Nejdříve byla tma a potom přišlo světlo. Od doby kdy Edison vynalezl žárovku uplynulo hodně času a dnes si bez tohoto vynálezu nedovedeme představit jaké to bývalo. Náš dům potřebuje světlo jako mi vzduch a potravu pro život. A právě díky vynálezu Thomase Alvy Edisona, když přijde noc a náš dům se noří do temnoty si můžeme s této temnoty udělat světlo. Jeho důležitost dobře znají fotografové a filmaři a rovněž vědí jak důležité je jeho správné umístění. Umění zajímavě a správně osvětlit byt nespočívá v intenzivním rovnoměrném osvětlení, ale ve vyváženosti protikladů světla, stínu a tmy. V interiéru každý z nás stráví přibližně 60 - 80 procent svého života. Proto je tak, vedle přirozeného světla, důležité i to umělé, jeho správné osvětlení, které svou kvalitou výrazně působí na stav našich zrakových orgánů. Najít však správný poměr mezi přirozeným a umělým světlem je velmi náročný úkol. Neboť příliš světla může působit nepříjemně, naopak málo škodí zraku a má negativní vliv na nervovou soustavu. Lidské oko funguje jako nejdokonalejší kamera: má objektiv=čočka, clonu=duhovka a vysoce citlivý film=sítnici. Oční svaly automaticky zaostřují objektiv a otvor clony tak, že vzniká ostrý obraz. Pokud je silné světlo zornice se zúží a při slabém se rozšíří. Aniž bychom si to uvědomovali naše oči vykonají více práce než mi za celý život. Neboť čtvrtina energie, kterou denně spotřebujeme, připadá na zrakové orgány. A pokud jsou příliš namáhány, začínají odmítat službu a pracují pouze na částečný výkon (není se jim proč divit). A je to právě nesprávné osvětlení, které způsobuje únavu očí a ta se pak prostřednictvím nervových zakončení přenáší na celé tělo. Oči přijímají světlo dvěma způsoby, a to přímým a nepřímým způsobem. Přímé světlo je pro oči příjemné pouze v tom případě je-li měkké, jemné a připomíná žár ohně či teplý plamen svíčky. Přímé sluneční světlo či světlo z nezastíněné žárovky nás oslepuje. Pohyb světla a jeho intenzitu lze ovlivnit i předměty, které nás obklopují. Všechny předměty, zdi, strop, nábytek rozeznáváme jen tehdy, když odrážejí světlo. Nepřímé světlo působí na náš zrak reflexivním způsobem - jako odraz. A tento odraz lze ovlivnit, neboť hladké plochy vracejí více světla než strukturované. Zeď s hrubou omítkou nebo bohatě nařasené závěsy pohlcují více světla než hladká a jednoduchá záclona. I barvy dokáží se světlem úplné zázraky a ovlivnit jeho účinek. Hodně světla odrážejí především světlé barvy, tmavé ho naopak pohlcují. Porovnáme-li bílý strop, který odrazí až 80% dopadajícího světla, se stropem tmavě šedým , který odrazí pouze 12% je to celkem zřejmé. Znalost reflexních vlastností barev může být dobrou pomůckou při eliminaci světelných kontrastů. Takže si uvedeme ještě pár barev a jejich odraz světla. Například žlutá odráží 70%, světle šedá 58%, oranžová 20%, tmavě modrá 17%, tmavě zelená 15%, černá 9%. Hodně důležité je též se vyvarovat přílišné různosti jasů v zorném poli subjektu. Je-li v pokoji výrazný kontrast mezi osvětlenými a tmavými plochami, působí to velice nepříjemně na zrak, protože oči se neustále znovu zaostřují ze světla na tmu. To se děje například v místnosti, kde se použije jedné silné lampy na čtení, zatím co zbylý prostor se noří do tmy. Za pomoci doplňkové lampy je možno takovýto kontrast vyrovnat. Výška stropu se opticky sníží, když se osvětlovací tělesa nainstalují těsně nad rámem dveří a jejich světlo se nasměruje dolů. Prostoru dodá daleko příjemnější atmosféru, když v místnosti bude větší počet světelných zdrojů.