Cedr libanonský (Cedrus libani) je stálezelený jehličnatý strom exotického vzhledu, který přinese spoustu radosti a zábavy zahrádkářům, kteří touží po něčem málo známém a rádi si zaexperimentují. Pokud patříte mezi ně, vězte, že vás tento pomalu rostoucí stromek s tmavou šupinatou a podélně rozpraskanou borkou a tlustými větvemi, které jsou obaleny hranatými jehlicemi tmavé až modrozelené barvy, a na konci větviček vytvářejí svazečky, určitě nezklame. Až se po létech pečlivé práce dočkáte nádherných soudečkovitých šišek, z nichž vám vypadnou vlastní semínka, budete se moci hrdě nazvat zahradnickými mistry.

Podívejte se na přibližně 300 let starý cedr libanonský:

Zdroj: Youtube

Tento vpravdě bájný strom, z jehož dřeva byl podle biblických pramenů vystavěn Šalomounův chrám v Jeruzalémě, pochází z horských oblastí severní Afriky, odkud se táhne přes Kypr a Střední východ až do Himálaje. Ve své domovině dorůstá výšky 50 m, může mít až 3 m široký kmen a dožívá se úctyhodného věku 900 let. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 1300 do 2000 metrů, a tak je celkem pochopitelné, že dobře snáší mrazy pod minus 30 °C a sněhovou pokrývku. Potřebuje zásaditou půdu, a proto se nejčastěji vyskytuje v místech s vápencovým podkladem.

Volně se rozmnožuje semeny, která vypadávají ze starších 8 až 10 cm velkých zploštělých samičích šištic, zatímco nahnědlé samčí šišky jsou tenké a směřují vzhůru jako svíčky na vánočním stromku.

Do Evropy byl cedr libanonský dovezen v 17. století, v Čechách se objevil roku 1812 v zámecké zahradě na panství Hluboš. Dnes si ho můžeme prohlédnout především v arboretech a parcích. Určitě na něj narazíme třeba v Průhonicích, řada pěkných stromů však roste například v okolí Mělníka.

Květenství

Spadá do podzimních dnů, v našich podmínkách během září a října. Poměrně velké, asi 5 cm dlouhé žlutavé nebo narůžovělé samčí květy válcovitého tvaru se vyskytují samostatně, samičí v podobě malých, přibližně 1 cm dlouhých šištic světlezelené nebo načervenalé barvy.

Pěstování

Hned na počátku je třeba zmínit, že pěstování této importované dřeviny bude o něco náročnější na pozornost a pravidelnou péči. Pochází přece jenom z odlišných podmínek a zejména nestálé zimní počasí jí nedělá dobře. Cedru se bude proto dařit ve vyšších oblastech se stálou sněhovou pokrývkou a na stanovištích, kde je z boků chráněn před prudkými větry, nejlépe v závětří na jižním svahu. Kromě toho potřebuje zásaditou půdu s dostatkem vápníku, takže není dobré umístit cedr v blízkosti ostatních jehličnatých stromů. Dejme si pozor také na dostatečné odvodnění a připravme drenáž.

V plné kráse nám cedr libanonský vynikne jako solitérní rostlina. Když se nám pro něj podaří najít sušší a osluněné místo, kde to díky zástavbě nebo okolním stromům příliš nefouká, máme z poloviny vyhráno. Je však potřeba počítat s tím, že alespoň zpočátku bude přes zimu potřebovat fóliovou ochranu, která též zabrání nadměrnému průniku studené vody ke kořenům.

Množení

Nejlépe se rozmnožuje semeny, která dáváme do země co nejdříve po dozrání, jakmile vypadnou ze šišky. Protože tento druh cedru roste pomalu, přezimujme hrnkované rostlinky v nevytápěném skleníku a na stálé místo v zahradě je přesaďme teprve, když zesílí a budou dostatečně odolné. Zimní ochrana pod fóliovým tunelem je v prvních letech nezbytná.

Zajímavosti

Libanonský cedr stejně jako ostatní stromy tohoto druhu jsou (přesněji byly) ceněny především pro své dřevo, které je mimořádně trvanlivé a příjemně voní. Jeho destilací se získává olej, který byl vedle vlastního dřeva ve starověku natolik žádanou surovinou, že z původních porostů zbyla pouze torza. „Cedrové“ dřevo nebo olej, které se nyní objevují na evropských trzích, pocházejí většinou z jalovců, cypřišků nebo zeravů.

Zdroj: Botany.cz, biolib.cz