Zcela bez chloru to bohužel nejde ani se slanou vodou, ale proces čištění je k lidské kůži mnohem šetrnější. Do bazénu nemusíte sypat žádnou chemii, zato do něj nainstalujete solonizační jednotku, která funguje na principu elektrolýzy a slanou vodu přeměňuje na plynný chlor. Ten není cítit jako chlor v prášku či tabletách a alergici si na něj nestěžují.
Solinátor se dá nainstalovat do již postaveného a napuštěného bazénu - na slanou vodu tedy můžete přejít i bez toho, abyste vypustili tu původní. Důležité je dodržovat dávkování soli doporučené výrobcem, jinak solinátor nebude správně fungovat a může hlásit chyby. Obvykle se sype 4-5 kg soli na 1 m³. Bazénovou sůl koupíte v 25kg balení za zhruba 200 až 300 Kč; většinou jde o přečištěnou sůl z evropských moří, která je zbavena jodidů - jejich absence je v bazénové vodě nezbytná, protože by mohly vlivem elektrolýzy zbarvovat vodu dohněda.
Roztok soli v bazénu je mnohem slabší než v opravdové mořské vodě - při 5 kg soli na 1 m³ bude salinita vody 0,5 %, zatímco koncentrace soli v moři činí okolo 3,5 %. Můžete se proto směle potápět s otevřenýma očima a po koupeli se nebudete cítit jako slanečci.
Celý pohádkový sen o zdravotně prospěšné mořské vodě ve vlastním bazénu má jen dva zádrhele. Prvním z nich je vyšší cena solonizačních jednotek, která se v případě velkých bazénů šplhá k 30 tisícům Kč. Ale pokud máte malý nadzemní bazén do 26 m³, vystačíte si se solinátorem Intex, který seženete okolo 5000 Kč. Intex vyrábí i solinátor pro bazény do objemu 54 m³, ten stojí jen o tisícovku více.
Druhý problém představují kovové části bazénu, které pod vlivem slané vody mohou časem korodovat. Jestliže máte v bazénu prvky ze standardní nerezové oceli (AISI 304), měli byste je před nasolením vody vyměnit za plastové.