Jak se dostali k neobvyklé zakázce a jaké problémy oproti stavbám v Česku museli řešit, popisuje architekt Patrik Zamazal ze studia Molo architekti. „Investorem projektu je náš kamarád z Čech, pro něhož jsme už několik staveb projektovali, panovala mezi námi důvěra i shoda, proto se na nás obrátil i v případě stavby v téhle úchvatné lokalitě,“ uvádí architekt. „Předtím, než jsme začali o projektu uvažovat, jsem v Bretani nikdy nebyl, ale musím říct, že jsem si to divoké pobřeží zamiloval.“

Mladá rodina se třemi dětmi se rozhodla dopřát si letní sídlo podle svých představ. Do Bretaně jezdili na velkou část léta už dříve a velmi si ji oblíbili. Aby tedy nemuseli celou domácnost stěhovat tam a zase zpět, začali shánět vlastní nemovitost, kde by zároveň mohli ubytovat další členy rodiny a přátele, kteří za nimi přijedou.

Zdroj: VLM

Soukromí pro každého

Bretaňská vila není kompletní novostavba. Architekti navázali na původní kamennou budovu, před lety velmi dobře zrekonstruovanou. Klíčové bylo vytvořit pokoje jako samostatné apartmány, aby měl každý svoje soukromí. Samozřejmě bylo žádoucí využít všechno, co pozemek a přírodní podmínky nabízely, tedy především výhledy na moře a život na zahradě. „Ale měli jsme i obavy, abychom nepokazili unikátní atmosféru tohoto místa. A také z rozmarů počasí,“ líčí Patrik Zamazal.

Apríl každý den

„Většina roku v Bretani totiž vypadá asi jako u nás apríl. Během dne většinou zažijete všechny druhy počasí: vítr, slunce, déšť, bezvětří a kroupy. Jenom sníh jsme zažili během stavby pouze jednou, a to nám místní říkali, že to bylo poprvé po 10 letech,“ popisuje architekt s tím, že to může mít i své výhody: není třeba si dělat takové starosti kvůli zakládání do nezámrzné hloubky, voda a kanalizace se pouze zahrabávají pod drn. „Také s tepelnými izolacemi to je mnohem snazší, protože i když zateplíte dům polovinou izolace, než jsme zvyklí z domova, bude na místní poměry pasivní.“ Naopak potenciálním problémem stavby byla vlhkost. „Déšť v kombinaci se slaným větrem je velmi korozivní. Jelikož je naše přístavba převážně ocelová, musely být všechny prvky z žárově pozinkované nebo nerezové oceli.“

Vlídná legislativa

Kromě mírnějšího bretaňského podnebí si architekt pochvaluje i vlídnější stavební řízení. Stavba se nachází v území, které bychom u nás označili jako chráněnou krajinnou oblast, takže existují poměrně přísné regulace, co tady lze a nelze postavit. „Oproti české legislativě a regulativům na ochranu krajiny však mají mnohem jednodušší pravidla. A zároveň také rozumnější. To se projevuje například tím, že tady můžete postavit buď repliku historické stavby (ale podle lokálních měřítek), nebo moderní dům. Na pobřeží se pak příjemným způsobem mísí staré a nové. Druhou podmínkou je maximální velikost objektu, který lze přistavit ke stávajícímu domu – musí odpovídat měřítku původní zástavby. To je také důvod, proč dům vypadá, jako kdyby postupně rostl.“

Jeden úřad, jedno razítko

„Francouzská byrokracie pro mne byla milým překvapením,“ pokračuje Patrik Zamazal. „Dokumentace ke stavebnímu povolení vypadá jednodušeji, než když v Česku odevzdáváme studii. Výkresově bylo potřeba zpracovat situaci, která posuzovala vzdálenost stavby od sousedních pozemků. Potom výkresy fasád a střechy a dva zákresy do fotografie z nějakého veřejně přístupného místa. Textová část byla na dvě A4 ve formě doplňovačky, zaškrtávalo se, o jaký objekt jde, jakou má užitnou plochu, kolik toalet apod. Vypadalo to spíše jako daňové prohlášení a mám podezření, že i k tomuto účelu tenhle formulář slouží. Nikoho nezajímalo, jak jsou rozvedené technologie, elektrika, kolik dveří je mezi záchodem a kuchyní, jaká je konstrukce krovu, jak je stavba založená, z čeho jsou stěny… a žádná požární zpráva. Všechny svobody a zodpovědnosti jsou ponechány zcela na investorovi. K vyřízení stačí jeden úřad, jedno razítko a lhůta tři, maximálně šest týdnů,“ vysvětluje architekt výhody francouzského stavebního procesu.

