Bydlení celebrit: Sabina Laurinová ráda stěhuje nábytek

Sabina Laurinová žije spolu se svými dcerami na pražském sídlišti, v pěkné bytové čtvrti, a rozhodně by neměnila. Mají tam vše, co k životu potřebují.

Sabino, vy jste rodilá Pražačka. V jaké čtvrti jste vyrůstala?

Jsem „vltavské dítě“ a vyrůstala jsem v krásné, zelené části Prahy, v Podolí. Ve vilové čtvrti tam stály a stojí dodnes tři cihlové, tehdy družstevní domy, a v jednom z nich se nacházel náš byt. Za domem byla velikánská zahrada a v ní řádilo asi třicet dětí, včetně mě. Stavěly jsme bunkry, lezly jsme na stromy, hrály jsme hry a přitom se o nás rodiče nemuseli bát. Jako děti jsme se tehdy cítily daleko svobodnější. Vždyť já už v první třídě chodila sama domů ze školy. Byla jiná, klidnější doba. Mám vzpomínku na to, jak mě asi ve čtyřech letech dávala maminka odpoledne spát a já v tom tichu slyšela vrkat jen hrdličku. Je známo, že ta se zdržuje pouze v pohodových, klidných oblastech. Ta hrdlička je vlastně takovým symbolem mého dětství.

Měli jste velký byt?

Kdysi se mi velký zdál, ale jak jsem rostla, začal se „zmenšovat“. Ve skutečnosti to byl byt docela malý, ale měl krásnou atmosféru. Maminka v něm vytvořila teplo domova. Zařídila ho moderně, ale nezapomněla na pár starých kousků, jako třeba obrazy, lustr či vázy po prababičce. Tím dodala našemu soukromí duši naší rodiny. Navíc jsme bydleli až v nejvyšším patře a Vltavu, Hradčany nebo Vyšehrad jsme měli jako na dlani. Z okna jsem moc ráda sledovala závody plachetnic na Vltavě a podle jejího „chování“ a zabarvení jsem poznala, jaké bude druhý den počasí.

ČTĚTE TAKÉ:

S čím jste si nejraději v bytě hrála?

S nábytkem a vlastně s celým zařízením. Když rodiče nebyli doma, zorganizovala jsem „stěhováckou“ partu třeba i pěti holčiček a bavily jsme se tím, že jsme komplet přestěhovaly celý pokoj, včetně nábytku. Jediné, s čím jsme nehnuly, byl dubový nábytek po tatínkových rodičích, neunesly jsme ho.

V současnosti žijete na sídlišti Barrandov, v pěkné zástavbě s moderním bydlením. Jste tam spokojená?

Na sídliště Barrandov jsem se přestěhovala už v sedmnácti letech s rodiči. Tehdy jsem si zařídila studentský pokojík dle svého. Nechyběla v něm širší postel, bílé zrcadlo, bílé noční stolky, protože jsem si přála mít vše čisté, odlehčené. Pak jsem se osamostatnila, nějaký čas jsem bydlela se svojí láskou jinde a nakonec jsem „skončila“ opět na Barrandově. Před dvanácti lety jsem si koupila na hypotéku byt s terasou 45 metrů, a ten byt mi skýtá opravdu vše, co potřebuji. Jsem spokojená, a když mám touhu pobývat v přírodě, což přišlo hlavně s prvorozenou Valentýnou, jezdíme na chatu. Ovšem jakmile přijde podzim a plýskanice, zase mě to táhne do pěkně vyhřátého bytečku.

Takže domeček za Prahou, sen mnoha lidí, neplánujete?

Kdepak, nikdy jsem po tom netoužila, možná proto že můžu utíkat do krásné přírody, kde mám chatu. Je pro mě daleko pohodlnější bydlet v bytě a užívat si ten komfort, že se nemusím starat o teplo, vodu a mám také kolem sebe lidi. V domečku bych se možná i trochu bála a přišla bych si tam opuštěná. Navíc se na venkově žena často stává taxikářkou, která vozí pořád dokola děti do školy a ze školy, do kroužků. Tady na sídlišti máme hromadnou dopravu blízko domu a speciálně tramvaj nás doveze do centra i na druhý konec Prahy bez přestupu. Na sídlišti máme i lidovou školu umění, kousek od domu bazén s toboganem a vířivkou, nedaleko je Prokopské údolí či Chuchelský háj.

