Pravidelná péče o kvalitu vody domácích bazénů není pouze dobrým zvykem a vizitkou majitele, ale bezpodmínečnou nutností. Nenahraditelným pomocníkem je nám při tom bazénová chemie. Používané množství lze do značné míry ovlivnit důkladnou a pravidelnou filtrací, sbíráním hrubých nečistot a čištěním stěn, v žádném případě se však nemůžeme použití chemických prostředků zříci úplně. Pokud vlastníte luxusní bazén vyrobený na zakázku specializovanou firmou, dostanete kromě čisticí techniky i seznam doporučené chemie s přesným návodem použití. Pro levnější sériově vyráběné výrobky si musíte většinou chemii vybrat sami. Testery Řada specializovaných firem nabízí své produkty, které mají odlišnou technologii použití, v podstatě však přinášejí stejný efekt. Slouží jako desinfekce, změkčují nebo ztvrzují vodu, upravují kyselost a srážejí hrubé nečistoty. Abychom věděli, kdy a v jaké míře přípravky použít, existují tzv. testery, které ukazují jednotlivé hodnoty, jako je tvrdost, stupeň znečištění, množství chloru či kyslíku, kyselost aj. Fungují obvykle na principu lakmusových papírků, většinou se jedná o nádobku, do které nabereme vodu, nakapeme určité množství testovací kapaliny a podle zbarvení určíme dané hodnoty. Převážná část testerů vždy měří dvě veličiny současně, přičemž jednou z nich je vždy pH. Cena jednotlivých výrobků se pohybuje zpravidla od 400 do 500 Kč. Doporučené pH Na první pohled nám může připadat, že dodržování právě těchto hodnot je více méně zanedbatelné, ale opak je pravdou. Optimální kyselost vody, což je 7,2 až 7,6, ovlivňuje do značné míry i účinnost ostatních, zejména desinfekčních prostředků. Při nedodržení předepsané hodnoty dochází k rychlejšímu stárnutí bazénu, opotřebení ostatního zařízení, popřípadě ke zdravotním problémům. Je–li pH příliš nízké, dochází k rychlejšímu blednutí barev plastových částí bazénu a začínají korodovat části kovové. Pokud je naopak pH příliš vysoké, vylučuje se z vody vápník a dochází k jejímu kalení. Nad hladinou a v bezprostřední blízkosti bazénu se zvyšuje koncentrace chloru, která může způsobit podráždění spojivek. Jakoukoliv odchylku, ať už kladnou nebo zápornou, můžeme napravit pomocí prostředků na zvýšení nebo snížení pH. Tvrdá a měkká voda Nejenom v přírodě, ale i v potrubí se setkáme s jak tvrdou, tak i s měkkou vodou. Tvrdost se určuje podle obsahu uhličitanu vápenatého (CAO) a je označována symbolem oN, přičemž 1 oN = 18 mg CAO / 1 l vody. (Do 8 oN = měkká, 8 – 18 oN = středně tvrdá, 18 – 30 oN = tvrdá, nad 30 oN = velmi tvrdá). Pro bazény je optimální měkká voda s naměřenou hodnotou 8 – 10 oN, plně však vystačíme i se středně tvrdou vodou do 18 oN. Je–li voda tvrdší, usazuje se na okrajích a schůdcích uhličitan vápenatý v podobě bílého povlaku, který nám kromě toho také značně zanáší filtr. Proto je ideální zkontrolovat tvrdost vody ihned po napuštění a dále alespoň jedenkrát týdně v případě vyšší tvrdosti dodat přípravek na změkčení. Ztvrzování vody provádíme pouze ve výjimečných případech, například když v kombinaci s vysokým pH začne dostávat zelený nádech způsobený solemi různých kovů. Pak současně přidáváme i přípravek na snížení kyselosti. Desinfekce I do té nejčistší vody se dostávají ze vzduchu bakterie a jiné škodlivé mikroorganismy, které se v tomto teplém a poměrně stálém prostředí množí jak houby po dešti a velice brzo by nás začaly ohrožovat na zdraví. Ať se nám to líbí nebo ne, jedinou účinnou zbraní proti nim jsou chemické prostředky. Ty existují převážně na bázi chloru nebo kyslíku. Šetrnější k životnímu prostředí i koupajícím je kyslíková chemie, při větším přetížení nebo po delší době odstávky se však chloru většinou nevyhneme. Na druhou stranu se ovšem nemusíme obávat o své zdraví, protože všechny výrobky jsou podrobeny přísnému atestu a při dodrženém dávkování nám nemohou uškodit. Někdy se ale musíme smířit s tím, že po tzv. „šokovém ošetření“, což je přidání větší dávky rychle rozpustného chloru, se nebudeme moci polovinu nebo i celý den koupat. Některé firmy už vyřešily za nás i tento problém dalším chemickým přípravkem na rychlé snižování hladiny chloru, ale jsou to další peníze navíc. Likvidace řas a vločkování Zejména v otevřených bazénech se při vyšších teplotách a delší odstávce začínají tvořit řasy a houby, které se usazují všude pod vodou a činí povrch bazénu slizkým. Při větším znečištění se jich můžeme zbavit pomocí speciálního přípravku proti řasám na bázi chloru, jako prevence postačí kyslíková chemie. Uhynulé řasy pak vytvářejí maličké částečky, které se rozptýlí po vodě a velice těžko se jich zbavujeme. Pak nám přijde vhod přípravek nazvaný vločkovač, který je vysráží na hrudky a ty už pak snadno pohltí filtr. Tento přípravek nás rovněž může zbavit drobných nečistot, které by před vyvločkováním běžný filtr vůbec nezachytil. Použití U luxusnějších zařízení se často chemické prostředky dostávají do vody přes oběhové potrubí pomocí drahého elektrického dávkovače (až do 100.000 Kč), který podle zjištěných hodnot odměřuje přesné množství přípravků. Běžně se však používají plovoucí dávkovače („plováky“) podobné krmítku do akvária, do nichž se vkládají tablety, které se postupně rozpouštějí. Cena jednoho dávkovače se pohybuje okolo 300 Kč. Aby nám po hladině neplavala „fregata“ dávkovačů, nabízí většina firem kombinované přípravky, které většinou obsahují několik prostředků najednou. Většinou je to chlor, vločkovač, přípravek proti růstu řas apod. Přípravků bazénové chemie je celá řada a prakticky každá firma dodává originální výrobky s přesným návodem k použití. Nezalekněme se proto mnohdy až příliš rozsáhlého seznamu, kde nalezneme prostředky téměř na cokoliv. Pro běžné použití často vystačíme se základní řadou, která majitele menších bazénů do 15 m3 přijde při pravidelné péči okolo 1.000 Kč za rok. -šum- Připraveno ve spolupráci s firmou Bazény HENY