Jeden z nejhorších osobních pocitů, který ve své práci občas zažívám: naproti mně sedí v ateliéru dva (většinou) mladí, (zhusta) velmi sympatičtí lidé, řeč plyne, já ale postupně nabývám dojmu, že dům, který si právě vysnívají, by byl průšvih opravdu moc velký. Něco, co odporuje i hodně ohnutým zásadám architektury, ba základům stavebního řemesla. Jak ty krásné oči mladé paní mohou být tak nevidoucí, jak se myšlenky toho mladého a inteligentního gentlemana mohou potácet kolem tak propastných tůní? Odpustím si hlasitý povzdech, v duchu se pomodlím a pustím se do přesvědčování. Někdy (většinou) se to podaří a oni postupně svůj názor změní. Být při tom, jak se jim na obzoru objevují nové ostrovy a pevniny, s krajinami bohdá utěšenějšími než byly ty, odkud jsme se vydali, bývá velmi krásné. Pokládám to pro sebe za nejcennější honorář.


Pseudokrása a kvazipůvab

Jindy se to ale přes veškerou snahu nepodaří. Loďka se pořád ne a ne odpoutat od toho bažinatého, mlhami zahaleného pobřeží plného podivných „mangrovových“ pokrouceností, nedefinovatelných chtění a nazdobených zrůdiček. A když už se někdy zdá, že se to přece jen podařilo, ostrý proud ji zažene zpět. Rozloučíme se tedy a ti dva odejdou, aby svěřili své sny někomu poddajnějšímu, takovému, který je nebude vyhánět z jejich světa pseudokrásy a kvazipůvabu. Mně pak zbude jen pocit špatně odvedené práce.


Může dům lhát?

Začít můžeme třeba otázkou pravdivosti. Je to možná trochu nezvyklé – copak lze v souvislosti s rodinným domem hovořit o pravdě, či o lži? Může dům lhát? Nuže, tohle je opravdu základní otázka a říkám vám, že některé domy lžou jako Bill Clinton neblahé paměti o orálním sexu se slečnou Lewinskou. Je to příkladně tehdy, když dispozice neodpovídá skutečnému provozu v domě. Máte nazdobenou samostatnou jídelnu, přestože 99,9 % vašeho stolování se odehrává v kuchyni? Zřídili jste si balkón, na kterém kromě vašich koček Mafie a Ponožky neseděl nikdy ani živáček? Tváří se usilovně váš bungalov, ovikýřovaný ze všech stran, jako plnotučná vila? Tohle přece nejsou jen omyly a nedomyšlenosti, většinou jste totiž tak trochu zalhat vlastně chtěli. A někdy i sobě, že?

Celý

Celý text oblíbené rubriky architekta Jana Rampicha o všem, co souvisí s architekturou, najdete v lednovém čísle časopisu Dům a zahrada, které vychází 15. prosince.

AUTOR

Ing. arch. Jan Rampich

Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze a urbanistického postgraduálu. Působil v Projektovém ústavu ČKD Praha, má zkušenosti s prací architekta či poradce pro města Plzeň, Strakonice, Český Krumlov a Dobřany. V roce 1991 založil vlastní architektonickou kancelář, navrhl asi 300 rodinných domů a řadu bytových, komerčních a kulturních staveb. Je autorem dvou knih o rodinných domech. www.ais-atelier.cz