Když vstoupíte do bytu a zouváte si boty, musíte je někam uložit. Na dosah tak musí být místo, kam dáte papuče, boty často používané, stejně jako botník na všechny ostatní páry. Botník musí splňovat několik pravidel. Tím hlavním je jeho oddělení od ostatních částí skříní. Druhým je dostatečné větrání a třetím prostornost.

Používané boty musí být po ruce

Ty boty, co nejvíc používáte, nemůžete mít zastrčené v nejvzdálenějším koutě botníku. Musí být dobře přístupné, přehledně uložené. Každý pár by měl mít své místo. Výjimkou mohou být pouze například malé dětské lehké venkovní boty - jarmilky, sandálky, plátěnky a podobné přezůvky, pro něž můžeme vymezit drátěný, ne příliš hluboký koš, v němž jsou tyto obecně velmi neskladné botky na jednom místě a dobrý přehled o nich má i samo dítko. Stejným způsobem lze uložit i domácí papuče, případně lehké letní boty - žabky či šněrovací sandály, háčkované boty a podobně. Všechny ostatní boty bychom měli ukládat samostatně na police v botníku, umístěném zpravidla v předsíni nebo v zádveří, neboť zde jsou boty po ruce a lze je bez problémů udržovat.

Botník by měl být uzavíratelný, pokud jde o styl, měl by vždy korespondovat s vybavením místnosti - a to jak čistě designový kousek, tak běžný kus, nebo retro po babičce. Praktičtější je také typ s horní odkládací či sedací plochou, na niž je možné odložit věci či si sednout při obouvání. Důležitý je i materiál - boty jsou často mokré či znečištěné, plochy, s nimiž přijdou boty do styku, by proto měly být odolné proti vlhkosti a mechanickému poškození, a také dobře udržovatelné. Pokud zvolíme botník z masivního dřeva, dbáme na kvalitní povrchovou úpravu.

Botník by měl být ale také dobře odvětrávaný. Ne nadarmo jsou ve vyklápěcích botnících velké mezery nebo se jim nedávají záda. Nejde jen o úchop a zlevnění, ale také o větrání. Nohy se v botách potí a v botníku musí vyvětrat a vysušit se. Ideální je navíc alespoň jednou týdně vstříknout do bot desinfekční přípravek, aby se omezila tvorba bakterií. A i ten přípravek musí vyvětrat.

Sekundární botník

Botníky by měly být vždy dva - pohotovostní s dvěma až třemi poličkami, umístěný blízko dveří. Tam ukládáme boty ihned po vyzutí, případně tam jsou přezůvky pro přeběhnutí k brance pro poštu a podobně. Pro období podzimu a zimy se v tomto případě osvědčí odkapávací podložka. Do druhého, „velkého“ botníku ukládáme sezonní obuv. Jeho velikost závisí na počtu členů domácnosti a množství jejich bot. Při výběru bereme v potaz nejen zmíněný design a materiál, ale také výšku a hloubku polic, tyto rozměry by měly odpovídat velikosti používaných bot. Vzhledem k tomu, že během roku se rozměry bot mění, s výhodou lze využít také přestavitelné police.

Oblíbené jsou i výklopné botníky, do nichž se boty vkládají „nastojato“, dominantním rozměrem bývá tedy výška botníku. Ty nejužší jsou hluboké asi 17 cm, takové je vhodné kvůli stabilitě při otevírání přichytit ke zdi. Vyklápěcí botníky je možné umístit do výklenků, úzkých chodeb a podobně. Ovšem problémem u nich je ukládání větších kotníkových bot, kozaček nebo bot na větší nohy.