Z botanického hlediska jde o vytrvalý popínavý keř s přísavnými kořínky, který dorůstá jako liána délky až 20 m. Má kožovitě lesklé listy složené nejčastěji ze tří, ale i z pěti laloků s výrazným žilkováním. Listy bývají v okolí žilek často bíle vybarveny, jinak u nich převládá tmavě zelený odstín.

Existuje však řada odrůd s bíle či jinak stínovanými okraji, takže jejich vybarvení nelze jednoznačně určit. Na konci léta rozkvétá břečťan drobnými polokulovitými kvítky ve tvaru okolíku, ty ale v porovnání se zdobnými listy ustupují do pozadí. Plodem jsou malé tmavě modré nebo černé bobule, které na rostlině vydrží až do jara.

Plazivému břečťanu se daří po celém světě

Břečťany patří k rodu 9 až 11 druhů stálezelených, plazivě popínavých rostlin s příčepivými kořínky. Ve volné přírodě se většinou plazí po stromech světlých lesů nebo po skalnatých výběžcích. Vyskytují se v nejrůznějších částech světa, od severní Afriky, přes Kanárské ostrovy, Madeiru či dokonce Himaláje, až po Čínu a Japonsko.

O DALŠÍCH ROSTLINÁCH SE DOČTETE ZDE:

Můžeme se s nimi setkat i v nižších a středně vysokých partiích převážné části Evropy včetně ČR. Rostou v humózních mírně kyselých až neutrálních půdách listnatých a smíšených lesů, potkáme je však i na skalách, zříceninách nebo sutích. Pokud takovou rostlinu nezlikvidujeme, může se dožít až 500 let.

Květenství

V našich podmínkách se objevuje v září a říjnu, nenechme se však rozladit, když se nám mladá rostlinka nepokryje kvítky. Rozkvétá totiž až v 8. nebo 10. roce života.

Vlastnosti

Všechny části rostliny obsahují látky, které mohou způsobit podráždění pokožky nebo alergie. Na druhé straně však mají i léčivé účinky. Najdeme v nich látky, které podporují vykašlávání, činnost jater či žlučového sytému a pomáhají proti hemeroidům. Veškeré extrakty a obklady je však třeba užívat v malých dávkách, jinak jsou jedovaté. V mystice slouží břečťanové větévky jako symbol manželské věrnosti, ale též družnosti a opilství. Proto byl také bůh Bakchus zobrazován s břečťanovým věncem.

Pěstování

Zahradním břečťanům se nejlépe daří na polozastíněném stanovišti, kde je mírně vlhká humózní a dobře propustná půda zásadité nebo mírně kyselé reakce. Tyto rostliny jsou vhodné ke zdím, k loubím nebo pergolám, ale též k zakrytí neosázené plochy v zastíněných místech zahrady. Chceme-li urychlit pokrytí půdy jejich porostem, můžeme rostoucí výhonky přichytit k zemi drátěnými háčky.

Pokud to jde, chraňme je před prudkými zimními větry. Zimu snášejí velmi dobře, a jestli přece jen někdy promrznou, na jaře znovu obrazí.

Pozor, při nekontrolovaném pěstování se mohou začít chovat jako invazivní rostliny. Hlavně bychom si měli ohlídat, zda se nezačínají vinout okolo okrasných keřů a dusit je!

Množení

Všechny druhy břečťanu se snadno množí vrcholovými řízky, které odebíráme kdykoliv - i za mírné zimy během vegetace.