Tato velmi dekorativní rostlina, českým názvem řemenatka suříková nebo také červená, přicestovala do Evropy původně z Jižní Afriky kolem roku 1800 a rychle si získala všeobecnou oblibu. Její latinský název Clivia miniata má dokonce aristokratické kořeny – rostlina byla pojmenována po Charlottě, vévodkyni z Northumberlandu, jejíž rodné příjmení bylo Clive, a kromě toho, že byla vychovatelkou budoucí královny Viktorie, se s oblibou věnovala botanice a šlechtění okrasných rostlin. Jihoafrická kráska proto nemohla její pozornosti uniknout.
Květy jsou její skutečnou ozdobou
Klívie je dlouhověká rostlina, může při dobré péči vydržet až 50 let, přičemž čím je starší, tím víc kvete. Naopak úplně mladé rostliny do pěti let věku prakticky nekvetou. A přestože je klívie krásná i mimo sezonu květu, o což se starají její hladké, tuhé, sytě zelené listy připomínající řemeny, podle nichž také vznikl její český název, přece jenom všichni pěstitelé touží po květech. Není divu, je to opravdu nádhera – mezi listy vyraší dlouhý stvol, na jehož konci se skví hrozen až 20 nápadných, červenooranžových květů. Dnes existují i jinak barevné kultivary, například bílé, žluté nebo krémové. Červenooranžová varianta je ale nejrozšířenější. Květy vydrží velmi dlouho, až několik týdnů, a i když nevoní, jsou právem pýchou každého majitele téhle rostliny. A přestože klívie není příliš náročná, v každém prostředí nevykvete.
Řemenatka červená - klívie (Clivia miniata)
Co je klíčem ke kvetení?
Klívie rozlišuje období růstu, tedy jaro a léto, kdy uvítá světlé stanoviště, hojnou zálivku a pravidelné přihnojování. Rostlinu je možné i letnit, má ráda lehce zastíněná místa, neboť přímý sluneční úpal by jí mohl popálit listy. Prospívá jí také (a to celoročně) otírání listů od prachu a rosení. Ovšem zhruba od září je potřeba stopnout přihnojování, omezit zálivku a rostlinu umístit na chladné stanoviště, kde teplota nepřesahuje 15 °C. Nejvhodnější je chladnější, ale světlá chodba, případně zimní zahrada. V této době, kdy rostlina vytváří základy pozdějších květů, zaléváme opravdu jen velmi mírně, někteří pěstitelé dokonce doporučují rostlinu pouze rosit.
Pokud bychom rostlině dopřávali teplo, zálivku i hnojení celoročně, tak skvěle poroste, ovšem nevykvete. Případně se může stát, že květy, které jsou za normálních okolností na dlouhém stvolu, zůstanou natěsnané mezi listy, neboť stvol nedoroste do potřebné výšky. To je znamení, že jsme to se zálivkou poněkud přehnali, příště je potřeba začít rostlinu víc zalévat, až když stvol dosáhne požadované výšky. Jakmile začne rostlina kvést, víc vláhy naopak potřebuje. V době vývinu poupat a květu s květináčem nehýbáme, neotáčíme ho ani nepřemisťujeme. Po odkvětu stvol odstraníme, neboť tvorba semen by rostlinu vysilovala.
Obecně má klívie ráda spíš těsnější květináč, nemusíme se bát, když jí občas vykukují kořeny. Přesazujeme pouze, když už je v květináči skutečně těsno, a do květináče jen o málo většího, než byl původní. Přesazujeme vždy až po odkvětu a do propustné půdy, raději do hliněného než plastového květináče. Za toto zacházení by se nám klívie měla odměnit krásnými květy, které nás budou těšit od předjaří až do dubna.
Zdroje: ceskestavby.cz, zahradkaruvrok.cz
