentáře...