Máte nějakou vysněnou stavbu, kterou byste chtěl navrhnout?

Mám rád hory. Kdybych v nich mohl postavit chatu, udělalo by mi to radost. Jinak jsem vždycky rád navrhoval hotely. Vlastně – nakonec by ta vysněná stavba mohla být hotýlek v horách. Kdyby taková nabídka přišla, neváhal bych.


Čím vám hotely přirostly k srdci?

Možná to bude tím, že to byla jedna z našich prvních staveb s Evou tady v Česku (hotel Josef v Praze postavený v letech 2001–2002). U hotelů se mi líbí kombinace bydlení, sportu, restaurace a kongresových prostor. Lidé se v nich setkávají, poznávají nové věci. V hotelu se vždycky snoubí mnoho funkcí a k tomu je samozřejmě bonus v podobě cestování. Já cestuju rád, možná i to hraje roli.


Kdo je pro architekta pohybujícího se téměř čtvrt století v oboru ideálním klientem? Třeba člověk s neomezeným rozpočtem?

To vůbec ne. Vždycky je dobře, když jsou stanovené určité limity, které se musí dodržet. Člověku spíš pomáhá, když ví, kam může zajít a co je nereálné. Pro mě je vysněný klient ten, s nímž si rozumíme. To je alfa a omega naší práce, když jedeme na stejné vlně. Znamená to, že ví, co od nás může čekat. Ideální je, když klient sám dokáže dělat rozhodnutí. Tohle všechno poznáte po první druhé schůzce – jestli přemýšlíme společně a vycházíme si vstříc, nebo jestli to úplně nefunguje. Pak je lepší si to hned přiznat a rozejít se. Naštěstí to není běžné.


A co když si s klientem lidsky sednete, připravíte projekt, ale nakonec stejně skončí v koši?

To se stává velmi často, možná tak v 80 procentech případů. Někdy jsou na vině peníze, jindy legislativa, dlouho trvá vyřízení povolení, a ne všichni vydrží roky čekat. Občas se klient rozhodne projekt prodat a nový nabyvatel má jiné představy. Je to opravdu běžné a na naší práci je právě tohle na jednu stranu těžké, ale zároveň hezké, že nemáte žádnou jistotu. Nikdy nevíte, jak věci dopadnou, kam vás to posune.


Stane se, že projekt uložíte k ledu a po letech na něj dojde?

I to se stává. Některé projekty trvají i dvanáct let, než je úřady povolí, což je šílené, a věřím, že se to teď zlepší. Projekt uzraje, zestárne, technologie už jsou také někde jinde, často i celá idea, protože i svět je jiný. Pak nastává fáze oživování a upravování.


Ve většině oborů se dnes diskutuje o používání umělé inteligence…

V tomto kontextu je vtipný název naší kanceláře. A už ani nevím, jaká jsme v roce 1999 měli pro firmu připravená jména. Tehdy jsme s Evou byli u právníka, který nám několik návrhů shodil ze stolu, protože už se používaly. A tak jsme začali kombinovat architekturu, interiéry a design a vyšla nám z toho zkratka AI DESIGN. Tehdy jsme samozřejmě netušili, že bude existovat něco jako „artificial intelligence“.


Jak architekti zapojují umělou inteligenci do své práce?

Děláme to, ale jsme na začátku. Teď například chystáme rezidenční projekt a zkusili jsme umělou inteligenci k vytvoření malé části návrhu. Projekt počítá s náměstím a kolegové, kteří jsou v technologiích zběhlejší než já, definovali určité požadavky. Výsledkem byla řada obrázků, které umělá inteligence na základě dalších požadavků ještě změnila a my to pak ukázali klientovi.


Líbilo se mu to?

Líbil se mu princip. Nevyšlo z toho nic konkrétního, o to nám ani nešlo, ale podstatné je, že umělá inteligence dokáže neuvěřitelně rychle připravit prvotní návrhy, nad kterými by člověk strávil mnoho času. V tomto směru určitě bude pomocníkem, ale stejně jsem přesvědčený o tom, že architekt si prostě své návrhy bude muset vždycky odpracovat. Obecně se v tomto směru snažím být optimistický, na druhou stranu se přiznávám, že mám z umělé inteligence trochu obavu, zda dokážeme uřídit to, co jsme vyprodukovali. Mám pocit, že svět teď není nastavený tak, abychom ji uřídit dokázali.


Nebojíte se, že jednou architekty nahradí?

Myslím, že bude pomáhat, ale architekta nahradit nedokáže. A když náhodou ano, tak budeme dělat něco jiného.


Co byste dělal?

Jsem certifikovaný sportovní masér! Vzniklo to tak, že se ženou rádi chodíme po horách. Měla zdravotní problémy, tak jsem se jí snažil pomoci a moje masáže zabíraly. Zároveň jsem si uvědomoval, že jí můžu ublížit, tak jsem si řekl, že si udělám nějaký kurz, abych věděl co a jak. Ale nevěnuju se tomu.


Chyběla by vám vaše práce?

Určitě ano. Dělám ji už dlouho a někdy je toho opravdu hodně, takže ne vždy cítím nadšení. Ale když přemýšlím, co dál, vždycky dojdu k tomu, že bych obtížně hledal jiný obor, který by mi přinášel takovou radost. Jsem moc rád, že svoji práci můžu dělat.

