Výskyt nemocí a škůdců ve skleníku si můžeme lépe ohlídat než ve volné přírodě. Řada škůdců se i lépe hubí, protože v uzavřeném prostoru působí chemické přípravky déle a účinněji než ve volné přírodě. Na druhé straně zde však mají příznivější životní podmínky a v teplém skleníkovém prostředí se daleko rychleji množí, nehledě k tomu, že je většinou nezahubí mráz jako venku. Necháme-li svůj skleník bez dozoru, zcela určitě se tam nějaký škodlivý brouk, muška nebo houba usídlí. Nejúčinnější ochranou proti nim je tedy pravidelná kontrola a včasný chemický zásah. Kde začít Určitou preventivní ochranou je pořádek a čistota. V pečlivě uklizeném skleníku připravíme vetřelce o možnost úkrytu a do značné míry tím omezíme šíření chorob. Budou-li se naopak po zemi povalovat spadlé listy, uvadlé květy nebo zbytky rostlin, je to doslova živné prostředí pro rzi, plísně nebo padlí. U rostlin pak kontrolujeme především spodní stranu listů, kde se choroby a škůdci nejdříve vyskytují. Dokážeme-li je identifikovat, použijeme okamžitě doporučenou chemickou ochranu, v opačném případě raději celou napadenou rostlinu i s kořenovým balem vykopejme a spalme. Pokud si nejsme zcela jisti, odstřihněme část napadené rostliny a navštivme odborníka ve specializované prodejně, který nám doporučí další postup a nabídne chemickou ochranu. Pokud se jedná o virová onemocnění, která se prakticky nedají léčit, musíme všechny napadené rostliny zlikvidovat. Poznáme je podle bledých či různě znetvořených květů nebo listů. Často také bývají zakrslého vzrůstu, tečkované, pruhované aj. Jako epidemie Škůdce si nejčastěji do skleníku zaneseme s novou rostlinou, kterou jsme dostali od známých, koupili u neověřeného prodejce nebo (nedej Bůh!) ukradli. Všímejme si proto, co si přinášíme domů a každou rostlinu raději několikrát prohlédněme, omyjme, popřípadě preventivně chemicky ošetřeme. Při sebemenším podezření ji nedávejme mezi zdravé rostliny. Virová onemocnění přenáší nejvíce hmyz, ale můžeme si je do skleníku zanést i sami, třeba nečistými nůžkami, kterými jsme před tím střihali plevelnaté rostliny nebo je půjčili sousedovi. Protože virovými chorobami nejvíce trpí rajská jablka, sázejme je od sebe v dostatečné vzdálenosti, aby se od sebe navzájem nenakazila. Rozhodně nic nezkazíme, když tuto zásadu budeme aplikovat i u ostatních rostlin, protože nedostatečné osvětlení a malý kořenový prostor rostlinu oslabují a činí méně odolnou proti napadení. Houbovité choroby jsou často zapříčiněny nadměrnou vlhkostí a příliš vysokou teplotou vzduchu, které má na svědomí nedostatečné větrání. Ohlídáme-li si tyto faktory, předejdeme často houbovitým chorobám bez použití chemických přípravků. S jakými nepřáteli mohou naše rostliny konkrétně přijít do styku a jaká proti nim existuje ochrana, se dozvíte v druhé části stejnojmenného článku. -šum-