Aleši, vy jste prý typické panelákové dítě?

Narodil jsem se v paneláku a tam jsem také prožíval svoje dětství. Nevzpomínám si ale, že by mě to nějak frustrovalo. V našem domě bylo svého času asi patnáct kluků mého věku a byli jsme docela dobrá parta. Já, můj o čtyři roky starší bratr a další a další. Léto jsme trávili na hřišti za domem, v zimě jsme si tam udělali ledovou plochu nebo stavěli iglú ze sněhu. Když se tam podívám z okna dnes, vidím jen pusto a prázdno. Všechny děti zřejmě sedí u televize nebo u počítače.

Míval jste na stěně pokoje plakáty?

S bráchou jsme měli vlastní dětský pokoj a ten byl plakáty téměř celý polepený. Na mojí části se nacházely od země až po strop fotografie mé velké lásky, zpěvačky Petry Janů. Jak jsem někde vystřihl její novou fotku, šup s ní na zeď!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Čím je dominantní váš současný mezonetový byt, který sdílíte s přítelem?

Má velké prostory, ohromný obývací pokoj spojený s kuchyní, prostornou ložnici, dvě pracovny, velký balkon a ještě větší terasu. Když z ní viděl výhled Kristian Kodet, prohlásil nadšeně, že podobný zážitek měl naposledy v New Yorku. Celé město máme jako na dlani! Leckoho překvapí, že i když bydlíme v Libni, z terasy vidíme Pražský hrad, Strahovský klášter a dokonce i letiště.

Domácnost s vámi sdílí i dva bratři, barmští kocouři. Zařádí si občas?

Občas? To je slabé slovo! Řádí už třináctým rokem! Majitelé bytu jsou de facto oni. To oni rozhodovali o tom, jaký nábytek koupit a na jaký zapomenout, jaké pořídit květiny a jaké v žádném případě. Kdo bydlí se zvířaty, potvrdí mi, že na nějaký ten chlup a škrábanec se prostě nesmí koukat. Kožená sedačka holt už nevypadá jako nová, uklízet asi musíme častěji než jinde, ale když se vám kočičí bratři schoulí v klíně a začnou vrnět, řeknete si, že všechny ty útrapy stojí za to.

Na jaký kousek z vašeho bytu jste pyšný?

Jsme pyšní na to, že jsme si celý byt zařídili sami. Nedbali jsme rad všech bytových architektů a odborníků a vše zařídili tak, aby nám to vyhovovalo, včetně barev interiérů. Celý život jsem si přál narcisově žlutou pracovnu, tak ji mám a je mi v ní dobře. Chtěl jsem rohový pracovní stůl se spoustou fotografií nad ním a pořídil jsem si ho. Občas vidíme v televizi interiéry, které jsou sice moderní a „in“, ale působí chladně a nezabydleně.

Přivezli jste si s sebou něco ze starého bytu?

Když jsme se stěhovali, řekli jsme si, že nepřeneseme žádný kousek, že vše zařídíme nově. „Přežila“ vlastně jen jedna jediná sedačka, byť s novým potahem. Spíš než na nábytek dbáme na doplňky. Třeba obrazy a obrázky, ty mají každý svůj příběh. Ty nedáme!

Kde doma nejraději relaxujete?

K relaxaci jsme si před třemi lety pořídili kouzelnou, dvě století starou roubenku na Kokořínsku. Tak teď se začnu rozplývat, ale chalupáři to jistě pochopí. Je to kouzelná chalupa z roku 1803 na romantickém místě, navíc s velkou zahradou. Vše se v ní dochovalo po původních majitelích a přesně víme, kdo a kdy chalupu postavil, kdo tam celých těch dvě stě let žil. Není to chalupa bez minulosti. Úplně jsme do ní zešíleli, jak máme chvilku volnou, tak tam mizíme.

Kdo dělá práci kolem chalupy?

Většinu prací kolem domu i zahrady se snažíme dělat sami a pronikáme do tajů prací a procesů, které jsme předtím ani neznali. Zároveň jsme se hned na začátku rozhodli, že naši roubenku vrátíme vzhledem do původního historického stavu, takže dnes na ní není nic, co by tam nepatřilo. Jak říkám, dokonalá relaxace. Stačí, aby tam člověk přijel, převlékl se z „městských“ věcí do těch „chalupových“, a za čtvrt hodiny má hlavu čistou.

Pojďme ještě do kuchyně? Kdo z vás dvou umí vařit?

Vaříme oba, ale musím přiznat, že Michal je větší experimentátor. Já mám bezvýhradně na starosti polévky, ty bych mohl vařit denně. Michal na to jde systematicky! Pečlivě nakupuje kuchařky a vystřihává recepty z časopisů. Pokud zmizíme na chalupu a já se celé dopoledne rýpu v záhonech, on v kuchyni vykouzlí pokaždé nějakou dobrotu. Nebojí se zkoušet úplně nové věci a neznámé ingredience. Když ale čekáme nějakou návštěvu, pravidelně děláme třeba naši domácí rodinnou cibulačku a k tomu španělské ptáčky. Tím hosty umrtvíme a oni odcházejí na zahradu ulehnout pod třešeň k odpolední siestě.

Když se vrátíte z chalupy zpět do reality, máte dost práce?

Musím to zaklepat, práce je celkem dost. Devátým rokem moderuji sobotu co sobotu na vlnách Dvojky Českého rozhlasu pořad Tobogan, v květnu mi vyjde třetí část knihy o filmových a televizních osobnostech. Kniha Černobílé idoly i jiní 1 a 2 pokračuje knihou Televizní idoly a další. Začínám už pracovat na svých pamětnických kalendářích, Cibulkův filmový kalendář pro pamětníky vyjde už pošesté, kalendář pro televizní pamětníky počtvrté. A v TV Barrandov denně moderuji soutěžní pořad Česká tajenka. Jako prvním vám prozradím, že z TV Barrandov přišla i další nabídka, ale tu si ještě nechám pro sebe. Je možné, že se na téhle sympatické stanici budeme vídat častěji.

Zažil jste v bytě někdy nějakou pohromu, na kterou se nedá zapomenout?

Nestrašte s kalamitami! Snažíme se jim vyhýbat a být maximálně opatrní. Od chvíle, kdy ještě na starém bydlišti hořel byt nad námi, máme hrůzu i ze zapálené svíčky. Ale třeba zabouchnuté dveře, to je naše specialita. Tedy hlavně moje...

Vizitka

- Narodil se 25. března 1977 v Sokolově - Vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze - Moderoval Snídani s Novou, Legendy televizní zábavy atd. - Na vlnách Dvojky Českého rozhlasu moderuje vlastní talk show Tobogan - S Jiřinou Jiráskovou provázel udělení cen TýTý - Zahrál si v seriálu Zdivočelá země, Dobrá čtvrť - Vydal knihy o Nataše Gollové (Život tropí hlouposti, Černobílé vzpomínání) - V kategorii Moderátor byl 2x nominován na televizní cenu Elsa - Denně moderuje na TV Barrandov soutěžní pořad Česká tajenka - Zajímá se o českou kinematografii 1930-45