Dobře bydlet je často velké umění. Většina z nás touží po krásně a vkusně zařízeném bytě, který by evokoval příjemnou atmosféru a byl místem vhodným nejen pro intimní chvíle v kruhu rodiny, ale také okouzlil každého návštěvníka svou neopakovatelnou image. Prostě byt by měl mít duši, a pokud jsme na rozpacích, jak toho docílit, nezbývá než se obrátit na odborníka. A tak jsme si o trendech současného bydlení povídali s dvěma mladými architekty ing. arch. Petrem Husákem a ing. arch. Leošem Pluhařem. Jak by měl vypadat moderní interiér 21. století? To nelze jednoznačně říci. Pro někoho je příjemný historizující interiér s oddělenými prvky, jinému naopak nevadí otevřená dispozice, kde je vidět vše včetně koupelny. Tato varianta přece jen v poslední době poněkud převažuje. Již několik let je často žádán co možná nejvíce uvolněný prostor, kde je pár designových prvků. Převažuje kontinuálnost, prolínání hranic jednotlivých činností bez striktního oddělení jednotlivých částí bytu. Kuchyně se například přelévá do jídelny, ta zase do obytného prostoru s různými ohnisky jako je krbové sezení, knihovna či televize. Pracovna může být propojena např. s ložnicí, ta zase s koupelnou. Hranice je někdy naznačena vhodným osvětlením.. Člověk pak může z řady míst vychutnat spoustu výhledů a hry světla, jak umělého, tak denního. To je sen řady mladých lidí, když ale přijdou děti, tak začnou budovat příčky. Které materiály se nejvíce využívají? Dnes nezáleží ani tak na samotném materiálu, jako na tom, jak ho použijeme. Moderní interiér nechává vyniknout charakteristickým vlastnostem materiálů, jako je barva, textura a struktura. Ty jsou zase podtrženy vhodným nasvícením, specifickým výběrem nebo kontrastem. Takže krásný může být každý materiál, třeba i guma. S jakými představami k Vám zákazníci přicházejí? Starší generace je v zařizování hodně konzervativní. Pro ně je symbolem domova více "stylový anglický nábytek" než moderní design. Ten je přitažlivý spíše pro mladou generaci Měli jsme tu např. ale cizince, který chtěl vilu s bazénem v arabském stylu, kde by nebyl jeden úhel pravý a žádná zeď rovná a celá stavba by představovala propojení různých křivek a oblouků než pravidelný hranol. Nakonec došlo k nějakým úpravám, ale základní představa o členitém půdorysu zůstala zachována. Na co se zákazníka před realizací obvykle ptáte? Na všechno. Především nám musí říci, co chce vlastně stavět a jakou funkci by jeho dům nebo byt měl mít. Chceme vědět, kolik chce místností, jaký by měly mít standard a co je ochoten do stavby a zařízení investovat. Postupně přecházíme k menším a menším detailům, třeba i takovým, jakou barvu a tvar budou mít háčky na ručníky. Z první schůzky si přinášíme spoustu dojmů, které pak zpracováváme a domlouváme se na dalším postupu. Oč konkrétně jde? Jde například o umístění domu na parcele, jeho orientaci do světových stran, zda má být blíž k ulici, o vazbu mezi klidovou a rušnou částí. Především si ale musíme vyjasnit vlastní fungování bytu nebo domu. V tom bývá někdy problém. Kdo žil 30 let v paneláku, stěží si dokáže představit něco jiného. Jaký by měl být výsledek vzájemné domluvy? Klient by si měl především promyslet, jakým způsobem bude obývat prostor a které vazby pro něho budou nejdůležitější. Měl by si uvědomit, zda chce otevřenou nebo uzavřenou kuchyň, chce–li mít děti těsně vedle sebe nebo naopak co nejdál, kam umístí televizi s ohledem na všechny členy rodiny. Důležité je vědět, vyhovuje–li mu více průchozí byt nebo chce naopak více soukromí. Při projektování rodinného domku záleží také na rozvržení zahrady, bude-li tam bazén nebo skleník, jaký bude vjezd do garáže, kolik má zákazník aut, zda počítá s vyššími stromy nebo chce pouze nižší porost, jestli chová domácí zvíře atd. Pomáháte klientovi při realizaci? Pokud máme dobré zkušenosti s nějako firmou, tak ji klientovi doporučíme jak pro stavbu, tak třeba pro výrobu atypického nábytku, nebo s výběrem pomáháme či klienta úplně zastupujeme, ale konečné rozhodnutí je na něm. Některý také dá přednost stavbě na klíč, jiný naopak rád vše do detailu sleduje. -šum-