Jak se řekne sklep, člověk se mimoděk začne bát, vždyť v jistém ohledu je sklep kulisou vší myslitelné i nemyslitelné hrůzy a kvintesencí míst opravdu strašlivých, neříkejte, že nic z toho ve vás z časů raného dětství nezůstalo. Pamatujete se přece: hřbitov, prosektura a sklep (a také sklepení, kobka, krypta, brrr!), ta první dvě místa jsou strašlivá jen v noci, zatímco sklep i ve dne, protože je pod zemí a nemá okna. To je první asociace sklepa.

„...Viděl jsem dobře. V rohu na mě zíral otevřený vstup do sklepení. Ve dne jsem si jej nevšiml, jeho poklop dokonale splýval s podlahou. Ale teď – otevřený? Jak se to mohlo stát? Znovu jsem dostal strach.“ www.hryprodivky.cz

Druhou je pak sklep jako místo pro trochu dubiózní aktivity, od založení divadla, podzemní církve či sadomaso salónu až po oblíbené pánské opíjecí koutky. Každopádně sem není příliš vidět. Tma zde panuje i ve dne. Co se v prvním případě jevilo jako generátor hrůzy, je teď osedláno, oceněno a využito. Četl jsem dokonce kdysi kdesi, že se mnoha mužům takový podzemní koutek asociuje s matčiným lůnem.

„Název divadla Sklep pochází ze skutečného sklepního prostoru domku babičky Davida Vávry, který zde soubor založil se svým čtrnáctiletým spolužákem Milanem Šteindlerem v roce 1971.“ www.divadlosklep.cz

Třetí, co nás v souvislosti se sklepem napadne: sklep na brambory, hrušky a jablka, ale ovšem především na víno jako hrdá ilustrace ekonomicky utěšených, ba komfortních rodinných poměrů.

„Sklep by neměl být ani příliš suchý, aby korek nemohl vyschnout, ani vlhký, aby nemohly zplesnivět etikety.“ www.kucharidodomu.cz

Devadesátá léta, čas bezprostředně po sametovém převratu, znamenala pro rodinný dům v Česku období pronikavé změny. Stejně jako společnost i výstavba rodinného bydlení se gruntovně proměnila. Nechci teď mluvit o zrodu podnikatelského baroka (čemuž ve sféře společenské odpovídal zrod tunelářů, pochybných podnikatelů a právníků s titulem RSDr.), nýbrž o třech „objevech“ tehdejšího názoru na bydlení v rodinných domech. Za prvé se domy zbavily soklů a obytné podlaží se dostalo do jedné úrovně se zahradou, za druhé se kuchyně spojila s obývacím pokojem a jídelnou do jednoho prostoru a za třetí sklepní, suterénní podlaží takřka „vyhynulo“ jak nosorožec na Moravě.

V dobách tzv. reálného socialismu (s nereálnými nadějemi na lepší příští) však býval sklep pod každým novým domem. Vzhledem k převážně velmi malým parcelám, často jen 400 či 500 m², „přidělovaným“ pro stavbu rodinného hnízda, se do suterénu pod dům z prostorových důvodů musely zasunout nejen technologické místnosti (především kotelna s uhelnou), ale ovšem i sklady, prádelny, garáže a sklepy - jeden na ovoce a druhý na brambory. Jablka se tu však už do Mikuláše scvrkla jak podbradek baby Jagy a brambory klíčily ostošest, neboť tu díky uhelnému kotli panovala atmosféra vyprahlých saharských pustin. Víno se tenkrát neskladovalo, to které se dalo koupit, za archivaci rozhodně nestálo. Vzpomenete? Pražský výběr, Ostravský kahan, Nitrianske knieža, Venušino čaro či dokonce Šumavské bylinné a ovšem Malagelo – ještě teď mi vzpomínka křiví úsměv.

Polovinu suterénu pak pravidelně zabral jakýsi neurčitý sklad, který se stejně jako garáž okamžitě naplnil harampádím všeho druhu. Sklon vjezdové rampy do podzemní garáže totiž od pravidelného zajíždění autem odrazoval i velmi zkušené řidiče, natož jejich manželky. Díky malé vzdálenosti k plotu tenhle sešup dolů opravdu občas připomínal doskočiště mamutího můstku. Gauč, který už měl sice své odslouženo, ale který bylo věčná škoda vyhodit, se přestěhoval do suterénu a vytvořil základ pánského koutku. Stůl přinesl soused, pár rozvrzaných židlí se našlo i v dalších „garážích“ kolem. K výzdobě se občas sehnal i plakát Hanky Zagorové nebo hanbatý kalendář z dovozu... Tady se zasedalo, pily lahváče a rum a debatovaly otázky dalšího vývoje lidstva. Bylo to tu zkrátka takové hezky česky intimní, velmi maskulinní (ženy většinou zasedaly v kuchyni), lehce ilegální a bylo tu teplo. A daly se tu vyprávět vtipy o paní Husákové a Bil'akovi nebo i ten fakt dobrý o Jakešovi; posvátnost těchhle doupat ctili většinou i ti, co jinak práskali, oznamovali, udávali, bonzovali, nahlašovali, ohlašovali a informovali ostošest.

