Listopad bývá pro mnohé z nás měsícem velmi pochmurným. Mlhy a plískanice panují nad krajem a vítr roznáší po okolí spadané listí. Příroda si s ním poradí sama, ale pořádný zahrádkář jí musí na svém pozemku napomoci. A tak pobíhá zahradou sem a tam a pečlivě nahrabané hromádky přenáší co nejrychleji na kompost, než je rozfouká severák. Pořádně propocený nejednou pozbývá melancholické nálady a má radost, že je stále užitečný a že by to bez něj na zahradě určitě nešlo.

Navzdory podzimu

I když pošmourné listopadové počasí příliš optimismu do duše nevnáší, je pro výsadbu opadavých dřevin jak dělané. Na jaro je lepší počkat pouze s choulostivějšími stromky a keři, které by mohl poškodit mráz. Jarní výsadbě je rovněž lepší dát přednost v místech s promáčenou půdou nebo v horských oblastech s drsným klimatem. V ostatních případech se sázení v tuto dobu rozhodně vyplatí. Dřeviny stačí do příchodu zimy zakořenit a na jaře nám vyraší v plné síle.

Životadárná zem

Za sychravých dnů, kdy se ze zahrádky začíná vytrácet život, máme vhodnou příležitost mrknout se pro změnu na půdu. Po sezoně bude nejenom vyčerpaná, ale třeba také prorostlá mechem. To už je samo o sobě znamením, že je z jakýchkoliv důvodů překyselená a bude s tím potřeba něco udělat. Než se ale do úprav půdy pustíme, odeberme na různých místech zahrádky několik vzorků pro test pH. Ten už si nyní můžeme provést i sami pomocí testovací sady, kterou dostaneme ve všech větších zahradnických prodejnách.

Kyselost půdy se určuje podle 14dílné stupnice, přičemž od čísla 7 níže jde o půdu kyselou, směrem výš naopak zásaditou. Nadměrně kyselou bude nejspíš třeba promísit s drceným vápencem, příliš zásaditou zase s rašelinou. Nedá se ovšem šmahem říci, že nejvhodnější půda bude za všech okolností ta neutrální. Pěstujeme-li v určité části zahrady rododendron, kapradiny nebo vřesovištní rostliny, měli bychom jim dopřát zem o něco kyselejší než běžným okrasným rostlinám. Většina skalniček, ale též plaménky naproti tomu vyžadují půdu zásaditou.

Teď, nebo na jaře?

Pokud se chystáme rozšířit svůj „růžový park“, můžeme v místech s mírnějším klimatem vysadit i nějaký ten růžový keřík, s rozsáhlejší výsadbou však raději počkejme až na jaro. Vzrostlé růže ovšem budou naši péči v tomto období potřebovat tak jako tak, ať už se naše zahrádka nalézá v rovině nebo v podhůří. Co tedy pro ně uděláme?

Nejprve odřízneme všechny bující výhonky, které už nemají šanci, pak okolo každé rostliny nakopčíme až do výše 25 cm kompostovou zeminu a obložíme ji chvojím. U stromkových růží odstraníme listí, svážeme korunku a dle možností ohneme kmínek až k zemi a přichytíme drátěným háčkem. Korunku pak zahrneme zemí a zakryjeme chvojím. Pokud je už kmínek starý a tuhý, nebudeme ho násilím ohýbat jako luk, ale obalíme dřevinu slámou, chvojím či papírem a upevníme motouzem. Někteří zahradníci opečovávají zvlášť choulostivé dřeviny dokonce tak, že kolem nich zatlučou ve tvaru čtverce kůly, na které upevní polystyrénové desky, pod nimiž rostlina přečká zimní období jako v domečku. Jako tepelná izolace je taková stavba poměrně účinná, ale vypadá příšerně.

Z jedné vody na čisto

Když už si dáme práci se sbíráním chvojí, ochráníme jím také přezimující trvalky a dvouletky, kořeny jehličnanů a stálezelených listnáčů. Někdo zakrývá i kapradiny, vřesovištní rostliny aj. – zkrátka co je zelené a mohlo by namrznout, obložíme větvičkami jehličnanů nebo listím.

Rostliny, které nemají rády zimní vlhko, jako jsou vysokohorské skalničky, zahradní kosatce, statice a další, můžeme pro změnu přiklopit plastovým nebo skleněným krytem. I ten však nezapomeňme zakrýt chvojím nebo slámou. Za prvé to bude vypadat daleko lépe a za druhé nedojde k přehřátí zaklopené rostliny na sluníčku.

Památka na léto

Kvetoucích rostlin nám v tuto dobu už na zahrádce opravdu moc nezbylo. Většinou to budou některé druhy z rodu hvězdicovitých nebo květiny vhodné k sušení. Z těch si zcela určitě uděláme několik svazečků, které budou během zimy zkrášlovat náš byt. Do suchých kytic jsou vhodné například pupavy, které lze ozdobit šípky nebo trnkami, dále třeba mochyně židovská, měsíčnice roční, smil listnatý a řada dalších druhů slaměnek.

Při sušení platí zásada, že nejhezčí sušené rostliny bývají takové, které ustřihneme bezprostředně po rozkvětu. Určitě si něco na záhoncích budeme chtít nechat, takže spíš občas sem tam zobneme, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Až budeme mít probírku za sebou, svážeme rostliny do „pugétků“ a pověsíme hlavičkami dolů na suché vzdušné místo, kde mohou zůstat i několik týdnů. U slaměnek, které se snadno lámou, raději zavčas odstraníme stonek a nahradíme ho drátem na aranžování.

-ra-

Foto: www.profimedia.cz