Pětašedesát metrů, záliba majitelů v různých kombinacích dřeva a současného designu… to jsou hlavní znaky bytu, do kterého vás nyní zveme. Jedna z okrajových čtvrtí velkého města žije svým klidným rytmem. Činžovní domy, dlažební kostky, sem tam přeběhne kočka, v létě klid a ostré slunce, v zimě sníh a tiše padající sněhové vločky. Obytná čtvrť ze třicátých let má svou osobitou atmosféru. S trochou nadsázky se dá říct, že je to taková vesnice v menším městě. Klidná obytná čtvrť, kde je to kousek k řece Moravě. „Hledali jsme klidnou lokalitu, z níž to nebude daleko do centra města, kde oba pracujeme. Po nábřeží Moravy je to pár minut. A když chceme jet ven třeba do lesa, je to odsud kousek,“ říká Jan. Majitel bytu, který dnes navštívíme, pracuje jako prodejce zahraničních strojů, a i když je jeho profesní zaměření vzdálené současnému designu, má k němu velmi kladný vztah. „Čteme kdejaký časopis o bydlení, některé máme také předplacené,“ dodává jeho manželka Radka. Dům je klasický činžák ze třicátých let s byty o ploše kolem šedesáti metrů a s tehdy obvyklou dispozicí 2+1. Typické domy té doby, které se stavěly v okrajových čtvrtích většiny českých a moravských měst. Není to sice žádná velká architektura, ale příjemně funkční bydlení. „Předtím jsme bydleli v domě ze stejné doby v úplném centru města. Použité materiály, dispozice i společné prostory byly dimenzované mnohem velkoryseji,“ říká Jan o architektuře třicátých let. Loni celý dům prošel kompletní rekonstrukcí, v nástavbě přibylo několik dalších bytů. „Chtěli jsme klasickou dispozici 2+1 adaptovat na současné podmínky“, říkají mladí manželé. Takže se jedna příčka mezi kuchyní a obývacím pokojem vybourala a vznikl hlavní obytný prostor. „Zatím to tak vyhovuje, ale až za pár let bude syn potřebovat svůj pokojík, nejspíš budeme prostor zpátky dělit,“ popisuje plány do budoucna Radka. „A nebo se přestěhujeme do většího,“ dodává Jan. Celá rekonstrukce trvala několik měsíců. Předělávalo se všechno: od elektrorozvodů až po topení a nové omítky. Na podlahách jsou dubové parkety, v celém bytě nenajdeme prahy. Nábytek od vestavěné skříně v ložnici až po červenou kuchyňskou linku se vyráběl na míru. Stejně tak atypické posuvné dveře, které šetří prostor. „Chtěli jsme co nejvíc vzdušný prostor, proto dveře nemají zárubně a zajíždějí do zdi, nikde nejsou záclony ani závěsy,“ upřesňuje Jan. „Máme rádi současný design, ale nechtěli jsme chladný designový byt, tak jak je někdy vídáme v časopisech. Spíš jsme chtěli použít hodně dřeva v kombinaci s teplými barvami. Vlastně nám šlo o jednoduché řešení a pečlivě vybrané doplňky. Například anatomická křesla Sacco jsou dnes už legendou italského designu. A právem, protože se na nich skvěle sedí,“ říká Radka. Koupelna spojená s toaletou kombinuje jednoduché bílé obkladačky s ostře oranžovou barvou. „Věděli jsme, že malé prostory předsíně a koupelny tuto ostrou barvu snesou,“ říká Jan. Rozsáhlá knihovna je jak v ložnici, tak v obývacím pokoji, kde pro knihy truhláři na míru vyrobili masivní dýhované police. Obývacímu pokoji propojenému s kuchyní dominuje obraz, který barevně ladí s ostatním vybavením. „Nechtěli jsme úplně podlehnout diktátu designu, ale zároveň jsme chtěli zařízení, které nás ze současného designu baví a oslovuje,“ dodávají. Třeba plastové židle One od Jaspera Morrisona. Jednoduché tvary vyniknou v kombinaci se sytými barvami a dřevem. Nevelký byt vnímají oba manželé jako spojení současného designu a „příjemné obyvatelnosti“. A zároveň dodávají, že stále je co vylepšovat a budovat. Povšimněte si: ostře oranžové barvy v koupelně v kombinaci s bílým obkladem; zajímavých designových kousků v kombinaci s vybavením od zahraničních firem; dřevěných podlah - var - Foto: Iveta Kopicová