V přívětivé červnové počasí doufali i naši předkové, jak je vidět z dlouhého listu zachovaných pranostik. Většina z nich se týká chladných a deštivých dnů, kterých se sedláci v červnu viditelně nejvíce obávali. Za vše mluví například následující pranostiky:

  • V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
  • Červen studený, sedlák krčí rameny.
  • Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
  • Červen mokrý a studený, bývají žně vždy zkaženy.

Déšť byl nevítaný zejména na svatého Medarda, tedy 8. června. Pořekadlo "Medardova kápě, čtyřicet dní kape" jistě znáte, věřily na něj ještě naše babičky. Déšť na Medarda ale vyvolával i obavy z neúrody a záplav:

  • Pláče-li Medard, i ječmen zapláče.
  • Když na Medarda prší, nebudou toho roku houby růst.
  • Když na Medarda prší, voda břehy vrší.

Naproti tomu jen o tři dny později, na svatého Barnabáše, byl deštník naopak toužebně žádaný, hlavně mezi vinaři:

  • Prší-li na svatého Barnabáše, padají hrozny do koše.

Dalším výrazným mezníkem předpovídajícím úrodu byl 24. červen, svátek sv. Jana Křtitele. Zkušení venkované nepotřebovali astronomický kalendář, podle něhož by určovali změnu ročního období. Stačilo jim tradované rčení: "Na svatého Jána otvírá se k létu brána". Jak se blížil sv. Jan Křtitel, lidé s napětím naslouchali zvukům lesa, jestli se mezi nimi neozve první zakukání kukačky. Tvrdilo se totiž, že "nekuká-li kukačka před svatým Janem, bude neúrodný rok".

Dnes je kukaččin hlas slyšet stále méně, bez ohledu na počasí a předpovídanou úrodu, takže se na něj spoléhat nemůžeme. Pokud je ale červen deštivý, zpozornět by měli i dnešní zahrádkáři. Sice nemusíme tolik zalévat, ale na druhé straně bychom se měli snažit zabránit šíření houbovitých chorob a plísní, kterým se daří právě v kombinaci tepla a vlhka. Množí se i slimáci. Okurky a cukety proto vyvazujeme k tyčkám, aby se listy neválely v mokré hlíně, na místě je také preventivní postřik rajčat.