Mirku, co vás na výstavě nejvíc zaujalo?

Asi to, že sem lidé do Zimního refektáře Strahovského kláštera v Praze přišli v takovém počtu. Hodili za hlavu nákupy a sešli se tu pospolu, aby společně s panem opatem Michaelem Josefem Pojezdným zahájili výstavu a příjemně adventně se naladili. Mám radost, že se v aukci vánočních výrobků od umělců vybraly peníze, které pomohou našim občanům. To považuji za krásný dárek. Mně osobně zaujaly betlémy, zimní zasněžená chaloupka, velké sněhové koule a samozřejmě stromeček a ozdoby.

Jak slavíte Vánoce u vás doma? Kupujete dárky v předstihu?

Domek máme od už adventu pěkně nazdobený, to je samozřejmé. Co se týká dárků, tak ty umí manželka shánět v předstihu a má je pomalu už i zabalené, když já je teprve začínám shánět. Když byly děti malé, většinou jim kupovala dárky žena a mně zbývalo koupit dárek pro ni. Ovšem sportovní dárky byly vždycky na mně! Kluci povyrostli a pořizování dárků teď také závisí od stavu „peněženky“, což se různě mění. Většinou ale kupujeme to, co kluci potřebují, a mezi námi, když jeden rok potřebují počítač, pak zase mobil, jsou ty Vánoce šmahem vyřešené.

ČTĚTE TAKÉ:

Prozradíte nám nějakou pořádnou skrýš na dárky?

Pro manželku schovávám dárečky do míst chlapských a většinou to odnáší dílna. Takže se třeba v zásuvce mezi nářadím nebo ve skřínce mezi barvami pro ni skví dárek. Předpokládám, že do barev a nářadí žena fakt neleze. Před dětmi máme doma „schovávaček“ více, ale ideální trezor na dárky je naše ložnice, tam zase nechodí kluci. Vánoce jsou u nás moc fajn, pořád si „hrajeme“ na Ježíška, byť klukům je 24 a 16 let. Dělají nám tím radost a sami se tím také baví.

Jak taková hra na Ježíška s takovými „chlapáky“ vypadá?

Po slavnostní večeři na Štědrý den jdou k oknu a vyhlíží Ježíška. Já mezitím nandám dárky pod stromeček, pak zapnu světýlka, zapálím prskavky a zazvoním. No a žena a kluci přijdou nadšení a tváří se, jako by opravdový Ježíšek právě odletěl a radují se z dárků.

Ve které místnosti máte slavnostní tabuli?

Společný prostor máme v obýváku, který je spojený dohromady s kuchyní. Tam všechno propukne! Víte, že mě docela baví i prostírat slavnostně stůl, ale nejvíce mi s tím pomáhá asi mladší syn.

Máte v domě své vlastní místo, kde se můžete „zašít“ před celým světem?

Vyloženě „moje místo“ není nikde, u nás je všechno všech. Máme ale jeden pokojík, kterému říkáme pracovna, a kdo si ho zrovna zabere, ten si tam může lebedit či tvořit v klidu. Moje království je asi dílna, ovšem i tohle teritorium manželka občas narušuje, jelikož tam má žehlicí prkno a žehlí a žehlí.

Jste kutil? Baví vás domácí práce?

Na tohle mám přímo kvalifikaci, původně jsem vystudoval obor učitel fyziky a základy techniky, takže dílny. Sice jsem ten obor kromě povinné praxe nikdy neučil, ale mám k němu blízko. Kutím a stále něco nového vymýšlím. Třeba nedávno jsme chtěli nechat udělat terasu, ale když jsme spočítali, kolik by nás od firmy stála, pěkně mi spadla brada. Pustil jsem se do ní sám a zmáknul jsem ji za týden za třetinu ceny.

Radíte ženě s výběrem nábytku? Máte nějaký vyhraněný styl?

My se s ženou většinou shodneme a na vyhraněný styl nejsou finance. Náš malý domek splácíme na hypotéku, k tomu máme dva velké syny a chceme život prožít slušně a také něco zažít. Tudíž si na luxusní nábytek nepotrpíme. Já osobně mám rád eklektický styl, složený ze dvou kusů nábytku. Jeden takový starožitný skleněný sekretář jsem manželce sám opravil.

Můžete nám popsat, jak jste to udělal?

Ten „skleníček“ měla ráda už jako dítě. Byl na chalupě, do které jsem se přiženil, chudinka celý sežraný od červotočů. „Šacoval“ jsem ho na vyhození. Pak jsem si ale řekl, že ten skvost zachráním a udělám manželce radost. Sehnal jsem všechny možné součástky a celý jsem ho sám zrestauroval. Dřevo sežrané od červotočů jsem nahradil novým, „odčerevotočil“ jsem ho pro jistotu celý, vsadil jsem do něj nová skla a namořil jsem sekretář tak, že nebylo vůbec poznat, kde jsou nové součástky a nové dřevo. Je nádherný a žena byla nadšená.

Na jaké vybavení z dětství si vzpomínáte vy?

Do devíti let jsem sdílel pokojík se starší sestrou, pak se odstěhovala a já ho měl pro sebe. Měl jsem rád plakát Beatles a potom také plakáty z divadelního Studia Beseda z Hradce Králové, kde jsme bydleli. Plakáty byly k představení Pastýřka putující k dubnu a Romeo a Julie. Moc se mi líbily a asi už tehdy ve mně rostla herecká duše.

Co si přejete do nového roku 2014?

Zdraví, zdraví a zase zdraví.

Vizitka

  • Narodil se 9.11.1959 v Praze
  • Absolvoval DAMU a PedF UK, první angažmá měl v kladenském divadle
  • Laureát Ceny Alfréda Radoka a nositel španělské Goyovy ceny
  • Osmnáct let působí v angažmá v Divadle v Dlouhé, hraje také v Divadle Járy Cimrmana ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký
  • S Annou Polívkovou hraje v zájezdové hře A na hrušce sedí diktátor
  • Zahrál si v zahraničním filmu Dívka tvých snů s Penélope Cruz a v ČR ve filmech Černí baroni, Konec básníků v Čechách, Kolja, Lotrando a Zubejda, Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Jak básníci neztrácejí naději, Maharal - Tajemství talismanu, Bobule
  • S manželkou Kateřinou má syny Radovana a Dominika

Foto: Šárka Jansová a Petr Bureš