Investorova rodina vlastní venkovské stavení v jižních Čechách již dlouho. Jako malý zde trávil řadu víkendů a prázdnin, takže ho k místu váže množství vzpomínek. Pro svou vlastní rodinu ale potřeboval více místa, a k tomu se rozhodl využít stodolu. Nejdříve se pustil do přípravy rekonstrukce sám, ale nakonec přizval architekty ze studia New How, pojí je totiž více než osmnáct let spolupráce na různých projektech.

Zdroj: VLM

Zachovat genius loci

Vesnici nedaleko hranic s Rakouskem tvoří domy volně rozeseté podél silnice. Obytná stavení tradičně obklopují hospodářské budovy, mezi nimi je neuzavřený, ale intimně působící prostor dvora. V tomto případě na dům přímo navazovala stodola a naproti stála kůlna a další dřevěná stodola. Jelikož původní chalupu užívá jiná část rodiny, rozhodl se investor využít neudržovanou a vlhkou stodolu.

„Nebyli jsme u rekonstrukce úplně od začátku, naskočili jsme do rozjíždějícího se vlaku a některé věci byly dané požadavky správy místní CHKO,“ vzpomíná architekt David Zámečník z ateliéru New How. „Investor chtěl celoročně obyvatelný dům se společným obytným prostorem, klidnějším místem i na práci a pokoje pro rodinu a návštěvy. Součástí zadání byla také sauna a letní kuchyně. Ta nakonec vystřídala krásnou, ale nezachránitelnou kůlnu,“ pokračuje architekt. Přes velké změny se snažili, aby místo neztratilo atmosféru, kterou majitel uchovával ve vzpomínkách z dětství. „Z toho důvodu jsme všechno nové nechali uvnitř a materiály a barevností se snažili splynout s existujícími budovami. Potřebovali jsme vytvořit venkovský styl, který zapadne, ale přitom používá současné prvky a nevypadá jako skanzen,“ dodává David Zámečník.

Jednoduchý koncept

Obě rekonstruované budovy zůstaly velikostí ve svých původních půdorysech. Pro stodolu architekti zvolili prostý, ale fungující koncept: přízemí je společné a soukromí a klid lze najít v podkroví, kam se vešlo celkem pět pokojů a dvě koupelny. Ne že by investorova rodina byla tak početná, ale má množství tvůrčích přátel, jež je díky prostoru navíc možné pozvat na delší dobu, aby v klidném a inspirativním místě obklopeném přírodou pracovali. A protože původní obytný dům užívají příbuzní, vzniklo v podkroví mezi domem a stodolou praktické propojení.

Podobu přízemí ovlivnila také možnost pohybu více lidí. Směrem do dvora, k letní kuchyni, jsou umístěné obytné místnosti, zatímco užitná část včetně koupelny a sousedící sauny leží v opačné části přízemí. Přestože ke koupelně a technické části vede centrální chodba navazující na vchod, pozornost přebírá obytná část. Velký obývací pokoj s kuchyní zabírá téměř půlku půdorysu v koncové části budovy, takže má okna do tří světových stran. Prostor kuchyně s jídelnou pocitově odděluje od obývacího pokoje subtilní zavěšené kovové schodiště do podkroví. Přes chodbu směrem do dvora se nachází ještě jeden obývací pokoj, kam se lze zavřít, když je potřeba získat klid na práci nebo třeba ke sledování filmu. Druhý obývací pokoj i jídelní část mají prosklené dveře na navazující terasy.

Za slunce i v dešti

Dřevěná stavba letní kuchyně se uvnitř dělí na dvě části – směrem ke stodole leží samotná kuchyně s velkým jídelním stolem a na straně blíže k obytnému domu se skrývá sklad. Budova je otevřená do krovu a má ve střeše pás průsvitných panelů, takže ji naplňuje denní světlo i za nepřízně počasí, kdy je při pobytu v kuchyni lepší zavírat posuvná vrata. Jediná okna jsou totiž ve štítové stěně. Naopak za slunečních dní mohou vrata z obou stran zůstat otevřená, aby jimi proudil vzduch a střecha i přes průsvitnou část poskytuje dostatek stínu, takže kuchyň lze pohodlně používat.

Ing. arch. David Zámečník, New How

Architektonické studio New How svou prací navazuje na zkušenosti předešlé kanceláře architecti.cz a samostatné tvorby svých zakládajících členů, Ing. arch. Davida Zámečníka a Ing. arch. Filipa Havliše. Převažující částí tvorby je rezidenční a komerční architektura, mimo to však dostal ateliér příležitost navrhnout několik projektů v horském prostředí. Za dobu své existence studio obdrželo několik ocenění v architektonických soutěžích a jejich realizace byly publikovány v rozličných odborných médiích. Dosud největším úspěchem je vítězství v mezinárodní architektonické soutěži na Novou Kežmarskou chatu ve Vysokých Tatrách. Ať už jde o drobný design, interiér, dům, nebo urbanismus, snaží se architekti při procesu navrhování vždy spolupracovat s klientem, ideálně od studie až po realizaci. Během dlouholeté praxe si ověřili, že jedině tak se dá garantovat kvalitní výsledek a konečná spokojenost na obou stranách.

www.newhow.archi

Neztratit charakter

Po vzoru původní kůlny má i nová dřevostavba zvnějšku tmavou barvu. Naopak bývalá stodola zůstala světlá, jen ji zdobí nezvykle dlouhé, moderně působící okenice, jimiž jde zakrývat mnohem menší okna. „Původní fasáda stodoly nebyla rovná, ale právě takhle plastická. Když jsme přemýšleli, kam umístit pojezdy okenic, které vytvářejí pocit soukromí a bezpečí, aby vizuálně nerušily, napadlo nás schovat je právě do reliéfu fasády,“ vysvětluje architekt. Z hlediska dnešní doby s tendencí co nejvíce propojovat interiér s okolní přírodou mohou zaujmout nepříliš velké rozměry oken stodoly z vnějších stran. „Aby se zachoval charakter budovy, je v první řadě nutné dodržet měřítko oken, proto jsme velká okna umístili jen do dvora,“ uzavírá David Zámečník.

Základní údaje

  • Architekt a projektant: David Zámečník, New How
  • Zastavěná plocha: 135 m2
  • Užitná plocha: 249 m2
  • Nosná konstrukce: zděná
  • Fasáda: omítka
  • Střecha: pálená taška
  • Okna: dřevěná
  • Vnitřní dveře: dřevěné
  • Podlaha: dřevěná (obytné přízemí), keramická dlažba (užitné prostory), koberec (podkroví)
  • Vytápění: tepelné čerpadlo, krb

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada 1/23.