Japonské pilky se tak nejmenují jen tak z legrace. Skutečně pocházejí z Japonska a zde se jim říká nokogiri. Nemají držadlo jako klasické české pily, ale spíš jako velký nůž.

Čím se vyznačují

Jejich hlavní charakteristikou je totiž to, že řežou jemně, mají malý úběr materiálu, ale hlavně ubírají materiál při tahu. To znamená, že se nekroutí a jejich řez je přesný. S japonskou pilou se ale člověk musí umět naučit řezat. Listy jsou tenké a jejich přesné vedení je tak podmínkou. Pily se liší i svým určením. S jednou řadou trojúhelníkových zubů jsou pilky určené na podélný řez, příčně stavěné pak na řezání napříč vlákny. Ovšem tvarů a typů zubů je opravdu mnoho. Některé mají jen jeden břit, jiné hned tři. Jejich ostří je kalené.

Čtěte také

Meruňka

Čtěte také

Chcete více meruněk? Prořezejte správně strom

Některé základní typy:

Pilky vedle sebe: Ryoba, Kataba, Dozuki, Kugihiki Pilky vedle sebe: Ryoba, Kataba, Dozuki, Kugihiki Autor: Shutterstock

Ryoba – Velká pilka s délkou listu až 300 mm vypadá jak velká ozubená špachtle. Jde o univerzální nástroj, protože na jedné straně má zuby na příčné a na druhé na podélné řezání. Je to ideální pilka pro začátečníky.

Dozuki – Jednostranná pilka pro extrémně jemné řezy. Její čepel má v některých případech jen 0,25mm šířku. Ovšem tenký list by se kroutil, a tak má zesílený ocelový hřbet. Nehodí se proto pro hluboké řezy.

Kataba – Je velmi podobná Dozuki, ale má širší pilový list a kratší zesílení na hřbetu. Je tedy lepší pro začátečníky.

Kugihiki – Takzvaná kolíčková pilka má tenké připojení čepele k madlu. Dokáže se tak ohnout. Používá se totiž pro řezání materiálu v rovině na ploše, například nad pracovní plochou.

Zdroj: Regals, Shibui