S prodlužováním slunečního svitu začíná ožívat nejenom zahrádka, ale i její majitel. Ještě se nestačil vypořádat s následky zimy, a přitom se už nedočkavě třese na nový – květenstvím posetý kabát svého zeleného koníčka. Za okny mu teprve začínají klíčit první semínka, pro které již na uvolněném záhoně vybral nový domov. Zkrátka, začíná nová sezóna.

Uklízíme zahrádku Po skončení mrazů můžeme postupně odstraňovat zimní nastýlku u trvalek, růží a dalších okrasných dřevin. Odstraněné chvojí nebo rohože nemusíme okamžitě likvidovat nebo ukládat do kůlny, počasí bývá nevyzpytatelné a někdy se nám ještě mohou hodit. U zvláště citlivých rostlin, jako je například mochyně a srdcovka, je skoro určitě ještě využijeme při pozdních holomrazech. Ze záhonů trvalek také odstraníme všechny zaschlé části rostlin a květiny vytažené mrazem lehce zatlačíme, aby jim nezaschly kořeny. Nezapomínáme ani na skalku. Určitě zde kvete již řada alpínek, které potřebují přihnojit kompostem a také upravit okolí, aby zazářily v plné kráse. Současně si připravíme místo pro výsadbu nových rostlinek a vytipujeme trsy, které bude třeba rozsadit.

Chráněný výsev Do studených nebo poloteplých pařenišť vyséváme letničky, které mají delší vegetační dobu. Jsou to například některé druhy letních kopretin, hledík, hvězdnice, fiala, afrikán, čínský karafiát, kokarda, sporýš, kopretina, slaměnka a další. Podle možností lze k výsevu vyžít i truhlíčků nebo misek, které umístíme na okenní parapet, kde není zapnuté ústřední topení. Když rostlinky vzejdou, přesadíme je do hrnků nebo rašelinových květináčků a zkrátíme jim přitom asi o 1/3 kůlový kořínek. Hrachor vypěstovaný tímto způsobem je vhodný převážně k urychlení květenství, jinak se vysévá přímo na záhon.

Hurá na záhonek! Za příznivého počasí můžeme začít i s výsevem otužilých letniček na otevřený záhon. Před tím si ale pečlivě prostudujme letáček na zadní straně pytlíku a zvolíme k vysévaní přibližně takové datum, aby rostlinky vzešly až v květnu po ledových mužích. Podle výškových a klimatických podmínek vyséváme od března až do května chrpu, měsíček, zvonek, rezedu, mák, černuchu, kopretinu aj. V případě, že vybraný záhon ještě nemáme připraven pro výsev, předpěstujeme si nejprve rostlinky na výsevném záhoně.

Pěkně podle velikosti Semena vyséváme do připravené půdy s dostatkem živin, nejčastěji do řádků vzdálených podle velikosti dospělých rostlin ve vzdálenosti 20 až 40 cm. Do lehké půdy sejeme řidčeji, do těžké upřednostňujeme hustší výsev. I když musíme počítat s případným vyjednocením, volíme takový výsev, aby vzešlé rostlinky nebyly zbytečně přehuštěné. Hloubku výsevu přizpůsobíme velikosti semene, nejmenší semínka vůbec nezahrnujeme, ale pouze přitlačíme prkénkem.

Úprava dřevin Před plným nástupem vegetačního období provedeme řez okrasných keřů kvetoucích v létě a na podzim na nových výhonech. Je to například hortenzie, třezalka, komule, letní tavolník a většina odrůd růží s výjimkou popínavých, sadových nebo botanických. S krácením keřů kvetoucích na jaře na loňských výhonech raději počkáme, až odkvetou. (V opačném případě se vystavíme nebezpečí, že odstraníme části, na nichž bude nejvíce květů.) Do této skupiny dřevin patří známý šeřík, zlatice, meruzalka, jasmín, tamaryšek a na jaře kvetoucí tavolníky. Keřům a stromům, jejichž květenství najdeme na krátkých postranních výhonech vyrůstajících ze starého dřeva, jako je třeba hloh, dřín, kalina, dřišťál a další, zkracujeme v tuto dobu jenom dlouhé a silné výhony. Podpoříme tím tvorbu postranních výhonů a nasazení květenství v příštím roce.

Co se zelenou ohrádkou? Ještě před vyrašením je třeba sestříhat stále zelené živé ploty, které už dosáhly 3 předpokládané výšky. Jedná se především o tis a zerav. Pokud máme živý plot ze zimostrázu, připravme si na ně pákové zahradnické nůžky, motouz, popřípadě i šablonu. Právě teď nastal nejvhodnější čas k jejich tvarování. Většinou řežeme na rovnou plochu podle napnuté šňůry, pouze zdatnější zahradníci si mohou troufnout na zakulacený vršek, který bez větších zkušeností není snadné „trefit“ ani za pomoci šablony. V každém případě však tvarujeme takovým způsobem, aby spodní část plotu byla o 10 až 20 cm širší než horní. Podpoříme tím jeho kompaktnost a současně dopřejeme jednotlivým výhonkům přibližně stejný osvit. Starší živé ploty příliš nehnojíme. Vedlo by to ke zbujení růstu a tím pádem i ztížení řezu.

Hnojit, ale s rozvahou! Střídání sluníčka s jarními dešti je optimální příležitost pro jarní hnojení půdy. V tuto dobu budeme především vybírat z pomalu rozpustných fosforečných a draselných hnojiv vyžadujících delší čas k prostoupení půdou. Kromě širokého spektra speciálních přípravků lze s úspěchem používat i osvědčená kombinovaná hnojiva, jako je Cererit a NPK. Okrasné keře a záhony s trvalkami ještě pohnojíme proleželým kompostem.

-šum-Foto: Archiv In