Je opravdu zaznamenáníhodné, že lidem doby internetu, neviditelných letadel, klonování, dronů, 70 nebo ještě více pohlaví, genderových studií a Lionela Messiho schází něco tak přežilého a archaického jako oheň. Takřka každý nový rodinný dům bývá opatřen krbem, pecí či krbovými kamny. Postmoderní člověk za zimních večerů často místo televize či sociálních sítí sleduje plameny a poslouchá ticho. Oheň je zkrátka živel opravdu nenahraditelný.
Ukázka špatné lokalizace komína při okapové hraně. Nad střechou toho trčí příliš mnoho.
Díra ve střeše
Chceme-li si ovšem takové povyražení pořídit, budeme nejspíš potřebovat komín. Je zajímavé, že to není zase tak starý vynález, jak by se možná zdálo. Středověk jej prakticky neznal, musela stačit díra ve střeše. První komíny vznikají až v 15. století. Bývaly dřevěné (sic!), v lepším případě oplácané hlínou, a myslím, že z této představy se dnešní hasiči osypávají pupínky opravdu hodně svědivými. První zděné komíny známe až ze 17. století. Mívaly tehdy ovšem zcela jiné rozměry než dnes, nezřídka i průřez 0,6–0,9 m². To mělo své výhody i nevýhody: mohl se tu vyudit celý čuník, ale do takového komína se dalo i spadnout. Jen vzpomeňme: od české říkačky Spadla moucha do komína přes anglická Tři malá prasátka (komínem tu propadl krvežíznivý vlk) po četné gagy kreslených amerických grotesek (např. Tom a Jerry). Komín, to bývaly vlastně další dveře do domu.
Promyšleným a architektonicky zvládnutým rodinným domům většinou příliš neublíží ani poněkud problematické umístění komína.
Usazený kopt
Aby dobře plnil svou hlavní funkci, musí být komín správně navržen. Tady rozhodují tři aspekty: průměr, účinná výška a výška vyústění nad střechou. Je-li dům přízemní nebo patrový s topidlem v podkroví, může se stát, že bude nemožné dosáhnout dostatečné účinné výšky komína. Účinnou výškou se rozumí výška od zaústění kouřovodu (roury, která vychází z kamen) po vrchol komína nad střechou. Neměla by být menší než pět metrů, jinak se nedosáhne správného tahu. Platí také, že délka kouřovodu nesmí přesáhnout čtvrtinu účinné výšky.
Co tedy dělat, není-li možné na dům umístit komín dostatečně vysoký, např. z estetických důvodů (typicky při obvodu stavby)? Nebo naopak, je-li tah příliš velký a teplo tzv. utíká komínem? V těchto případech stojí za to zvážit použití komínového nástavce, který dokáže upravit intenzitu tahu uvnitř komína tak, aby se dokonale spalovalo s nižší spotřebou paliva. Komín se navíc nebude zanášet kondenzátem ani sazemi. (Mimochodem: víte, že se sazím odborně říká komínový kopt? Ukoptěné dítě je tak vlastně dítě usazené... I když, kdyby bylo opravdu usazené, asi by se tolik neukoptilo, že? Češtině buď sláva!). Někteří výrobci komínových nástavců uvádějí úsporu až 30 % paliva a prodloužení životnosti topidla na dvojnásobek, což už stojí za úvahu.
Dobře umístěný komín – co nejblíže ke hřebeni (samotný dům už ovšem žádnou chválu nezasluhuje).
Nenápadná dominanta
Dalším důležitým aspektem je umístění komína v půdorysu stavby. Doporučuji, aby zvláště u staveb se sedlovou, stanovou a valbovou střechou stál co možná nejblíže hřebeni, aby byla nadstřešní část co nejnižší. V učebnicích pozemního stavitelství se dočteme, že komín by měl být vysoký tak, aby převyšoval o 65 cm rovinu se sklonem 10° dolů od horizontály vedené hřebenem střechy. Znamená to, že nadstřešní část komína, který se hřebeni vzdaluje, také výrazně roste do výšky. Umístit komín po obvodu stavby nebývá šťastné: jeho vysoká vertikála je výtvarnicky špatně zvládnutelná.
Tím se dostáváme k druhé funkci komína, totiž k výtvarnému a architektonickému působení. Tady bych měl říci, že dobře umístěný a správně dimenzovaný komín sice na návrhových pohledech vyhlíží často hodně podstatně a nepřehlédnutelně, ve skutečnosti ho však skoro nevnímáme, alespoň z obvyklé perspektivy. Usilovat tedy o nějaké vychytané výtvarnické souvztažnosti s průčelím domu (např. komín zalícovaný s hlavním proskleným otvorem) je čistě formální.
Modernímu domu komín z ocelového nerezu sluší.
Strašlivý příběh ze života
Třetí funkcí komína je funkce kotvy. Něčeho, k čemu se lze na střeše připoutat a nespadnout. Poslyšte strašlivý příběh z konce reálně socialistických časů o tom, co se může stát, když stavení nemá vhodný komín pro tento účel. Kterýsi kolega přijel jedné prosincové soboty na chalupu a zjistil, že mu vítr sházel několik tašek ze stodoly. Našel tedy pár nových, vynosil je po žebříku na střechu a rozdělal trochu cementu, aby je měl čím podmazat. Vtom vyšla na zápraží jeho žena a křikla na něho, ať se proboha přiváže a vezme si ten starý vaťák, aby se ke všemu nenastydl. Kolega slezl, našel v přístěnku horolezecké lano své dcery a přepásal se jím. Pak vyšplhal znovu na střechu a ke svému překvapení zjistil, že stodola žádný komín nemá. Překonal údiv a přehodil provaz přes hřeben. Pak požádal syna, aby ho na prudkém svahu za stodolou za něco přivázal. A dal se do práce.
Patnáctiletý potomek přivázal lano za zadní nárazník jejich škodovky a šel si po svých. Za několik minut odjíždí manželka nakupovat do místního konzumu: často si představuji děj, který tím nastal (a řehtám se jako kůň). Cestou vzhůru na hřeben stodoly přivázaný kolega vyrval snad padesát tašek. Stopa, která po něm na střeše zůstala, prý připomínala zásah tankem. Když dopadl do závěje na druhé straně stavení, pomyslel si, že je z nejhoršího venku. Jenže nebyl. Manželce se podařilo přeřadit z jedničky na dvojku a vítězně pokračovala ke konzumu. Zoufalý kolega ji následoval po ledovce posypané škvárou patnáct metrů za nárazníkem. Ještěže mu poradila ten vaťák, teď to teprve ocenil. A místní občané, kteří se trousili před obědem do hospody na jedno aperitivní pivko, se divili, co to ti Pražáci mají za podivné adventní zvyky.
Celý
Celý text a další postřehy architekta Jana Rampicha o komínech a ohni v domě si přečtete v dubnovém čísle časopisu DŮM & ZAHRADA, který najdete na stáncích 16. března.Ing. arch. Jan Rampich
Ing. arch. Jan Rampich
Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze a urbanistického postgraduálu. Působil v Projektovém ústavu ČKD Praha, má zkušenosti s prací architekta či poradce pro města Plzeň, Strakonice, Český Krumlov a Dobřany. V roce 1991 založil vlastní architektonickou kancelář, navrhl asi 300 rodinných domů a řadu bytových, komerčních a kulturních staveb. Je autorem dvou knih o rodinných domech. www.ais-atelier.cz