Mnozí si sice ještě pamatují, že se zde ve firemní prodejně dal levně zakoupit tuzemský rum nebo výčepní lihovina, ale většina pěších či projíždějících vidí jen nevábně vyhlížející trosky továrních budov za zrezivělou branou. Zájem veřejnosti probudil až červen 2013, kdy se v ranních hodinách zřítila jedna z budov areálu. Nebyla sice památkově chráněná, ale nacházela se v těsné blízkosti objektů prohlášených za nemovité kulturní památky.

Exkurze do minulosti

Nedaleko Prahy stával tzv. Zlechův dvůr. Ve 13. století zde byl postaven románský kostel zasvěcený svatým Filipovi a Jakubovi, který přetrval v barokním hávu až dodnes. V roce 1420 se přehnala husitská revoluce i Zlechovem (Zlíchovem) a císař Zikmund se svým vojskem za sebou zanechal jen spáleniště. Uplynulo 400 let a židovská rodina Fischlů zde na předpolí průmyslového Smíchova zřídila lihovar. Nová továrna na potaš a líh v těchto místech pak vznikla z podnětu podnikatelů Samuela Fischla a Adolfa Rosenbauma v roce 1880. Budovy, které zde vyrostly, neměly být jen užitečné a praktické, ale také krásné.

ČTĚTE TAKÉ:

Lihovary se překotně rodily v českých zemích v 70. letech 19. století díky tomu, že se přišlo na možnost, jak využít zbytkové melasy po výrobě cukru k zrodu lihu i potaše – důležité suroviny pro výrobu skla.

Vznik lihovaru

Projektanti továrních staveb vymezili prostor mezi příjezdovou komunikací od severu k jihu – dnes Nádražní ulice, a druhou, jíž tvořila kolej vlečky přivedená ze severu od nádraží a zavedená do areálu směrem k jihovýchodu. Na tomto prostoru se začalo stavět. Byla postavena rampa na stáčení melasy a lihu, věžní budovy, rafinerie lihu, laboratoře, expedice a budovy sloužící administrativě. Uprostřed celý pozemek předělovala hala, kde se vyráběl potaš, a byla zde umístěna i kotelna s cihlovým komínem. K této stavbě pak byla připojena ještě dvě křídla sloužící jako prostory na zpracování a skladování produktů.

Další osudy továrny

Ještě v roce 1907 došlo k dalším stavebním úpravám, které si vyžádaly změny v technologii a zvýšení objemu výroby. Například byla zvýšena rafinerie o 4,8 metrů. Byl postaven další lihový sklad a byla po celém areálu rozvedena elektřina. Rodina Fischlů vlastnila lihovar až do června 1939, kdy o něj přišla na základě nařízení o konfiskaci židovského majetku, a továrny se ujal německý správce. V roce 1946 přišli Fischlové o lihovar definitivně, byl totiž znárodněn. V padesátých letech si prožil tento areál dva roky odstávky, ale pak se sem výroba vrátila. Bývalá potašovna prošla přestavbou na octárnu. Ocet se zde začal vyrábět od roku 1957. Od roku 1961 se na Zlíchově vyráběly opět i lihoviny. Lihovar zdárně fungoval ještě celá devadesátá léta. Tehdy produkoval tři druhy octa a 11 druhů lihovin. Na konci roku 2000 však přišel konec. Stroje se zastavily, dělníci odešli, ocet i líh odtud už nikam neputovaly.

Jak dál?

Už o rok později se za zavřenými vraty proháněli památkáři a architekti, aby pro vlastníky bývalého Lihovaru Zlíchov - firmu Zlatý lihovar, a. s., zpracovali projekty a navrhli, co s historicky cennými budovami. Jako památky byly označeny budova rafinerie a polygonální komín. Bylo rozhodnuto, že by měla být zachována především věžová varná síň jako celek včetně stavebního interiéru, její západní průčelí s třemi osami oken, třemi sdruženými okny v interiéru a bývalý sklad melasy v podzemí s obřími nýtovanými zásobníky melasy.

Cenné prvky se najdou i uvnitř budovy. Pozornost si zaslouží původní kovové galerie a točité schodiště z litiny. V blízkosti rafinerie stojí i zachovaná kotelna s komínem na hranolové vysoké podnoži.

Přestože jde o velmi lukrativní místo v blízkosti obchodního centra na Smíchově, budovy dál chátrají a jejich osud je nejistý. Národní památkový ústav konstatuje, že údržba je zde dlouhodobě zanedbávána, zastřešení je poškozeno stejně jako fasády, okna jsou zčásti bez výplní, takže budovami se volně prohání vítr, déšť i sníh. A co majitelé? Ti se chátráním majetku nezabývají, jediným akcionářem Zlatého lihovaru je totiž firma Goldfin Investments Ltd. se sídlem na Panenských ostrovech, a tam mají asi jiné starosti než polorozpadlý lihovar ve vzdálené České republice.