Dům z 18. století v Paříži prošel náročnou rekonstrukcí, stejně jako byty v něm. Jeho poloha je fantastická. Z oken kouká do Lucemburské zahrady, stojí na ulici, která je vedená už ve starých spiscích jako římská komunikace, kolem je hned několik kostelů a klášterů, světlo do bytu vchází hned ze tří světových stran. Prostě nádhera.
Navíc architekti se rozhodli, že byt přestaví velmi razantně. Hlavně vybourali spoustu příček a postavili je znova. Mohli to udělat. Dům je sice z 18. století, ale posléze procházel několika výraznými úpravami, takže historická hodnota interiérů byla zcela smazána. Rekonstrukcí ale architekti nechtěli vytvořit supermoderní bezobsažné bydlení. Naopak. Blízkost kostelů a klášterů chtěli promítnout i sem. A tak se základem celého designu stal oblouk. Ať již klenební ve výklencích zdí, designový - jen namalovaný, ale i oblé rohy, které nedělají ostré stíny a změkčují pocit z celého prostoru.
Oblouk se tak protkává celým interiérem. Zaujme například i obývací pokoj s velkou kruhovou sedačkou s centrálním stolkem z kořenů velmi starého olivovníku. Dřevo pak „protéká“ celým interiérem a kde je zapotřebí vytvořit nějaký kontrast, tam je použita modrá barva. Pro zpříjemnění celého prostoru pak jsou použity jemné sádrové omítky, takže stěny vypadají jako na dotek hebké plyšové hračky.
- Projekt: Apartmán XVIII
- Autor: Studio Razavi Architecture
- Podlahová plocha: 225 m²
- Foto: Vincent Leroux
