Petře, opravdu máte doma takový klid? Přece jen dcerky Anežka a zvláště Rozárka jsou ještě malé…

To víte, holky si rády hrají v obýváku a všude se válejí hračky, asi jako v každé domácnosti s dětmi. Občas se mi stane, že při chůzi šlápnu bosou nohou na nějakou kostičku ze stavebnice či hračku. A docela to bolí! Před dětmi se ale mohu naštěstí „schovat“ do své pracovny.

Vzpomenete si, kolikrát jste se v životě stěhoval, než jste se usadil v rodinném domě nedaleko Stříbrné Skalice?

Stěhování za mého celého života bych asi ani nespočítal, ale nepatřím k lidem, kteří stěhovaní nesnáší. Já se vždycky stěhoval docela rád! Mně to balení věcí vůbec nevadilo.

Je to tak, že jste si při stěhování vždycky udělal pořádek a vyházel nepotřebné, nahromaděné věci?

V tomhle jsem strašnej a moje manželka Alice také. My nejsme schopni cokoliv vyhodit, všechno nám přijde potřebné a „naše“. Tady mezi námi panuje naprostá shoda a na každé skříňce či poličce je nějaký předmět, který pro nás má osobní význam. Když zavzpomínám na první ženu Janu, ta byla snad ještě horší, jí bylo líto naprosto všeho.

ČTĚTE TAKÉ:

Jaký styl zařízení vám v domečku vyhovuje?

Mám rád klasiku a pohodlnost. Takovou raritou u nás doma je zrekonstruovaný sekretář po tetičce, která se dožila hodně vysokého věku, a ten kousek pochází až z Anglie. Jsem také vášnivý čtenář a všude mám knihovny. Poslední dobou se mi ale začínají líbit i takové ty “čisté, hladké linie“. Přemýšlím, že si pořídím v Praze byt, a zařídil bych si ho moderním nábytkem v černobílé barvě.

Dalším vaším skvostem je hudební studio PROPAST, taktéž v Hradci u Stříbrné Skalice. Jste tam často?

Dost často! V PROPASTI mám vše, co muzikant potřebuje. Právě tam jsme natáčeli naše 18. album Souhvězdí šílenců. Začal jsem v červnu tím, že jsem všem členům kapely poslal pětadvacet písní, a oni si jich čtrnáct vybrali. Po dlouhé době jsme pak ve studiu točili jako Beatles, totiž stylem, že jsme si písničku vyzkoušeli až ve studiu, a hned jsme ji natočili. Šlo nám to skvěle „od ruky“.

Díky muzice jste také často na cestách. Jak je snášíte?

Baví mě to! Odpoledne se někam harcuju v „třasotřasu“, pak zkoušíme, odehrajeme koncert, podepíšeme se fanouškům a v noci se zase kodrcám domů do tepla. Pak si toho domova člověk ještě více váží.

Zima je tady a s ní přijde i sníh. Máte ho tam u vás hodně?

Když je zima bohatá na sníh, brodíme se občas závějemi a holky si rády postaví sněhuláka. Naštěstí mi nevadí sníh odhazovat, pak se mi skvěle relaxuje u našeho krbu. Odhazování sněhu mě bavilo už jako kluka. Ale to víte, léto je léto, když můžeme být na zahradě, to mám nejradši. Navíc všude kolem nás je krásná příroda, zvířata a les, kam můžu chodit na houby.

Je něco, co rád kupujete či sbíráte, třeba na cestách, a vozíte si to domů?

Já na kupování serepetiček ani moc nejsem, Alice má třeba moc ráda květiny a teď před Vánoci samozřejmě zdobí dům. Ale je fakt, že daleko více moje paní „sbírá“ nové a nové oblečení. Strašně ráda nakupuje hadříky a nevím, zda ji to někdy pustí.

Máte rád Vánoce? Jak je oslavíte?

Na Vánoce se těším a oslavíme je klasicky. Dám si trochu rybí polévky, kousek smaženého kapra, trochu bramborového salátu, který na rozdíl od Alice zbožňuju, a kousek oblíbeného kuřecího řízku.

Vzpomenete si na nějaký dárek, který vám udělal v dětství největší radost?

Ježíšek mně a bratrovi přinesl krásné loutkové divadlo. Jsem docela zvědavý, čím potěšíme naše holky letos. Mám doma takový čestný úkol, že na Štědrý den vždycky zvoním u stromečku místo Ježíška. Akorát loni jsem to moc nezvládl, a než moje tři dámy dorazily ke stromku, dohořely prskavky. Ty velké se zase bojím zapálit, abych nakonec nepodpálil barák či dárky. Takže letos to musím všechno s prskavkami promyslet.

Plánujete nějaké sváteční návštěvy?

Každý rok se scházíme s příbuznými na Moravě, a jelikož je nás dohromady čtyřicet, scházíme se nadvakrát, vždycky po dvaceti lidech. Pokaždé obrovská zábava.

Jeden vánoční dárek jste sobě, kapele, ale i vašim fanouškům už dal, vaše nové album k 50. výročí kapely. Máte ještě pro své příznivce další dárek?

Těsně po Mikuláši se v Lucerně, přesně 6.12., uskuteční koncert Olympicu. Diváky přivítáme koledami z alba Rockové Vánoce a také zahrajeme několik hitů z nového alba. Pak zažijeme všichni společně atmosféru Lucerny ze šedesátých let, kdy budeme hrát nezapomenutelné hity Olympicu. Moc se na to těšíme.

Na křest vašeho nového alba jste si vzal za jednoho z kmotrů prof. MUDr. Jana Pirka, DrSc. Chcete tím snad něco naznačit?

Věhlasného kardiologa jsem si pozval, aby mi dbal o srdce. Uvažuji, že na příští křest nového alba si pozvu urologa, pak možná psychiatra, a až budu mít jistotu, že s tím tady na světě seknu, a přijde na řadu poslední album, pokřtí nám ho asi patolog. My už prostě jiný nebudem, jak zní jedna naše písnička.

Vizitka

  • Narodil se 2. května 1942 v Praze.
  • Začínal ve skupině Sputnici, poté hrál v kapele Big Beat Quintet a od roku 1963 hraje v kapele Olympic.
  • Skupina Olympic dosáhla trojnásobného vítězství v letech 1981–1983 ve Zlatém slavíku, další tři vítězství získala v letech 1996–1998 v Českém slavíku.
  • První žena Jana Jandová zemřela (dcera Marta Jandová 1974), stejně tak odešel syn Petr. Druhou manželkou byla moderátorka Martina Jandová (dcera Eliška 1992). Současnou manželkou je Alice Jandová (dcery Anežka 2009 a Rozárie 2012).

Foto: Tomáš Pikner