Máte nějakou vysněnou stavbu, kterou byste chtěl navrhnout?

Mám rád hory. Kdybych v nich mohl postavit chatu, udělalo by mi to radost. Jinak jsem vždycky rád navrhoval hotely. Vlastně – nakonec by ta vysněná stavba mohla být hotýlek v horách. Kdyby taková nabídka přišla, neváhal bych.


Čím vám hotely přirostly k srdci?

Možná to bude tím, že to byla jedna z našich prvních staveb s Evou tady v Česku (hotel Josef v Praze postavený v letech 2001–2002). U hotelů se mi líbí kombinace bydlení, sportu, restaurace a kongresových prostor. Lidé se v nich setkávají, poznávají nové věci. V hotelu se vždycky snoubí mnoho funkcí a k tomu je samozřejmě bonus v podobě cestování. Já cestuju rád, možná i to hraje roli.


Kdo je pro architekta pohybujícího se téměř čtvrtstoletí v oboru ideálním klientem? Třeba člověk s neomezeným rozpočtem?

To vůbec ne. Vždycky je dobře, když jsou stanovené určité limity, které se musí dodržet. Člověku spíš pomáhá, když ví, kam může zajít a co je nereálné. Pro mě je vysněný klient ten, s nímž si rozumíme. To je alfa a omega naší práce, když jedeme na stejné vlně. Znamená to, že ví, co od nás může čekat. Ideální je, když klient sám dokáže dělat rozhodnutí. Tohle všechno poznáte po první druhé schůzce – jestli přemýšlíme společně a vycházíme si vstříc, nebo jestli to úplně nefunguje. Pak je lepší si to hned přiznat a rozejít se. Naštěstí to není běžné.


A co když si s klientem lidsky sednete, připravíte projekt, ale nakonec stejně skončí v koši?

To se stává velmi často, možná tak v 80 procentech případů. Někdy jsou na vině peníze, jindy legislativa, dlouho trvá vyřízení povolení a ne všichni vydrží roky čekat. Občas se klient rozhodne projekt prodat a nový nabyvatel má jiné představy. Je to opravdu běžné a na naší práci je právě tohle na jednu stranu těžké, ale zároveň hezké, že nemáte žádnou jistotu. Nikdy nevíte, jak věci dopadnou, kam vás to posune.


Stane se, že projekt uložíte k ledu a po letech na něj dojde?

I to se stává. Některé projekty trvají i dvanáct let, než je úřady povolí, což je šílené, a věřím, že se to teď zlepší. Projekt uzraje, zestárne, technologie už jsou také někde jinde, často i celá idea, protože i svět je jiný. Pak nastává fáze oživování a upravování.

Ve většině oborů se dnes diskutuje o používání umělé inteligence…

V tomto kontextu je vtipný název naší kanceláře. A ani nevím, jaká jsme v roce 1999 měli pro firmu připravená jména. Tehdy jsme s Evou byli u právníka, který nám několik návrhů shodil ze stolu, protože už se používaly. A tak jsme začali kombinovat architekturu, interiéry a design a vyšla nám z toho zkratka AI Design. Tehdy jsme samozřejmě netušili, že bude existovat něco jako „artificial intelligence“.

Chcete číst dál a dozvědět se:

- jak architekti zapojují umělou inteligenci do své práce

- jak probíhá spolupráce s Evou Jiřičnou

- proč projektům ateliéru dominuje sklo a kov

- v čem chtějí Češi bydlet

- proč nevzniká víc kvalitních staveb

V červencovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA najdete spoustu dalších zajímavých informací. Čtěte od 20. června.