Když jezdil před lety budoucí majitel s kamarády na kole po Orlických horách, neměl ani tušení, že vrcholky zdejších hor netvoří hranici s Polskem, ale že se za Velkou Deštnou ukrývá ještě náhorní plošina v nadmořské výšce 700 m n. m., které se říká Orlické Záhoří. „Jsou tu louky a pastviny se spokojenými kravičkami, tu a tam náhodně rozeseté stromy, někde smrčky, někde břízky, mezi tím velké staré javory, domky s nízko usazenými střechami vystrkují své klobouky z trávy. Je to území bez plotů, vše nádherně splývá a prolíná se navzájem a v zimě to vše ještě více spojí jedna velká bílá peřina,“ vypráví. Krajina ho tak okouzlila, že se pídil po parcele – a v roce 2016 jich bylo k dispozici několik, navíc z dnešního pohledu za směšné ceny. „Neustále jsem se ptal sám sebe: copak tu krásu nikdo nevidí? Dnes už ji vidí každý a pozemky stojí i desetkrát víc než tehdy,“ usmívá se.

Zdroj: VLM

Moderní a nevšední

Rozhodně nechtěl obyčejnou bezvýznamnou chaloupku. Hodlal stavět s ohledem na okolí, ale v moderním pojetí, nejen kopírovat to, co někdo vytvořil před mnoha lety. Na projektu spolupracoval s kamarádem architektem Jiřím Jeřábkem, který se v minulosti víc než osvědčil při stavbě majitelova rodinného domu. „Měl jsem jasnou představu ohledně efektu předsazeného roubení, které je pro tuto oblast typické, a velkoplošných skel, což je jasně dominantní prvek celého objektu. Chtěl jsem, aby chalupa působila na první dojem jako zrekonstruovaná stará roubenka, ale aby byla zároveň nevšední. Jirka přišel s geniálním nápadem prokřížení schodišť, díky čemuž nekoukáte celou dobu z oken na jednu stranu, ale v patře, kde jsou ložnice, vidíte na opačnou stranu chalupy, a otevřou se vám tak další výhledy na Orlické hory.“

Chalupa Záhorka je součástí projektu Amazing Places, který nabízí ubytování ve více než 400 kouzelných místech v Česku, na Slovensku, Rakousku a nově i v Jižním Tyrolsku. www.amazingplaces.cz

Než se začalo stavět, proběhly bohužel tradiční třenice s úředníky, velký boj byl zejména s CHKO. „Obdržel jsem celou stranu připomínek, proč nelze můj návrh uskutečnit. Já byl ovšem připraven, vzal jsem foťák, objel celé Orlické hory a předložil 150 fotografií dokazujících, že realita je jiná,“ líčí majitel.

Fňukat, nebo stavět

Vyřízení stavebního povolení se samozřejmě kvůli bojům s úředníky protáhlo a předjednaná stavební firma už neměla čas. Ztracené bednění ale bylo koupené a složené na parcele. „Takže jsem mohl buď fňukat, nebo začít stavět sám,“ říká majitel. „Zkušenosti jsem měl, byl to můj třetí dům a vděčný můžu být svému dědovi, který se mi odmala věnoval a naučil mě téměř všechna řemesla. Tak jsem si půjčil pásmo a kolečka a jeli jsme na parcelu zaměřovat.“ Stavělo se s pomocí mnoha dalších dělníků, kamarádů a rodiny, v době covidu to nešlo jinak.

Původní nápad předsazeného roubení majitel převzal z Dolomit, kde bylo na domě smrkové dřevo ve tvaru kuláčů. Ty by se do Orlických hor úplně nehodily, takže se použily praktičtější hranoly a vyšel z toho pro Orlické hory typický prvek roubení. A protože část domu zůstala zděná a bílá, výsledkem byl téměř klasický domek v Orlických horách. „Reakce místních obyvatel před opláštěním předsazenými trámy nebyly nijak lichotivé. V době, kdy bylo obvodové zdivo kolem dokola osazené nadrozměrnými skly, říkali chalupě Lidl nebo autosalon. Dnes ji, doufám, už tak nevnímají,“ směje se majitel.

