První prázdninový měsíc je obdobím, kdy nám na zahrádce všechno bují. Konečně máme trochu času pokochat se rozkvetlými záhony a zhodnotit, co se nám zdařilo na výbornou a kde naopak bude třeba v příštím pololetí přidat. Další práce si rozvrhneme s ohledem na předpovídané počasí a také dovolenou. Především však musíme dokončit řadu činností, které udělají definitivní tečku za jarní sezónou. Jedná se především o: Ukládání cibulovin Cibulnaté a hlíznaté květiny kvetoucí na jaře mají už své vegetační období za sebou a měly by uvolnit záhon dalším rostlinám. Proto je za suchého počasí opatrně vyjmeme ze země, očistíme, oddělíme podle jednotlivých druhů a odrůd a uložíme do označených krabic. Ukládáme pouze cibule a hlízy větší než 3 cm v průměru, ostatní nemají pro další pěstování význam. Zaplněné bedýnky nejprve umístíme na suché a vzdušné místo, kde je ponecháme několik dnů, než cibule a hlízy důkladně oschnou. Poté je zbavíme zbytků kořínků, očistíme od starých slupek a uložíme na tmavé a chladnější místo, kde zůstanou až do příští výsadby. Některé cibuloviny ovšem zůstávají na stejném místě i několik let, jsou to především hyacinty, narcisy a botanické tulipány. Okrasné dřeviny Odkvetlé keře v tuto dobu přiměřeně sestřihneme, čímž zabráníme zbytečnému vysilování při tvorbě semen a současně podpoříme jejich další růst. U rododendronů a azalek semeníky neodstřiháváme, ale vylamujeme. Dáváme přitom pozor, abychom nepoškodili pupeny, ze kterých mají v příštím roce vyrůst nové květy. Na počátku léta můžeme rovněž věnovat trochu času tvarovaným živým plotům, především z opadavých listnáčů. Do většího řezu se samozřejmě pouštět nebudeme, ale určitě zde objevíme spoustu divokých výhonků, které bude třeba zarovnat, abychom našemu zelenému opevnění navrátili původní fazonu. Nezapomínejme, že nejjednodušší způsob, jak docílit rovného střihu, je napnutý motouz. A co růže? Všechny odrůdy růží je třeba v tuto dobu vydatně zalévat, nejlépe přímo ke kořenům, abychom proudem vody zbytečně neporušili pestré květenství. Uvadlé květy okamžitě odstřiháváme spolu se dvěma listy vyrůstajícími pod nimi. Docílíme tak dalšího bohatého květenství, které se může protáhnout až do podzimních dnů. Podmínkou však je zdravé olistění, kterého docílíme postřiky proti houbovitým chorobám, zvláště jako je růžové padlí, černá skvrnitost a rez. Osvědčenými přípravky jsou například Baycor 25 WP, Rubigan 12 EC a Topas C 50 WP. Od poloviny července do poloviny srpna nastává optimální doba k množení růží očkováním. V tuto dobu používáme metodu tzv. „spícího očka, což znamená, že roub vyraší (probudí se) až na jaře příštího roku. Jak na to? Postupujeme tak, že roub nebo část kmínku, ze kterého budeme odebírat očko, nejprve zbavíme listů, pak pomocí očkovacího nože s vylupovačem vyřízneme asi 1,5 cm pod a 1,5 cm nad vlastním očkem i s maličkým kouskem dřeva. Roub musí vypadat tak, že při pohledu ze strany bude připomínat ubývající srpek měsíce, ze kterého vyčnívá „jako nos“ očko. Poté uděláme do kůry na podnoži zářez ve tvaru velkého T (asi 1,5 x 3 cm) a kůru odchlípneme do stran. Na obnažené místo ihned přiložíme roub, kůru vrátíme, přimáčkneme a obmotáme lýkem nebo štěpovací páskou. Nakonec zatřeme místo štěpařským voskem, který ovšem nesmí zakrývat roub. Zahrádka za okny Květiny v nádobách a truhlících umístěné na balkónech a za okny za letních veder zaléváme i několikrát denně. Optimální doba je brzy ráno a pozdě večer, kdy už půda není tak rozpálená. Při déletrvajícím horku se vyplatí zastínění, popřípadě dočasné přemístění okenních truhlíků na chráněné místo. Kromě zálivky nesmíme zapomenout ani na vydatné přihnojování doporučenými hnojivy na podporu květenství. Zavadlé květy pravidelně odstříháváme, aby nám nedělaly ostudu. Příprava na dovolenou Dříve, než odcestujeme k vodě nebo do hor, je třeba zahrádku připravit na naši nepřítomnost. Především je třeba posekat a důkladně zvlažit trávník. Posečenou trávu můžeme použít jako nastýlku na záhonech trvalek a letniček, okolo růží a ostatních okrasných dřevin, zvláště těch, které jsme vysadili teprve letos na jaře. Pomůže nám udržet vláhu v zemi a vyrovnávat teplotní rozdíly. Pokud nám vlastní tráva nepostačuje, můžeme použít i klasickou mulčovací kůru, popřípadě černé perforované fólie. Ještě před tím však musíme zbavit celou zahrádku všech druhů plevele včetně malých zárodků, abychom po návratu domů nebyli překvapeni semenící se džunglí. I přes veškerou péči, kterou svým zeleným miláčkům před odjezdem na dovolenou poskytneme, měli bychom si domluvit pomoc sousedů či přátel alespoň při zalévání v době sucha. Jaký plevel, taková půda Letní měsíce bohaté na slunce i deště přejí všemu zelenému, a tedy i plevelům. Až je budeme likvidovat, nezapomínejme, že nejsou jenom „obtížným hmyzem“, ale též indikátorem kvality půdy. Například přítomnost šťovíku menšího (s knoflíkovými listy) a jetele rolního nám signalizuje, že je půda příliš kyselá a musíme ji na podzim vápnit. Naopak na dobrý stav vápníku nás upozorní chrpa, ostrožka, podběl, měsíček a mák polní. V půdách bohatých na dusík se daří kopřivám, hluchavce, jitrocelu, lebedě a šťovíku. Na nedostatek dusíku (zejména v trávě) nás pak upozorní jetel plazivý. Špatným znamením je i přeslička rolní, zvonek řepkovitý, třezalka, pryšec chvojka a pomněnka, které nám říkají, že je půda celkově chudá na živiny. Pokud se na našem záhonku objeví pampeliška, pýr kopinatý, svlačec podběl, jitrocel nebo dokonce jedovaté rostliny, jako je potměchuť, blín černý a durman, nezoufejme. Je to znamení, že půda v naší zahrádce je dobře zásobená živinami. -šum- Foto: Archiv In