O tom, jak čerpat vodu, jsme v našem seriálu už psali. Ovšem je třeba se podívat na jeden oddíl čerpadel trochu podrobněji – na domácí vodárny.

Jak zásobovat dům vodou? To se dá několika způsoby. Samozřejmě, že pokud máte zdroj vody někde ve výšce, je možné po odvzdušnění soustavy použít gravitaci. Ovšem takovou možnost má jen zlomek lidí. Ten zbytek se musí spolehnout buď na rozvod vody obecní, nebo si pořídí studnu a z ní čerpá speciálním čerpadlem, kterému se říká domácí vodárna.

Rozdíl č. 1

Domácí vodárny se dělí na samonasávací povrchová čerpadla a ponorné verze. První verze stojí na suchu a do vody má ponořeno jen potrubí či hadici se sacím košem. U druhé verze je čerpadlo samo ponořeno do vody. Rozdíl mezi nimi je dost zásadní. Ponořená verze je samozřejmě tišší. Ovšem kontrola systému není tak snadná. Povrchová vodárna má výhodu v jednodušším servisu, ovšem samotný stroj samozřejmě dělá větší hluk. Bohužel výrobci často ani neuvádí hlučnost modelů, a když už ano, často ani není zřejmé, jak k hodnotě došli a za jakých podmínek byla hodnota naměřena.

Rozdíl č. 2

Mezi vodárnami je další zásadní rozdíl v jejich ovládání, konkrétně jejich spínání. Existují verze s takzvaným presscontrolem, což je vlastně čerpadlo, které čerpá po celou dobu dodávky vody. To znamená, že pokud otevřete kohoutek, systém presscontrol zaznamená pokles tlaku a spustí čerpadlo. To běží až do té doby, dokud je kohoutek otevřený.

Druhou možností je systém tlakový s takzvaným vzdušníkem. Jde o velkou nádobu, v níž je membrána. Na jedné straně je vzduch a na druhou stranu tlačí čerpadlo vodu. Vzduch je stlačitelné médium, a tak v soustavě vzniká dostatek prostoru a tlaku na to, aby vodárna mohla dodávat vodu po delší dobu bez nutnosti spouštět čerpadlo.

Jak výkonné čerpadlo?

Další informací, se kterou je třeba pracovat, je charakteristika čerpadla. Ta určuje, z jaké hloubky může dopravovat vodu (tedy rozdíl mezi nejnižším bodem nasávání a kohoutkem) a jaký objem kapaliny lze strojem dopravit. Jak už jsme jednou psali, existuje na to výpočet, který zahrnuje i požadovaný tlak v místě odběru: H = (P x 10,2 ) + H + Hf. g Dopravní výška v metrech je tak složena z požadovaného tlaku v odběrném místě (P), rozdílem výšek mezi nejnižší hladinou vody a odběrným místem (Hg) a dopravními ztrátami, které se určí dle tabulek (Hf).

Samozřejmě je třeba stále mít na paměti dostatečně kapacitní zdroj i čerpadlo. Dle tabulky je zřejmé, že odběr vody v domě může být opravdu velký. Stačí spláchnutý záchod a při nedostatečné dopravní kapacitě by se nedostávala voda třeba v kohoutku u dřezu.

Domácí vodárny mohou být v domě, v případě větších vzdáleností a sací výšky se pak umisťují ke zdroji.

Průměrná spotřeba:

Sprcha 0,70 m3/h
Vana 1,10 m3/h
Umyvadlo 0,35 m3/h
Kuchyňský dřez 0,70 m3/h
WC 0,35 m3/h
Pračka 0,35 m3/h
Myčka nádobí 0,70 m3/h

Tento

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada 12/20.