Kolaudace za tři roky

Od okamžiku, kdy se začalo o stavbě uvažovat, uběhly do kolaudace pouhé tři roky. „V původním domě jsme udělali mnoho úprav tak, aby bez kompromisů splňoval současné standardy, ale aby neztratil nic ze svého kouzla. První rok se přebudovaly venkovní terasy a prádelna v původním domě. Umísťovali jsme nové koupelny tak, aby vznikla samostatná apartmá. Velkou proměnou prošla kuchyně a systém řízeného větrání,“ líčí Patrik Zamazal rozsáhlé práce na původní stavbě.

Mezitím se vyřizovalo stavební povolení na přístavbu. Další rok jsme stavěli přístavbu a přebudovali garáž. V tu dobu také proběhly zahradní úpravy.

Návrh zahrady a její provedení dostala na starost místní rodinná firma – paní architektka a její manžel zahradník, se kterými byla skvělá spolupráce. Ve třetím roce vznikla zastřešená venkovní terasa a přestavovaly se různé kůlny a zahradní domky, které byly na pozemku. Veškeré aktivity jsme ale museli plánovat tak, aby na léto byl dům plně obyvatelný a připravený pro své majitele, což stavební práce samozřejmě výrazně limitovalo,“ vzpomíná architekt.

Molo architekti

Ateliér Molo architekti vznikl v roce 2008 jako vyústění spolupráce čtyř kamarádů, ale od té doby se rozrostl. Od začátku tkví těžiště práce v navrhování rodinných domů, převážně dřevostaveb. Architekti portfolio rádi rozšiřují o stavby pro zdravotnictví, školství a interiéry, baví je práce pro města a obce zahrnující územní studie a návrhy veřejných prostranství. Projektování chápou jako kreativní řešení problému. Projekt roste z podhoubí požadavků, přání a snů, které se potkávají s konkrétním místem a právním řádem. Ze střetu těchto požadavků a omezení vytvářejí díky logice, citu a zkušenostem soudobou architekturu. www.moloarchitekti.cz

Česko-francouzská spolupráce

„Na hlavní stavební práce jsme měli firmu z Česka, stejně tak nábytek dodávala česká firma. Český byl stavební dozor, místní firmy zajistily elektřinu, vodu, kanalizaci, zemní práce a zahradní úpravy. Některé speciální věci jsme připravili doma, například ocelové konstrukce nebo okna. Zasklívání velkých oken totiž bylo v Česku levnější, navíc v Bretani jsme ani nenašli nikoho, kdo by byl ochoten to provést,“ vzpomíná Patrik Zamazal.

Na vlastní kůži

Stavba byla dokončena v roce 2021 a architekti jsou s výsledkem spokojeni. „Přistavovali jsme moderní část k historické stavbě a snažili jsme se ji nepokazit. Chtěli jsme, aby u nového bylo sice vidět, že je to nové, ale zároveň jsme nechtěli původní stavbu překřičet a konkurovat jí, což se podařilo. Od té doby už jsem tam byl několikrát a v průběhu realizace jsme v domě také bydleli. Snažil jsem se vzít si pokaždé jiný pokoj, abych mohl vyzkoušet třeba i to, jestli je úchytka na toaletní papír ve správné výšce, zda má obraz pověšený na stěně správnou kompozici, když ležíte v posteli a díváte se na něj… O dobrém výsledku totiž rozhodují i malé detaily,“ uzavírá architekt.

Základní údaje

  • Architekti: Patrik Zamazal, Pavel Griz, Jan Dobeš, Ladislav Kaduk, Molo architekti
  • Spolupráce: Anne Fleischl a Architecte atelier des 3 estuaires
  • Zahrada: Emmanuelle Le Carvennec, Jardin public
  • Dodavatel: N-stavby
  • Subdodavatelé: Jiří Jelínek JJ-Konstrukt, Sklenářství Jelínek, Truhlářství Šváb, Betel, Delta Light, Chauselec, Le Jolu, Constructions Merriaux, Fabienne et Jocelyn Buan
  • Zastavěná plocha: 290 m²
  • Užitná plocha: 320 m²
  • Konstrukce: Ocelová skeletová konstrukce přístavby kombinovaná s rámovou dřevostavbou systému two by four
  • Okna: dřevěná (původní dům), kovová (přístavba)
  • Dveře: dřevěné
  • Fasáda: kámen, omítka, dřevo
  • Střecha: šikmá střecha štípaná břidlice, rovná střecha EPDM modifikovaný kaučuk
  • Vytápění: elektrické přímotopné