Nešetřit!

V té době ještě netušil, že to nejhorší ho teprve čeká. Interiéry. Věčně nekončící práce. Slevit z kvality nehodlal, rozpočet se navyšoval a peníze docházely. „Hlavně jsem chtěl, aby člověk cítil, že je na chalupě, takže žádné moderní prvky. Největší důraz jsem kladl na světlost a přirozenost. Jasnou volbou proto byly smrkové palubky.“ A aby chalupa za dva roky nepřipomínala chatu ROH ze sedmdesátých let s tmavými palubkami natřenými lakem, je dřevo všude kartáčované a zesvětlené voskovým olejem, což podtrhává jeho autenticitu. Nábytek je samozřejmě také přírodní, a to z různých druhů dřeva – stůl a některé postele jsou dubové, jiné bukové, zábradlí jasanové, koupelnové desky z ořechových desek, ručně opracované, lavice u okna a vstupní chodba ze 130 let starých, ručně tesaných trámů. „Důležité však je to všechno dobře sladit,“ zdůrazňuje majitel a dodává, že se řídil heslem Nešetřit! Většinu sanitárních prvků i ostatních komponentů do interiéru pořizoval v době totálního lockdownu, takže trávil noci na internetu a objednával. „Jeden sprchový kout jsem musel koupit osobně v Polsku, protože u nás bylo všechno zavřené. Kuchyňské linky vyrobil na míru náš místní, asi osmdesátiletý truhlář, protože jiní neměli čas. Nezbylo tedy nic jiného, než si linku odvézt z truhlářovy dílny a asistovat při montáži.“

Ing. arch. Jirka Jeřábek, JEŘÁBarch

Ing. arch. Jirka Jeřábek, JEŘÁBarch

Absolvoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze, vlastní praxi má třináct let. Se ženou Anežkou vedou ateliér JEŘÁBarch. Inspiraci v architektuře, drobném urbanismu, designu i well-beingu a udržitelnosti sbírali také při půlročním působení v Dánsku. V tvorbě hledají opravdovost užitím časem ověřených principů a materiálů v kontextu dneška. Hravost jejich návrhů často spočívá v parafrázování prvků tradiční architektury. Zdrojem optimismu jsou pro ně jejich čtyři hravé děti a spolupráce s vnímavými investory. www.jerab-arch.cz

Velký kus sebe

S celkovým výsledkem je majitel spokojený a těší ho maximálně pozitivní ohlasy. „Nechal jsem v tom velký kus sebe a stálo mě to nejen peníze. Některé věci bych samozřejmě dnes udělal trochu jinak, ale tak je to pokaždé, mění se technologie, postupy, materiály… Obecně si ale myslím, že postavit dnes dům je mnohem obtížnější než dříve, a to je smutné. Ještě nás čeká výstavba wellness s odpočinkovou zónou. Na to se už těším a napovím jen tři slova: kámen, sklo a dřevo.“

Základní údaje:

  • Architekt: Jiří Jeřábek
  • Projektant: Milan Slavík
  • Zastavěná plocha: 195 m2
  • Užitná plocha: 165 m2
  • Fasáda: bílá, štukovaná/předsazené roubení (modřín trámy 130/160)
  • Zateplení: částečně polystyren, částečně bez zateplení (Ytong 450)
  • Střecha: beton. taška Bramac tegalit star granit metalic / Prefa antracit
  • Okna: hliníková černá, matný povrch, dřevěná bílá
  • Vnitřní dveře: dřevěné posuvné (vlastní výroba z prken), otvíravé dveře z modřínu
  • Podlahy: dlažba Rako, černé obklady ze španělské dlažby
  • Vytápění: podlahové topení, dálkově řízený elektrokotel, krbová kamna

Tato návštěva byla součástí časopisu Dům & Zahrada 12/22.