Pokojové rostliny na jedné straně alergikům pomáhají, protože zvlhčují vzduch v suchých vytápěných bytech a natahují do sebe oxid uhličitý i různé škodliviny. Na jejich listech se však může zachytávat prach. S prachem si snadno poradíme u rostlin s hladkými listy, jako je například fíkus, protože se dají snadno otřít nebo osprchovat. Horší je to u druhů s listy sametovými a chlupatými, jaké má třeba africká fialka. Tyto rostliny obvykle sprchování nesnesou a prach z nich dostaneme jen jemným štětečkem.
Drobné kvítky šáchoru uvolňují pyl do ovzduší.
Alergici by měli být opatrní v případě rostlin, které se rozmnožují pomocí větru. Tyto druhy mívají drobné květy, z nichž se uvolňuje velmi lehký pyl a rozprašuje se do okolí. Mohou to být různé traviny včetně bambusu nebo také šáchor. Naopak druhy s výraznějšími květy, které lákají opylovače, bývají pro alergiky bezpečné.
Dobrou volbou jsou z hlediska alergií rostliny, jež v domácích podmínkách kvetou jen zřídka nebo vůbec, a mají dekorativní, hladké, snadno omyvatelné listy. Alergici hlásí dobrou zkušenost s dračinci, maranty a fíkusy.
Co se týče vůně, je velmi individuální, zda ji alergik bude vnímat jako dráždivou, nebo naopak zklidňující. Zářným příkladem je eukalypt. Někomu vadí, jinému pomáhá. Vonné rostliny se zkrátka musejí vyzkoušet a v případě potíží darovat známým.
Kontakt s jedovatými rostlinami typu difenbachie může u alergiků vyvolat vážnější reakci.
Samostatnou kapitolou jsou rostliny obsahující jedovaté látky, které dráždí pokožku při dotyku a alergici na ně bývají obzvláště citliví. Přesazování a seřezávání četných druhů, od zákeřné difenbachie až po zdánlivě neškodný břečťan, by se mělo provádět v rukavicích či ještě lépe osobou, jež alergiemi netrpí.
Pozor je třeba dávat i na substrát, jehož vlhkost přeje rozvoji plísní, roztočů a bakterií. Pokud se na povrchu zeminy v květináči objeví plísňový povlak, je třeba ho co nejdříve zlikvidovat účinnými fungicidy.