Dospělý člověk v klidu obvykle dýchá dvanáctkrát až dvacetkrát za minutu. Při každém nádechu vdechne přibližně 0,5 litru vzduchu. Což při 15 nádeších za minutu činí denní spotřebu 10 800 litrů vzduchu. Skutečné množství spotřebovaného vzduchu může být vyšší, nebo nižší v závislosti na řadě faktorů včetně fyzické aktivity, velikosti těla a zdravotního stavu jednotlivce. Navíc člověk obvykle nevyužije veškerý kyslík v nadechnutém vzduchu. Kyslík tvoří asi 21 % vzduchu a lidské tělo běžně při nádechu absorbuje asi 25 % kyslíku, zbytek se vydechuje zpět.

Jenže vzduch neobsahuje jen kyslík, jde o směs různých plynů a částic. Obsah vzduchu se samozřejmě mění podle místa, ve větších nadmořských výškách je čistší a obsahuje méně aerosolů. S rostoucí nadmořskou výškou klesá také atmosférický tlak. To znamená, že i když procentuální složení vzduchu zůstává stejné, množství molekul vzduchu (včetně kyslíku) klesá. Proto mohou mít lidé potíže s dýcháním, i když procento kyslíku ve vzduchu je stále přibližně 21 %. Ve vyšších nadmořských výškách je vzduch „řidší“.

O znečištění vzduchu a měření jeho kvality v českých městech:

Zdroj: Youtube

Ovšem ve vzduchu se mění i poměry plynů – nikoli v souvislosti s nadmořskou výškou, ale třeba při sezení v uzavřené místnosti. Lidé kyslík vdechují a z velké části také vydechují, ale s ním vychází ven i oxid uhličitý (CO2), který vzniká metabolismem v těle, když se glukóza a další živiny přeměňují na energii.

Nežádoucí stav

Pro člověka je důležité množství CO2. Dospělý člověk vydechuje 35 000-50 000 ppm CO2. Při dýchání se koncentrace CO2 v plicích rychle snižuje smícháním s okolním vzduchem. Zároveň se však zvyšuje množství CO2 v okolí, což může způsobit ztrátu soustředění, bolesti hlavy či třeba nevolnosti. Proto se musí větrat, aby tělo mohlo dobře fungovat.

S tím souvisí i koncentrace dalších látek v interiéru. Lidé totiž vydechují či vypařují pokožkou například také čpavek, aceton, etylén, metan a mnoho dalších těkavých organických látek, které se mohou dostávat do ovzduší i z okolních materiálů. Proto se plasty nebo lepidla s touto problematickou vlastností omezují legislativními prostředky. Tyto těkavé organické látky (zkráceně VOC) se měří hlavně ve fitcentrech, na veřejných toaletách, v gastro kuchyních a dalších hygienicky exponovaných místech. V rodinných domech nebo kancelářích stačí senzory na CO2 – větrání se vyžaduje o dost dříve, než koncentrace VOC dosáhne škodlivých hodnot.

V interiérech není žádoucí ani vlhkost. Ta sama neovlivňuje zdraví přímo, ale vysoká relativní vlhkost způsobuje vznik plísní. Relativní vlhkost vzduchu je poměr mezi množstvím vodních par obsažených ve vzduchu a největším možným množstvím vodních par při dané teplotě. V zimě se doporučuje vlhkost mezi 45 až 60 % a v létě pak od 40 do 55 %. V některých českých domácnostech je přitom v zimě relativní vlhkost vzduchu pouze kolem 20 %.

Co vlastně dýcháme?

  • Dusík (N2): Přibližně 78 % vzduchu tvoří dusík. Je to inertní plyn, což znamená, že se obecně neúčastní chemických reakcí.
  • Kyslík (O2): Zhruba 21 % připadá na kyslík, plyn nezbytný pro život, protože ho živé organismy využívají pro dýchání a výrobu energie.
  • Argon (Ar): Asi 0,93% podíl na vzduchu má argon, další inertní plyn.
  • Oxid uhličitý (CO2): Kolem 0,04 % vzduchu obsahuje oxid uhličitý. CO2 se účastní fotosyntézy v rostlinách a také má významný podíl na klimatu Země jako skleníkový plyn.
  • Další plyny: Zbytek vzduchu (méně než 0,1 %) tvoří malé množství dalších plynů, jako je neon, helium, metan a krypton.
  • Vodní pára: Množství vodní páry ve vzduchu se mění v závislosti na teplotě a vlhkosti, ale obecně dosahuje méně než 1 %.
  • Částice a aerosoly: Vzduch obsahuje různé další součásti jako třeba prach, pyl, sopečný popel a částice vzniklé lidskou činností. Mezi ně patří emise z dopravy a průmyslu. Množství těchto částic se může velmi lišit v závislosti na místě a čase.


Efektivní výměna

Aby se dal dýchat čerstvý a čistý vzduch, je třeba ho do interiéru přivést. Větrání může být intenzivní při nárazové výměně nebo kontinuální s menší intenzitou. Stále se přitom musí brát ohled na výše uvedené hodnoty. Například mikroventilace oken výměně vzduchu moc nepomáhá, jde spíš o doplněk, který dostatečné větrání nezvládne. Okno je lepší naplno otevřít, aby se koncentrace CO2, VOC a relativní vlhkost optimalizovaly na vhodnou úroveň. Tedy za předpokladu, že i venku jsou tyto koncentrace ve zdravotně nezávadných výškách. Pokud za okny probíhá prašná stavba, situaci to moc nepomůže. Tedy jen ve výměně množství kyslíku.

