Rod asparágů čítá na 300 druhů stálezelených i opadavých trvalek a polokeřů, které rostou v písčitých půdách jižní Evropy, Afriky a Asie. Řadí se mezi ně také chřest lékařský (Asparagus officinalis), využívaný jako zdravá pochoutka v kuchyni. Okrasné asparágy však slouží skutečně jen pro okrasu, protože obsahují agresivní látky, které mohou citlivým jedincům podráždit pokožku, a tak není radno rostliny ochutnávat. Proto kdo chce uvázat květinu s touto rostlinou, měl by nechat práci odborným floristům, kteří druhy znají. Nevěsta by jistě chtěla raději krásnou svatební kytici, než takovou, po které by jí otekla ruka.
V nádobách se u nás nejčastěji pěstuje chřest hustokvětý (Asparagus densiflorus), který vytváří dlouhé stonky s drobnými jehlicovitými lístky. S oblibou se využívá v květinových vazbách, v létě může doplnit trvalkový záhon. Kvete nenápadnými, narůžovělými kvítky, jež se během podzimu změní v jedovaté, avšak dekorativní červené bobulky.
Asparágus srpovitý (Asparagus falcatus) je mohutnější rostlinou, na kterou budeme potřebovat více prostoru, nejlépe v zimní zahradě nebo chladné hale. Výhony se špičatými úzkými listy rostou strmě do výšky a měli bychom jim poskytnout oporu. Naopak asparágus pýřitý (Asparagus setaceus) vytváří výhonky tenké a převislé, takže se hodí do závěsných nádob.
Asparágům vyhovuje světlé stanoviště bez přímého dopadu slunečních paprsků. Nesvědčí mu přílišné teplo ani sucho, to vede ke žloutnutí a opadávání listů. Právě proto jsme asparágus obvykle vídali u severně orientovaných oken nebo za výlohami obchodů. Problém je, že dnes míváme v zateplených bytech a domech teplo i u severních oken a v zimě byty přetápíme. Asparágus potřebuje přes zimu chladnější stanoviště s teplotou okolo 17 °C, přežije i teploty padající pod 10 °C, ale při vyšších prospívat nebude. Substrát by měl být neustále mírně vlhký, i když v zimě můžeme zálivku ubrat. Asparágy ocení vyšší vzdušnou vlhkost a rosení. S výjimkou zimy rostliny přihnojujeme jednou za měsíc kapalným hnojivem.