Asi jako když se hovoří o tom, že černá barva dělá objem menší, a bílá naopak. V tomto smyslu se dá hovořit o zásadní roli světla při vytváření dojmu velkého či stísněného prostoru. A že to opravdu funguje, se můžete přesvědčit na dnešní návštěvě.

Dům šitý na míru

V případě domu, který jsme navštívili, je na první pohled zřejmé, že se nejedná o typizovanou či sériovou výstavbu a že výsledkem těsné spolupráce architekta a investora – stavebníka je obydlí, obrazně řečeno, šité na míru čtyřčlenné rodině.

Jedním z charakteristických rysů této novostavby je citlivá a do detailu dovedená práce se světlem. V tomto případě to znamená zejména uvážlivé umisťování velkých okenních ploch, které prostor nejen dostatečným způsobem prosvětlují, ale jsou také výrazným estetickým prvkem dotvářejícím celkovou pohledovou kvalitu domu.

Pohled architekta „Pozemek se nachází na okraji příměstské obce. Jedná se o místo ve svahu s ideální orientací, neboť poskytuje nádherný výhled do okolních kopců a údolí. Prvotním úkolem tak bylo najít vhodné hmotové a dispoziční řešení, jež by zůstávalo v souladu s lokalitou a využilo v maximální míře její přednosti. Výrazově a materiálově je tedy naše řešení odrazem obvyklého schématu venkovské architektury, které dále rozvíjí. Dům je koncipován jako přízemní stavba s obytným podkrovím se sedlovou střechou, s uplatněním tradičních materiálů, a to zejména dřeva. Hlavní hmota budovy je osazená rovnoběžně s vrstevnicemi a k té je kolmo přiřazena menší hmota pracovny. Právě ta vymezuje vstupní a příjezdový prostor, přičemž na opačné straně odcloňuje intimní část obytné zahrady od příjezdu, a zajišťuje tak maximální soukromí obytné části,“ komentuje ing. arch. Jan Hrabal, autor projektu.

Celé tajemství „velkého prostoru“ spočívá ve vhodně umístěných oknech (v tomto případě byla zvolena okna firmy VELUX) a platí to zejména o obytném podkroví. Jak konstatuje ing. arch. Hrabal: „Právě zde bylo důležité výškové osazení okna v návaznosti na dostatečně vysokou podezdívku, jež má vliv na využitelnost a světlé výšky v pokojích. Hrana spodního rámu střešního okna je ve výšce cca 1 m, a je tak vlastně ve stejné výškové rovině jako okna vertikální, čímž umožní nerušený výhled i sedícímu člověku. Střešní okno je umístěno poněkud níže nad nadezdívkou v nice s parapetem. Toto řešení ho umožnilo osadit do správné výšky i při vyšší nadezdívce a současně mezerou u parapetu proudí vzhůru ohřátý vzduch od topného tělesa. Další sestava čtyř střešních oken pod hřebenem prostor prosvětlila a světlo dále proniká kolem lávky do přízemí.“

Neotřelá a hravá dispozice Stavba je jednopodlažní s obytným podkrovím. Jeho rozpoznávacím znamením jsou okna zasazená v šikmé střeše, která usměrněným množstvím propouštěného světla „zvětšují“ užitnou plochu domu. Stejným způsobem je budova výrazná použitím dřeva v roli stavebního materiálu, který ze své povahy působí „teplým dojmem“.

Základní koncepce domu předpokládá přízemí jako denní, společenský a komunikační prostor, a jako klidovou zónu pak nabízí podkroví. V přízemí je jídelna s obývacím pokojem, kuchyň se zázemím, pracovna, sklad, zádveří a dvougaráž. Pod blokem pracovny se nachází sklep a další skladovací prostor.

V podkroví jsou dva dětské pokoje a chodba využitelná jako herna, dále ložnice rodičů, koupelna a sociální zařízení.

„Obývací pokoj je částečně otevřený do krovu, čímž se podkroví opticky spojuje s přízemím, a vzniká tak otevřený prostor, přes který prochází lávka, která jej navíc odlehčuje. Obývací pokoj tady není hlavní komunikační místností, je spíše o větší míře soukromí. Od jídelny je vymezený změnou výškové úrovně, je o 60 cm níže, a dostává tak mnohem intimnější charakter,“ jak dodává ing. arch. Hrabal.

Jedním ze současných trendů jsou na sebe volně navazující místnosti, jejichž hranice nevytváří příčky, ale to, co bychom mohli nazvat „funkčním rozhraním“. I zde přechází např. prostor jídelny do prostoru obývacího pokoje, a to pomocí jednoduchého schodiště. Nad tímto prostorem je vedena zmiňovaná dřevěná lávka zpřístupňující obytné podkroví, ve kterém jsou pak místnosti děleny pomocí příček. Uživatel domu je vystaven působení velkoryse pojednaného prostoru, který, pokud by byl vyjádřen pouze čísly, by nevyzněl nikdy takovýmto impozantním způsobem.

Dřevo a okna hrají prim Dřevo, které je jednou z dominant interiéru, našlo uplatnění také jako materiál fasády. Stavba tak přímočařeji vstupuje do přirozeného kontaktu se svým okolím. Dům současně nabízí volný výhled do krajiny, který interiér opticky i pocitově zvětšuje. S touto skutečností architekt Hrabal pochopitelně pracoval: „Okenními sestavami, jež prolamují fasádu, vnímá člověk krásné okolí domu. Díky těmto průhledům, a také s pomocí francouzských oken, se interiér maximálně propojuje se zahradou.“ Exteriér je přístupný vchodovými dveřmi, francouzským oknem a pomocí částečně kryté dřevěné terasy.

Co dodat závěrem? Snad jen, že dům, kde jsme se mohli procházet, je plný světla, vzduchu, pohody, klidu, orientovaný směrem, který nabízí uklidňující pohled do krajiny, a respektující potřeby čtyřčlenné rodiny. Navíc, i kdybychom našli stejnou stavbu se stejně velkou užitnou plochou, jistě by nepůsobila tak velkorysým dojmem a volně jako tato.

-td- Foto: VELUX