Nejznámějším druhem je u nás bobkovišeň lékařská, která byla v minulosti skutečně považována za léčivou rostlinu. Už staré herbáře ovšem upozorňovaly, že tinktura z listů může způsobit ve větších dávkách závratě až smrt. Keř je jedovatý celý, dokonce i při jeho stříhání byste měli používat ochranné rukavice. Nebezpečná je bobkovišeň zvláště pro děti, které mohou zlákat její plody - drobné červené až černé kuličky. Na druhé straně tyto plody nepředstavují žádné riziko pro ptáky, jimž se v chladných měsících stanou vyhledávanou potravou.
Bobkovišeň
Bobkovišně nejsou příliš náročné na pěstování a rychle se rozrůstají do výšky i šířky. Vysazujeme je do půdy s kyselejší reakcí, ve vápenaté půdě by jim žloutly listy. Co ale určitě potřebují, je dostatek vláhy. Lepší je zvolit přistíněné stanoviště, kde zemina tolik nevysychá, a dbát na dostatečnou zálivku zejména před příchodem mrazů. Pokud je půda suchá a přijde dlouhodobější mráz, keře mohou začít usychat, protože se přes ledovou krustu už žádná voda nedostane. Na jaře pak jen odstraňujete hnědé listy a připadá vám, že rostlina "zmrzla", i když je podle popisu plně mrazuvzdorná.
Bobkovišeň
Bobkovišeň obstojí jako solitér, nejčastěji se však uplatňuje v živých plotech. Dorůstá výše až 4 metrů, ale dobře snáší řez, takže se dá zkracovat podle potřeby. Husté listoví během května doplní příjemně vonící bílá květenství.
V živém plotu můžeme bobkovišeň kombinovat s jinými keři, například s hlohyní nebo cesmínou. Není vhodné vysazovat ji vedle dřevin nesoucích jedlé plody, aby nedošlo k záměně a náhodné konzumaci jedovatých bobulí.