Jak správně větrat? V zimě platí zásada krátce, rychle a intenzivně. Otevřít okna naplno, aby se vzduch v místnosti vyměnil, ale nevychladly ohřáté stěny. V létě je to podobné – ovšem dovnitř se dostává ohřátý vzduch. Proto je dobré zkusit v rodinném domě vytvořit rychlé intenzivní větrání pomocí komínového efektu. Na stinné straně dole otevřít okna nebo dveře a na osluněné straně otevřít okna – nejlépe střešní nebo aspoň v horním patře. I při protivětru by měl vzniknout průvan jako v komíně, kdy se nasává vzduch ze spodní, chladnější části a proudí nahoru.

Vliv koncentrace CO2 na lidský organismus

350-400 ppm venkovní prostředí

do 1 000 ppm doporučená úroveň CO2 ve vnitřních prostorách

1 200-1 500 ppm maximální úroveň CO2 ve vnitřních prostorách

1 000-2 000 ppm příznaky únavy a snižování koncentrace

2 000-5 000 ppm bolest hlavy

5 000 ppm maximální bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik

> 5 000 ppm nevolnost a zvýšený tep

> 15 000 ppm dýchací potíže

> 40 000 ppm ztráta vědomí, hrozba smrti udušením

Nucené větrání

S moderními technologiemi a hlavně s požadavky na snižování pasivních ztrát energií domu se do centra pozornosti dostávají systémy řízeného větrání. Vyměnit vzduch ve chvíli, kdy je to zapotřebí, neustále ho hlídat a řídit přesné dávkování je lepší, než čekat na bolest hlavy jako signál, že je nutné otevřít okno. Navíc je řízené větrání dnes už většinou spojené s rekuperací tepla. Co to znamená?

Jde o proces, kdy se zachycuje odpadní teplo, které by se jinak ztratilo, a využívá se k ohřevu nasávaného čerstvého vzduchu, čímž lze udržovat komfortní teplotu v interiéru s menší spotřebou energie.

Michal Čermák, jednatel společnosti Beam ČR, která na český trh dodává technologie Renson, shrnuje, kolik lze rekuperací při řízeném větrání uspořit tepla: „Obecně se udává, že reálná účinnost systému řízeného větrání s rekuperací tepla dosahuje hodnot 30 až 90 %, ale to není úspora topení, protože ta závisí na dalších faktorech a na chování uživatelů domu. Široký rozptyl hodnot je dán především konkrétními podmínkami – dokonalostí instalace, kvalitou filtrace a samozřejmě aktuální teplotou dodávaného čerstvého vzduchu. V zimě bude tedy účinnost vždycky nižší než v létě.“

Kolik a co se vymění

Výměna vzduchu u řízeného větrání probíhá automaticky na základě senzorů, které jsou umístěné v každém pokoji. Senzory většinou nesnímají jen CO2, ale i další hodnoty VOC nebo vlhkosti. Pro výměnu vzduchu v koupelně je klíčová právě informace o vlhkosti. Vypočítat, kolik vzduchu se musí vyměnit v běžně používaném domě, je trochu problematické. Záleží na tom, kolik lidí zde žije, jak se dům používá, jestli se otevírají okna apod. Každopádně v moderním domě je výhodné zapojit řízené větrání do chytré domácnosti. Pak lze nastavit výměnu vzduchu přesně podle potřeb obyvatel, takže například není důvod pouštět větrání, když není nikdo doma. Stačí systém naprogramovat tak, že se větrání zapne v daný čas před příchodem. „Majitel pak může nejen měnit nastavení, ale má vždy k dispozici také kompletní monitoring změn kvality vzduchu,“ říká Michal Čermák.

Majitelé tak musí hlídat jen včasnou výměnu filtrů, které zachycují prach a pyly. Díky této výhodě řízeného větrání jsou interiéry výrazně čistší, což ocení nejen alergici, kterým se při použití dostatečně kvalitních filtrů výrazně zlepší život.

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada 7/23.

Jak se měří kvalita vzduchu


Kvalita vzduchu v místnosti se sleduje pomocí přístrojů a senzorů, které mohou detekovat a kvantifikovat jednotlivé složky. Některé přístroje jsou jednoduché a levné, například CO2 detektory nebo hygrometry pro měření vlhkosti. Mezi složitější a dražší patří spektrometry pro měření VOC nebo částicové počítače pro měření PM2.5 a PM10. Existují také vícefunkční zařízení, která mohou měřit několik parametrů najednou. K hlavním parametrům, které se při posuzování kvality vzduchu měří, patří:


koncentrace CO2: Vysoké hladiny oxidu uhličitého mohou způsobit únavu a nedostatek koncentrace. Mohou být znamením nedostatečné ventilace.


teplota a vlhkost: I když nejde přímo o indikátory znečištění, mohou ovlivnit komfort a zdraví osob v místnosti. Vysoká vlhkost podporuje růst plísní a jiných mikroorganismů.


částice PM2.5 a PM10: Tuhé, kapalné nebo směsné částice menší než mikrometr se mohou usazovat v dýchacích cestách a způsobovat alergie a astma. Navíc jsou nositeli dalších nebezpečných látek. Takzvané prachové částice pocházejí z různých zdrojů přírodního původu (sopečná činnost), ale i z působení člověka (kouř z topenišť, emise z dopravy).


těkavé organické látky (VOC): Chemikálie z různých zdrojů včetně čisticích prostředků, nábytku a stavebních materiálů mohou způsobit řadu zdravotních problémů.


oxidy dusíku a oxid siřičitý (SO2): Plyny, které pocházejí z vytápění a dopravy, dokážou působit problémy s dýchacími cestami.