Zatímco ve 20. - 30. letech 20. století bývala cílem těchto vycházek Šlechtova restaurace, dnes se návštěvníci Stromovky musí spokojit jen se stánkem vedle chátrající budovy. Jelikož kauza Šlechtova restaurace nebo zkráceně Šlechtovka plní stránky českého tisku už několik let, v nichž se hovoří o její snad odvratné zkáze, dnešního příchozího už zdálky překvapí zdánlivě opravená-novotou zářící budova. Zblízka však zjistí, že jde o jakousi Potěmkinovu vesnici. Zchátralá stavba je totiž zakryta tapetou, na níž je obnovená fasáda jen namalovaná.
Dávná minulost
Málokoho napadne, když bloumá kolem kdysi slavného výletního místa Pražanů, že jde od roku 1958 o kulturní památku s více jak třísetletou historií.
V letech 1689-1692 vyrostl v Královské oboře z iniciativy hraběte Kryštofa Františka Vratislava z Mitrovic barokní letohrádek určený císaři Svaté říše římské Leopoldovi I. Stavitelem se stal snad J. A. Cannevalle – dvorní zednický mistr spolupracující s významným architektem J. B. Matheyem. Letohrádek byl koncipován jako varianta na významnou raně barokní stavbu - Šternberský zámeček v Troji. Původně šlo o dvoukřídlou stavbu s převýšeným patrovým sálem ve středním traktu.
Vnitřní výzdobu provedl malíř Jan Jakub Steinfels. Na stropní fresku umístil antické bohy – Apollóna s Venuší a Amorem, Dianou, Merkurem, Jupiterem, Marsem a Saturnem. Ve výklenku proti vchodu byla umístěna umělá krápníková jeskyně tzv. grotta s fontánou a bronzovou plastikou Neptuna. Císařský dvůr, který pobýval převážně ve Vídni, však letohrádek příliš nevyužíval, proto se v něm skladovalo seno a býval rychle upravován jen před návštěvou císaře.
Na počátku 19. století byla Královská obora otevřena veřejnosti, tehdy si pražský kavárník Václav Steinitz budovu, nazývanou tehdy Dolním letohrádkem, pronajal a začal zde provozovat restauraci. Až do roku 1855 měla původní podobu barokního zámečku, pak byla rozšířena o verandu s terasou a přestavěna Bernardem Grueberem v novogotickém slohu.
ČTĚTE TAKÉ:
- Chátrající památky: pražská Cibulka čelí eutanazii
- Půvab zašlých časů
- Bydlení pro prezidenta: Lumbeho vila
O třicet let později si tuto proměněnou stavbu pronajal Václav Šlechta, který teprve přispěl k slávě „Šlechtovky“.
Po 2. sv. válce byla restaurace znárodněna, chvíli ještě sloužila jako lidová hospoda, ale pak začala chátrat a v 60. letech 20. století byla díky svému havarijnímu stavu uzavřena.
Na neblahém osudu zajímavé památky se podepsaly dva požáry a v roce 2002 povodeň, kdy nedaleká Vltava zatopila Šlechtovu restauraci až do výšky 4 metrů.
Snahy o nápravu
Šlechtova restaurace
Už v roce 1996 vznikla Občanská iniciativa pro podporu znovuzrození Šlechtovy restaurace, s tímto sdružením se spojila i Městská část Praha 7 a se Spolkem přátel bezbariérového divadla Královská obora začaly tyto organizace usilovat, aby těmto místům byla vrácena jejich bývalá sláva.
Oprava Šlechtovy restaurace byla schválena na zasedání obvodního zastupitelstva už v roce 2001, ale tehdy musela ustoupit důležitějším projektům. V roce 2010 se uvažovalo o 50 milionech, které by byly vyčleněny na první fázi její opravy. Tehdy se počítalo s dokončením rekonstrukce do roku 2012. V plánu bylo obnovit restauraci a v prvním patře zřídit kavárnu s terasou, v barokním sále pak pořádat společenské akce, koncerty nebo výstavy.
Zájem o obnovu Šlechtovky měla a stále má široká veřejnost. Mladá fronta Dnes uspořádala v roce 2012 anketu mezi čtenáři, která pražská památka by si zasloužila záchranu, a v hlasování zvítězila Šlechtova restaurace ve Stromovce.
Rekonstrukce
Šlechtova restaurace
Opravami byla pověřena firma Metrostav, která počítala na rekonstrukci s částkou 250 milionů korun. Tato suma se však Magistrátu hl. m. Prahy, jež je v současné době vlastníkem nemovitosti, zdála přemrštěná, a tak se jednání začala vléct. Navíc peníze vyčleněné na rekonstrukci byly nakonec použity na dostavbu bazénu Šutka. Hlavní město Praha bylo ochotno na opravu památky věnovat v roce 2012 jen 5 milionů korun. Začalo se uvažovat jen o nejnutnějších zabezpečovacích pracích, jak vše dopadne a kdy, případně vůbec zdali se bývalý letohrádek znovu zrodí k potěše Pražanů, je stále ještě nedořešené. Slunce a déšť omývají slepá namalovaná okna a zdá se, že znovuzrození Šlechtovy restaurace prozatím uvízlo na mrtvé trati.