Editorial

Filip Grygera

Autor: Vladan Krumpl

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Jednoho jara se už druhý rok po sobě kolem domu rodičů válely kousky střešních tašek. Usoudil jsem, že bude třeba poškozené kusy vyměnit. Postupná výměna se dělala léta letoucí, a vždy to stačilo. Na střeše byla bobrovka, u které to jde celkem snadno. I proto je tenhle prastarý typ krytiny dodnes populární.

Sehnal jsem jednoho známého pokrývače, který k tomu svolil s tím, že mu pomůžu. Pochopitelně na to musel vyjít nejteplejší den v roce. Na stanové střeše bylo asi 50 stupňů, na půdě sauna. Známý mě tiše proklínal, vydržel to jen se zaťatými zuby. Kdyby věděl, co ho čeká, k práci bych ho asi nepřemluvil. Já jsem jen s napětím potichu doufal, že s prací nepraští před koncem.

Tašek zralých na výměnu bylo víc, než jsme čekali. Byla to snad čtvrtina střechy. Zažili jsme si oba celodenní peklo. Hlavně tedy on. Zkušeně šplhal po krytině jako kamzík a přímo na unavujícím slunci musel být stále plně ve střehu, aby nespadl.

Naštěstí jde bobrovka opravdu celkem snadno vyměňovat kus za kus. Má to ale háček. Tašky se sice dělají stále ve stejných rozměrech, ale materiál se časem smršťuje. Nové výrobky jsou tedy vždy třeba o dva milimetry širší než ty staré. Při výměně jedné tašky v řadě to není problém, stačí zatlačit. Ale když jich bylo na výměnu vedle sebe víc, řada přestávala navazovat a na konci se musely některé kusy krátit na míru. Práce se tím komplikovala a protahovala.

Zvládli jsme to, ale příště už bych se do toho pouštět nechtěl. A je i dost možné, že už bych na takovou práci ani nikoho nesehnal.

Při výměně střešní krytiny doporučuji zaměřit se na dlouhou trvanlivost i na to, jaké jsou možnosti oprav a výměn poškozených kusů. Přeji vám, aby vás podobné martýrium nečekalo příliš brzy, nejlépe vás nepotkalo vůbec.

Filip Grygera, šéfredaktor

Komentáře

Načítám komentáře...