Je to pravidlo – na jaře vytáhnu traktůrek, aby se vyhřál na prvních slunečních paprscích, dopřeju mu dávku nového oleje, doliju benzin, vyměním svíčku, nasadím nabitý akumulátor a…

Tady se to v detailech liší. První verze je, že se nestane nic. Prostě nejde natočit. Ani na klíček, ani na táhlo. Prostě se mu nechce. To se stalo předloni. V servisu mi vyměnili svíčku, těsnění pod hlavou, vzduchový filtr, olej a pár dalších maličkostí.

Druhá verze je ta, že se něco rozbije. Minulý rok, pokud si vzpomínáte, jsem při prvním výjezdu s traktůrkem trefil spadlý kámen ze zídky a rozštípnul nůž, utrhnul stavěcí kolíky a dokonce i ohnul unášeč. A tak jsem vyrazil s traktůrkem do servisu. Tam vše opravili, vyměnili svíčku, filtr, olej...

Čtěte také

pátek 13

Čtěte také

Pátek třináctého

Tento rok jsem očekával, že se stane něco podobného. Už předminulý víkend jsem traktůrek vytáhl a klíčkem se sice nenastartoval, ale stačilo jednou zatáhnout za lanko a už frčel. Posekal jsem nejdůležitější části zahrady. Tento víkend jsem se jal dodělat zbytek. Tráva v květnu roste rychlostí centimetr za den, takže i ta místa, která byla už jednou posekána, zase krásně povlávala ve větru.

Co vám budu povídat. Zahradu jsem posekal tak ze 3/4. Pak najednou spadl výkon, motor chcípal a nedokázal zvládnout ani nejmenší zátěž. Z výfuku se táhne akorát smrad. Můj soukromý úsudek – těsnění pod hlavou, které je v něm jen dva roky.

Takže zase mi nezbývá, než zajet na chatu v týdnu, naložit traktůrek na vozík a vyrazit směr servis. Nebo že by byl čas vytáhnout z peněženky padesát tisíc (minimálně) a koupit nový traktůrek? Hmm… Být redaktorem není zas tak výdělečné povolání. Bohužel.