Petr Vágner

Vystudoval fakultu architektury na ČVUT v Praze. Na konci studií absolvoval roční stáž v Londýně v kanceláři architektky Evy Jiřičné. Původně se dohodli, že se po škole vrátí do Londýna, nakonec spolu v Praze v roce 1999 založili studio AI DESIGN. Mají za sebou řadu menších i velkých projektů, například hotel Josef v centru Prahy, novou oranžerii na Pražském hradě, Café B. Braun nebo rekonstrukci kostela svaté Anny v Praze. Jejich autorský podpis nese několik budov Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně – Kongresové centrum, Univerzitní centrum a Fakulta humanitních studií. Podle jejich návrhu vznikl také bytový komplex Sky Barrandov v Praze, staví se bytové a administrativní domy na Rohanském ostrově a nově má vzniknout Centrum Nového Žižkova.

www.aidesign.cz


Při založení studia působila Eva Jiřičná v Londýně a vy jste byl v pražské kanceláři sám. Kolik je vás tam dnes?

Asi deset. Zkusil jsem pracovat i s větším počtem lidí, ale nesedlo mi to. Přináší to určitá nedorozumění a víc než práci začnete řešit provozní záležitosti. A to není nic pro mě.


Jak často jezdí Eva Jiřičná do Prahy?

Do covidu tady byla jednou za týden až dva. V pandemii nepřijela rok a půl, ale zase jsme se perfektně naučili pracovat přes Zoom. Covid naprosto změnil náš styl práce. Každý den v 10 hodin dopoledne máme společný Zoom a věci, které dříve stály, protože se čekalo, než Eva přijede, vyřešíme okamžitě.


O práci vašeho studia se píše, že projektům dominuje sklo a kov. Souhlasíte s tím?

Myslím, že to tak není. Sklo a kov k nám určitě patří, Eva říká, že to jsou materiály, které dokážou poslouchat, kdežto dřevo si trochu dělá, co chce. Ale já tak striktní nejsem a v naší práci určitě uvidíte i věci ze dřeva. Rádi ho používáme, navíc současná doba je tomu hodně nakloněná.


Kde s rodinou žijete?

Bydlíme v rodinném domě a místo toho, abychom nastavovali nahoru, zakopali jsme se do země. Náš dům je ve svahu, tak jsme rozšířili suterén. Máme tam spoustu denního světla, dřevěné podlahy i skleněné schody! Ale malé a jen kvůli světlu, protože jsme ho potřebovali dostat do místností. Pro mě je světlo daleko důležitější než materiál.


V čem Češi chtějí bydlet, pokud to lze nějak zobecnit?

Nevím, jestli existuje typický český klient, ale já jsem hrdý Čech – pyšný na to, co jsme udělali, a dojímá mě, kam až jsme došli. Myslím, že jsme chytří, šikovní a umíme vymyslet z mála hodně.


Říkáte si to, i když sledujete architekturu českých měst a vesnic?

Je pravda, že trpím, ale zase si myslím, že jsme už trochu dál než v devadesátkách, kdy se hlava nehlava budovala satelitní městečka. Dnes už je tu hodně lidí, kteří chtějí mít něco krásného, mají jasnou představu o svém bydlení. Myslím, že s naším vkusem to není úplně ztracené. Samozřejmě to neplatí pro všechny, ale takhle je to po celém světě, to není česká specialita.


Čím to je, že nevzniká víc kvalitních staveb? Je to otázka peněz?

Myslím, že daleko důležitější je vzdělání a přístup člověka. Bohužel u nás je rozšířený mýtus, že když oslovíte architekta, je potřeba mít velké peníze, aby vzniklo něco hezkého. Není to pravda, jen je třeba umět se odhodlat zafinancovat nějakou část výsledného díla, která nebude nejlevnější. Některé prvky budovy dokážou udělat fantastické věci, vystřelí ji do výšin, ale nepůjdou udělat levně. Platí totiž, že když se od začátku do konce začne něco dělat nejlacinějším způsobem, výsledek není dobrý. Tento přístup je u nás bohužel častý a týká se i developerů.


Proč se tedy lidé neradi obracejí na architekty?

Když je u projektu architekt, náklady na celý proces jsou zvýšené o jeho osobu, ale je důležité si dát na misku vah, jestli je to přidaná hodnota, která výsledek nakonec dokáže násobit.


O kolik architekt stavbu prodraží?

Honorář se stanovuje buď podle času, jaký na projektu strávíte, nebo určitým procentem z celkového rozpočtu. Ale v současné době to už vlastně moc neplatí, vždycky je to spíš na jednání s klientem.


Přemýšlel jste někdy o tom, kudy by se ubírala vaše kariéra, kdybyste neodjel na roční stáž do londýnské kanceláře Evy Jiřičné?

To vím docela přesně, určitě bych pracoval na Barbadosu jako architekt. Měl jsem štěstí v tom, že jsem měl přítele, který tam vlastnil dům, kam jsme mohli s rodinou jezdit. Ten dům byl krásný, stál uprostřed přírody a navrhoval ho místní architekt. Můj známý mi s ním tehdy na konci studií zprostředkoval setkání a on mi nabídl práci, že k sobě potřebuje nové lidi. Byla to skvělá nabídka, ale já už byl domluvený s Evou. My jsme si tehdy řekli, že to spolu zkusíme, a vlastně to zkoušíme dodnes, ještě nejsme u konce.

Tento článek vyšel v časopisu Dům & Zahrada 7/23.