Prozradíte nám, jak jste si byt zařídila?

Když jsem si ho před dvanácti lety zařizovala, vzala jsem to opravdu od podlahy. Doslova! Byl to totiž holobyt. Snažila jsem se mu vtisknout svůj vkus a svoji duši. Dopustit nedám třeba na naši prostornou, koženou sedačku, která “přežívá“ obě mé temperamentní dcery, a to je co říct. Vejde se na ni celá rodina.

Jaké doplňky máte ráda? Co tvoří „duši“ vašeho bytu?

Mám ráda sklo, prvky kovu, dřevo a vše měkké. Dominantní je u nás terasa, která se v létě stává další obyvatelnou místností. Je to taková moje zahrada i oáza klidu. Roste na ní třeba „můj“ strom katalpa, je mu dvanáct let a pomalu už přerůstá k sousedům. Vnímám ho jako takového tichého společníka a pozorovatele, který dodává našemu bytu klid. Je to náš strážce a patří k nám.

Potrpíte si na pořádek?

Mám ráda pěkně uklizený byt a jistou eleganci v něm, ale to víte, v poslední době se všude povalují hračky naší pětileté Máji. Často si třeba v obýváku postaví figurky, stáje pro koně či zoo a já nemám to srdce je odstranit. I čtrnáct dnů kolem nich našlapuji po špičkách, abych jí to dílo nezničila. Ale i to patří k našemu životu a já si díky tomu uvědomuji, jak krásné období s dětmi prožívám.

Dbáte hodně na domácí hygienu?

Přiznávám, že špínu doslova nesnáším. Zároveň vím, že se nesmí nic přehánět, a poslední dobou, zvláště s druhým dítětem, jsem maličko „slevila“. Na čistotu si ale potrpím i na cestách. Pokud se někde ubytovávám, utřu si poličky ve skříních či na nočním stolku a požádám ještě o jedno prostěradlo, které přehodím přes sedačku. A samozřejmě sem tam něco v pokoji přestěhuji dle svých představ, to mi od dětství zůstalo… Myslím už úplně na všechno a v autě si vozím spoustu potřebných věcí, třeba i teplomet. Je pravda, že se mi už kolikrát v chladných dnech hodil.

Pozná se u vás v bytě, že začíná podzim?

Existují činnosti, které mě v létě nenapadnou. S příchodem podzimních dnů mám najednou chuť na teplý čaj, zapaluji svíčky, peču vanilkové šátečky, které celý byt provoní. Venku s holkama trháme šípky a jeřabiny a dáváme je do vázy. Mám ráda i podzimní chryzantémy, které svou barevností krásně domov rozsvítí. Jsem vděčná za to, co nám příroda nabízí a nevadí mi žádné roční období. Tuhle jsme jeli autem a pětiletá Mája koukala z okýnka a najednou s úsměvem povídá: “Jééé, stromy se hezky zabarvují. Už se to mění! Bude podzim!“ Cítím, že když děti na tyhle změny pozitivně nahlížejí, nebude pro nás podzim tak depresivní.

Vizitka

Narodila se 8.4.1972 v Praze
Jejím otcem je režisér a pedagog František Laurin
Absolvovala Pražskou konzervatoř, obor herectví
Hostovala v ND, v Semaforu, v Divadle Na Starém Městě, V Divadle Bez zábradlí, v Divadle Hybernia a působila šestnáct let v angažmá Divadla ABC
Zahrála si např. v seriálu Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin a ve filmech Z pekla štěstí 1 a 2, Jak se krotí krokodýli, Čertova nevěsta
S Pavlem Trávníčkem moderovala DO-RE-MI a na TV Prima pořad Mladší o pár let
Za dabing byla 2x nominována na Cenu Františka Filipovského
Za titulní roli v Dámě s kaméliemi získala širší nominaci na Thálii 2013
Hraje v Divadle Kalich ve hře Hledání slov, v divadle v Příbrami v Dámě s kaméliemi a v Divadle Broadway v Andílcích za školou
V seriálu Doktoři z Počátků hraje Martu a do televize brzy přijde slovenský sitcom Hlavně, že se máme rádi, kde hraje Jindřišku.

Foto: Jiří Hurt, Ivo Mickal, Jana Pertáková