Nábytek v tak zvaném anglickém stylu se zrodil v druhé polovině devatenáctého století a mnozí lidé ho preferují dodnes. Interiéry tehdy ovládli zejména čalouníci a dekoratéři. Vedle ornamentu se kupil v bytech především textil a místnosti velice často připomínaly divadelní dekoraci. Tvarový chaos Autor: archiv Manufaktury začaly vyrábět komplety ložnic, salonů a pánských pokojů a výrobci nabízeli ucelené soupravy místo jednotlivých solitérů. Ve stylovém i tvarovém chaosu devatenáctého století to byla jediná šance, jak zkompletovat pokoj, kde se k sobě všechny kusy nábytku hodily. Křišťálový palác Význačný posun ve výrobě nábytku znamenala světová výstava v roce 1851. V Londýně byl postaven „Crystal palace“, rozsáhlý skleník na osmihektarové ploše vytvořený architektem vévody z Devonshiru, a v něm byl vystaven nábytek, který nejlépe popsal ve svých vzpomínkách svobodný pán von Merc: „…kolem dokola měkká sofa a plyšové židle tajuplných tvarů, obšité prýmky a střapci - všude, kde bylo místo, ležely háčkované přikrývky a pozlacená sádra.“ Tento styl se stal vzorem pro zařizování snad ve všech „lepších“ rodinách. Křeslo ropucha O několik nových kusů byl také rozhojněn sedací nábytek. Například z taburetu se vyvinulo v anglickém interiéru sedátko zvané ropucha (crapaud). Objevovalo se i kuriózní dvoumístné sezení, které mělo opěradlo uprostřed a umožňovalo sedět dvěma osobám k sobě zády. Toto dvojsedadlo bylo nazýváno mrzout (boueduse). Oblíbené v salonech bylo i křeslo richchild, které mělo nad opěradlem prošívaný polštář na hlavu. Množství ozdob Autor: archiv V polovině století vzniklo rovněž houpací křeslo, které proslavila zejména firma Thonet. Čela a boky skříní byly zdobeny dekoračními prvky, přejímanými z fasád historizujících domů. Převládal názor, že krása a vznešenost, estetická hodnota interiéru a s ní i hodnota samotného nábytku jsou totožné s množstvím ozdob. Henry van de Velde napsal: „Stůl nesměl se zdáti stolem, skříň skříní, váza vázou, mísa mísou, divadlo, nádraží, most měly mít takové vzezření, aby nikdo nemyslil, že je to divadlo, nádraží, most.“ Rodokmen nevkusu Narodil se kýč. Zásady vkusu a úměrnost totiž nebyla anglická společnost schopna stanovit. Výrobní procesy procházely rychlou proměnou a na parních strojích bylo vyráběno stále víc pseudohistorického nábytku. Díky vlivům londýnského národopisného muzea se k historizujícím formám a dekorům přidaly ještě lidové motivy. Císařovna Eugenie Autor: archiv Po celou druhou polovinu devatenáctého století tedy nebyl nalezen sloh nebo styl, který by vtiskl jednotnou formu architektuře a nábytku. Napodobování začalo gotikou a pokračovalo přes renesanční formy až k barokním tvarům a druhému rokoku. Sloh osmnáctého století byl obnoven zejména díky podpoře císařovny Eugenie. Císařovna rokoko milovala a nacházela zalíbení i ve španělském baroku. Dynamické formy byly používány všude a často i tam, kde postrádaly logiku. Důležitý je pocit Anglický styl, který se zrodil v druhé polovině devatenáctého století a je zejména charakteristický tím, že se přesně charakterizovat nedá, však zůstává i dnes v oblibě u mnoha lidí. Doba je velice tolerantní a i v bydlení platí, že člověk se ve svém interiéru musí zejména cítit příjemně. -das-