Ivano, vy nepocházíte z Prahy, že?

Kdepak, já jsem vyrůstala v krásném jihočeském městě Písek. Bydleli jsme tam v družstevním domě, v přízemí, v bytě 3+1. Ten dům je zvláštní tím, že je starý přesně jako já, jelikož ho můj otec stavěl, když maminka byla se mnou těhotná.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak se vám tam žilo?

Bylo tam fajn. Venku jsme měli dvůr a na něm jsem si s ostatními dětmi z domu hrála. Čutali jsme fotbal a taky jsem se tam naučila jezdit na kole.

A co váš dívčí pokojíček?

Mám o pět let starší sestru a s tou jsme měly pokojíček dohromady. Tudíž byl opravdu dívčí! Měly jsme tam plakáty, poslouchaly jsme Madonnu a Alphaville. Pamatuji si, že jsem měla takovou otevírací skříňku na panenky a já do ní vždycky strkala hlavu, protože jsem v tom jejich „domě“ chtěla být s nimi. Pod palandou jsem zase měla schovaného plyšového pejska, který byl „jako“ Goro. On tam bydlel, já za ním chodila pod postel na návštěvu a hráli jsme si spolu. Palanda a skříňka to jsou dvě nejdůležitější místa mého dětství.

Kam jste jezdili na dovolenou?

Hodně jsme s rodiči jezdili na Orlickou přehradu ke Zvíkovu. Naučila jsem se tam plavat a pamatuji, že jsem celou přehradu přeplavala.

Právě jste se vrátila z akce Sestřička roku. Máte nějaké zkušenosti s pobytem v nemocnici?

Jistěže mám a sestřičky jsou pro mě andělé, které mnohdy drží nemocného člověka nad vodou více než lékař. Mrzí mě, že jsou finančně podceňované. Obdivuji, že denně vidí tolik bolesti a utrpení, přitom zvládají svou práci, dokážou být přísné, ale zároveň laskavé, a doma ještě mají vlastní rodinu.

Z Písku jste se ale nakonec odstěhovala. Baví vás stěhování?

Čtrnáct let jsem v Praze střídala podnájmy, ubytovny a myslím, že jsem měla tak desítku bydlišť. Takže stěhování mě fakt štvalo! Už jsem nechtěla být vydaná na milost nájemcům a majitelům bytů a pořídila jsem si domeček. Takové stěhování do svého člověka daleko víc baví, než se harcovat z bytu do bytu.

Táhla jste do domečku „svůj život“ s sebou?

Když jsem šla do nového, brala jsem si jen to nejzásadnější a pak kvalitní věci. Ostatní jsem nechala za sebou podle hesla „co bylo, to bylo“! Ovšem moje osobní, holčičí krabička s dopisy putuje všude se mnou.

Kde jste tedy nakonec našla útočiště?

Místo k bydlení jsem si pečlivě vybírala, protože jsem nechtěla dům v satelitu. Necítila bych se tam dobře. Když jsem ale viděla Hájek, cítila jsem, že přesně to je to místo, kde bych chtěla bydlet. Náš pozemek navazuje na starou zástavbu a na zahradě máme stromy. Nechtěla jsem úplně maličký domeček, ale takový, abych se jednou, kdyby to rodiče potřebovali, mohla o ně postarat a vzít si je k sobě.

Dala jste na rady odborníků?

Měla jsem úplně přesnou představu, jak by měl dům vypadat, ale v technických věcech jsem si nechala poradit.

Jaký styl zařízení je vašemu srdci nejbližší?

Úplně jednoduchý, indonéský styl. Mám ráda lýkové dřevo, lustry s perletí nebo kovové, bílé závěsy a květiny. Doplňky moc nekupuji, ale samy ke mně „chodí“ od přátel a blízkých sošky Buddhů a andílci, ale jsou to spíše dárky. Potrpím si na čistý styl, nepřeplácaný.

Potrpí si vaše dcera na pořádek?

Dcerka není v tomhle po mně. Jen přijde ze školy, sundá si oblečení a pohodí ho někde. Stejně tak se všude možně válí hračky. Dříve jsem měla tendenci to po ní uklízet, ale už mě to docela přešlo. Do jejího pokojíčku už radši nechodím.

Jak jste na tom s úklidem, baví vás?

Mám ráda čisto a cídím dost často. Třeba kuchyň máme spojenou s obývákem a tam si potrpím na čistotu. Manžel mi občas pomáhá mýt nádobí, sice máme myčku, ale tu zrovna nemá rád a klidně se máchá v saponátu a myje a myje.

Stala se u vás někdy doma nějaká „živelní pohroma“, třeba díky vaší roztržitosti či spěchu?

Jednou jsem nechala puštěný kohoutek s vodou a k tomu jsem si ještě zabouchla klíče ve dveřích, ovšem zevnitř. Tak si to asi dovedete představit.

Prý se chystáte na čas změnit bydliště?

Bydliště tak úplně ne, ale je pravda, že pojedeme na pár týdnů s manželem Viktorem a Sofinkou v létě do Malého Tibetu, kde budeme s jednou organizací pomáhat tamním dětem ve škole. Těším se na nové zážitky, to bude zase úplně jiné bydlení než tady v pohodlí s technickými vymoženostmi.

Vizitka:

  • Narodila se 15. července 1977 v Písku
  • Vystudovala hereckou konzervatoř
  • Hrála v divadlech v Liberci, v Plzni a v Praze
  • V muzikálu Excalibur ztvárnila čarodějnici Morganu
  • Hraje v seriálu Ordinace v růžové zahradě
  • V televizní anketě TýTý byla v roce 2006 zvolena Objevem roku
  • Je vdaná za muzikálového herce Viktora Dyka, z předchozího vztahu má dceru Sofii

Foto: Šárka Jansová, Petr Weigl a archiv Ivany Jirešové