Ananas se k nám dostal z Jižní Ameriky a po dlouhá staletí si ho mohly dovolit jen nejbohatší vrstvy. Mezi aristokraty se rozmohla móda nosit ananas při sobě jako ozdobu a symbol jejich postavení. Anglický král Karel II. se v 17. století nechal s ananasem dokonce portrétovat.

Dnes už je ananas mnohem dostupnější, někdy může být jen problém sehnat ho ve zralém stavu. Plod vhodný ke konzumaci poznáme tak, že zkusíme vytrhnout jeden z jeho listů; pokud klade mírný odpor, ale dá se utrhnout, ovoce je zralé tak akorát. Jestliže se nám list vytrhnout nedaří, ananas bude potřebovat ještě pár dní "dojít" při pokojové teplotě. Naopak samovolně vypadávající listy a měkká slupka naznačují, že už bude na vyhození.

Díky vysokému obsahu vody ananas podporuje redukční diety. Kromě toho ale obsahuje také velkou dávku vitaminů A a C a řadu minerálních látek včetně manganu, draslíku, hořčíku, fosforu a vápníku. Přítomný enzym bromelin napomáhá trávení, působí protizánětlivě, zmírňuje otoky a podporuje hojení ran. Navíc brání nadměrnému shlukování krevních destiček, a tím organismus chrání před vznikem krevních sraženin.

Ananas rovněž působí močopudně a podporuje pročištění ledvin. Ne každému ale vyhovuje jeho kyselost, která může podráždit sliznici. V Jižní Americe jsou lidé zvyklí ananas solit, což kyselost neutralizuje. Solené čerstvé ovoce je pro našince nezvyklou pochoutkou, nicméně i u nás se ananas přidává do slaných pokrmů, ať třeba jako ozdoba jednohubek, nebo ozvláštnění masových směsí a grilovaných špízů.