Dnes už tyhle kutlochy v rodinných domech nenajdeme. Sklepy pod domy totiž takřka generálně zmizely. Uhlím se (skoro) netopí, vlastně si už vůbec nepamatuji, kdy jsem něco podobného naposledy projektoval. Kotelny a uhelny dnešní stavebník nežádá. Sem tam je sice třeba sklad pelet či dřeva, ale i to se většinou dá dobře řešit na úrovni přízemí. Automatická pračka se sušičkou řeší problém s prádlem většinou někde v technické místnosti, opatřené zadním vstupem (občas je přece dobré prádlo usušit na zahradě). Také garáže se odstěhovaly nahoru, někdy jsou nahrazovány jen vydlážděným místem s krycí pergolou, kterému se hezky nečesky říká carport. (Čili hezky česky vozopřístav. Nebo autoútočiště). Většinově však klienti garáž požadují, pro správného chlapa je prý představa pěkné garáže lákavější než polibek od Nšo-či. No, nevím, nevím... Její umístění v úrovni přízemí, a nikoli „ve sklepě“ je však v každém případě nejen provozně pohodlnější, ale i výrazně levnější. Kubický metr obestavěného prostoru se dá na povrchu běžně pořídit pořád ještě za 5,5-8 tis. Kč, v suterénu to vyjde někdy i dvakrát dráž. Izolace stěn proti vodě, rampa vjezdu, osvětlení pomocí komplikovaných anglických dvorků, odvodnění dolní úrovně, často spojené s nutností přečerpávat, náročné zemní práce, deponie a doprava vytěžené zeminy, je toho opravdu dost. Navíc se někdy můžete setkat i s velmi komplikovanými základovými podmínkami, např. tlakovou spodní vodou, která je schopná dokončenou suterénní vanu doslova nadzdvihnout jak vody Mrtvého moře japonskou turistku.

Budujete-li si navzdory uvedenému sklep, proč ne. Ale dovolte ještě jednu radu v souvislosti s tou velikou jámou, kterou musíte vyhrabat pro svůj budoucí suterén: nepospíchejte! Kdo si výkop udělá v únoru, velmi často se pak chodí koukat, jak mu ho předjarní plískanice zase pomalu zavírají. Vodu ještě když tak vyčerpáte, bahno sotva. A metr bahna ve výkopu znamená, že s novým hloubením můžete začít nejspíš tak začátkem prázdnin. Dá to mnohem víc práce, výkopy budete muset pažit. Složil jsem kdysi takovouhle pranostiku: Na Matěje díru hloubí – jenom Matěj čili hloupý. Podařená když je díra – svatý ji vykopal Jíra. Pak teprve je rozumné vyhnat kozy v háj a zedníky na stavbu.

Nechtěl bych ale, aby se zdálo, že sklepům u nás úplně zvoní hrana. Řada současných podnikatelů si své štěstí bez sklepa na víno příliš představit neumí. Nevím tak úplně, čím to je, zřejmě potěšení z pár desítek či dokonce stovek lahví dobrého rýňáčku nebo frankovky dole ve sklípku jim propůjčuje pocit, že si plodů své práce užívají, jak se sluší a patří. Jak kdysi napsal Willy Brandt: „Kdo má čtyři nebo pět lahví vína ve sklepě, má relativně málo. Kdo však má čtyři nebo pět lahví v kredenci, má relativně hodně.“

Vinný sklep ano či ne je samozřejmě volbou každého stavebníka a architekt mu má do toho sotva co mluvit. Argumenty, že si pár lahví slušného vína dnes může koupit kdykoli v každé vinotéce, ba někdy i v supermarketu, opravdu nezabírají. Klient si na manželce většinou vymůže i to, že nezůstane jen u jednoho sklepa s výstavou vína pro oči kamarádů, ale že se vedle vykutá do země ještě jedna místnost s dlouhým stolem a lavicemi pro vlastní popíjení. Takový snílek dokonce pak své lahve pravidelně pro větší efekt přes kuchyňské sítko „cukruje“ prachem z popela z krbu, aby jim dodal zdání starobylosti. Záhy ovšem zjistí, že teplota vhodná pro uskladnění či archivaci vína není ideální pro příjemné popíjení, lavice jsou protivně tvrdé a nepohodlné a na WC se musí nahoru... Nejprve nakoupí slušivé vatované bundy pro sebe i návštěvy, pak to ale pravidelně vzdá a lahve si nosí nahoru. Zbytečné lavice ve sklepě tiše plesnivějí.

Nakonec bych ještě rád zmínil jedno řešení pro ty, kteří příliš do suterénu investovat nechtějí, ale kterým by se alespoň menší sklípek na ovoce, zelí či brambory docela hodil. Je jím tzv. loch. Ten může být zapuštěn do terénu zahrady mimo spojení s domem, vyzděn z obyčejných šalovacích tvárnic a obsypán kvůli izolaci hlínou do tvaru úhledné mohyly, pár schůdků dolů a dveře, které by měly mířit vždy k severu. To vše se dá ozelenit nějakými keři apod., takže vlastně ani nepoznáte, co je tenhle příjemný kopeček na zahradě zač. Také náklady takové stavbičky bývají v relaci s jejím užitkem velmi nebolestivé.

Ve sklepě se dá dělat spousta věcí. Většinou se však tyhle věci dají dělat i jinde. Některé dokonce snáze, lépe a levněji. Přemýšlejme o tom, než s budováním sklepa začneme.

Příště: Někdy to docela dře

#clanek|7692309

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada 4/17.