Náklady na zateplení a dokončení 1 m² fasády v současné době atakují částku 1 500 Kč, což je příliš velký výdaj na to, abyste ignorovali špatně provedenou práci s nedostatečným výsledkem.
Vlhkost podkladu
Častou chybou je, když se stavební firma ve snaze ušetřit čas pustí do zateplování, aniž by vzali v potaz stav zdí. Stěny mohou například zvlhnout po několika dnech deštivého počasí. Lepení pěnového polystyrenu na mokré povrchy uzamkne vlhkost ve stěnách, zejména pokud byly předtím z vnitřní strany dokončeny.
Chyby při zateplení:
Neočištěný podklad
Vlhkost však není jediným problémem. Nebezpečné jsou také různé druhy nečistot na stěnách. Prach, mastnota a odlupující se nátěry jistě oslabují přilnavost lepidla. Po nějaké době po připevnění izolace na neočištěné stěny se může izolační vrstva začít odlupovat. Veškeré nebezpečné nečistoty je proto nutné z povrchu stěn odstranit.
Nesprávné lepení
Častým prohřeškem je chybné lepení. Zde začínají chyby již ve fázi přípravy lepidla. Ne vždy je správně lepidlo smícháno s vodou. Zhotovitelé mohou zvolit špatný poměr vody, míchat lepicí směs příliš krátkou dobu, držet ji v kbelíku příliš dlouho a nanášet ji, když už začala tuhnout. To vše má za následek sníženou přilnavost a nosnost.
Špatné množství lepidla
Také při nanášení lepidla dochází k mnoha chybám. Místo toho, aby vytvořili pás po obvodu tepelněizolační desky a do její střední části umístili 3-4 terče lepidla, spokojí se s pouhým rozmazáním několika terčů. Lepidla ale musí být tolik, aby po přitlačení desky bylo k podkladu přilepeno alespoň 40 % její spodní plochy. Tloušťka této vrstvy by měla být asi 1 cm, resp. 1,5 cm při použití hmoždinek.
Pozor na spáry!
Problémem bude, pokud řemeslníci dovolí, aby se minerální lepidlo dostalo do spár mezi deskami. V těchto místech spolehlivě vzniknou tepelné mosty, protože lepidlo má mnohem horší tepelněizolační vlastnosti než vata nebo polystyren.
Kotvení hmoždinkami
Kotvení hmoždinkami
Použití hmoždinek obecně zvyšuje spolehlivost zateplovacího systému, je však nutné vše provádět bezchybně. „Stále se opakující závadou je nedodržení kotevního plánu. Hmoždinky často nebývají osazovány kolmo k podkladu, mnohdy mají deformovaný nebo prasklý talířek, případně je hmoždinka celkově zapuštěná příliš hluboko do izolantu nebo kotevní trny nejsou plně doraženy. Někdy je možné zaznamenat snahu o kamufláž fakticky neprovedeného kotvení,“ vysvětluje Ing. Mgr. Jiří Šlanhof, Ph.D., ze Stavební fakulty VUT v Brně.
Chybný výběr síťoviny
Na horní stranu pevných izolačních desek se nanáší podkladní omítka, známá také jako vyztužená nebo zesílená vrstva. Aby byla podkladní vrstva chráněna před praskáním, musí být uprostřed vrstvy vložena síťovina. Chybuje se už při výběru síťoviny. Polypropylenová síťovina nemůže v žádném případě nahradit síťovinu ze skelných vláken. Síťovina musí být hydrofobní, měla by mít minimální hmotnost 145 g/m² a průměr ok do 3 mm.
Umístění síťoviny do malty
Byly zaznamenány případy, kdy řemeslníci síťovinu mechanicky upevnili sponkami k izolaci a nanesli maltu. To je špatně, stejně jako když nanesou maltu, osadí síťovinu na povrch a povrch uhladí. Připomínáme, že na vloženou síťovinu je třeba nanést další vrstvu malty. Síťovina musí být zapuštěna do 1/3 tloušťky malty při pohledu zvenčí. Celková tloušťka vyztužené vrstvy by neměla být menší než 3 mm a větší než 6 mm.
Vynechání penetrace
Ve většině technických listů k zateplovacím systémům se uvádí, že vyztužená vrstva musí být před konečným omítáním opatřena penetračním nátěrem. Účelem tohoto nátěru je snížit nasákavost podkladu, aby neodváděl vodu z následně nanesené omítky. To by vedlo k popraskání a odpadávání omítky.
