Někdy se cypřišky používají do živých plotů, jindy solitérně a některým to sluší třeba i na skalce. Můžete jim dát prostor pro život a nechat je volně růst, nebo tvarovat. Navíc jsou mrazuvzdorné. Přesto se zejména ve vyšších polohách vyplatí vysazovat je na chráněná místa.
Více druhů, stovky kultivarů
Vybrat si optimální jehličnan není složité, když víte, co chcete, ale vždy se předem informujte na jeho nároky na stanoviště a pěstební podmínky. Také se zajímejte, do jaké výšky doroste v dospělosti, abyste nebyli překvapení.
Cypřišek nutkajský i do města
Cypřišky zastoupené v této skupině mají dobře snášet i nepříliš přívětivé okolí typu silnice poblíž zahrady. Jejich koruna je spíše kuželovitá, větve převislé. Sluší jim to na polostinném, případně slunečném stanovišti, ve vlhké propustné zemině, ale tolerují i jiné půdní typy.
Zkuste například kultivar Pendula, baví prohnutými větvemi a roste vcelku rychle, jehlice jsou zelené až modrozelené. Naopak pomaleji roste Gloria Polonica, jeho jehlice jsou zelené a také krémové.
Cypřišek Lawsonův pro milovníky vůně
Jde o velmi oblíbenou skupinu cypřišků, s kuželovitou až sloupovitou, hustě větvenou korunou. Jejich jehlice s obsahem aromatických silic příjemně voní, když je rozemnete v prstech (vůni ucítíte také při tvarování). Ocení světlo, zvládnou i polostín. Opět platí značná tolerance k půdním typům, ideálně jim dopřejte lehčí, výživnou a dobře propustnou zeminu.
Zkuste například kultivar White Spot, u něhož lze pozorovat různé barevné proměny během roku. Jehlice jsou zelené až modrozelené, ale při rašení až smetanově bílé. Nápadnější zbarvení slibuje od podzimu do jara. Anebo Wisselii, elegantní zelený "sloup" s antistresovým efektem (stačí ho pohladit). S růstem si dává hodně na čas, ani v dospělosti nezabere moc místa. Má téměř bílé nové výhony, než začátkem léta začnou zelenat.
Cypřišek tupolistý i v mini verzi
Zástupci této skupiny mají kuželovitou až polokuželovitou korunu. S růstem nikam nespěchají, barva jehlic se nabízí v paletě od sytě světlezelených po modrošedou nebo žlutavou (zlatavou). U „žluťásků“ však buďte obezřetnější při výběru místa a zeminy, jsou trochu choulostivější. Obecně cypřišek tupolistý žádá slunce až polostín, na kvalitu půdy není náročný.
Zkuste například zakrslý kultivar Nana Gracilis, v dospělosti mívá běžnou výšku asi do 1,5 metru, barva jehlic je smaragdově zelená. Nebo dalšího „trpaslíka“ Coralliformis či třeba Crippsii, který v mládí potěší žlutavými výhony, ke stáru zezelenají.
Cypřišek hrachonosný není twiggy
Kdybychom ho chtěli porovnat s už jmenovanými zástupci, cypřišek hrachonosný se liší tím, že je obrazně řečeno trochu při těle (širší) a větve bývají o něco řidší. Dopřejte mu ideálně hlinitopísčitou vápenitou půdu, byť toleruje i jiné, vyžaduje dostatek vláhy. I pro něj platí slunečné či polostinné stanoviště, mrazuvzdornost a dobrá odolnost vůči znečištěnému prostředí.
Zkuste například kultivar Filifera Aurea (zlatožluté zbarvení, viz hlavní foto) nebo Filifera Nana (představte si zakrslou zelenou „polokouli“). Kdo chce dostat do zahrady špetku luxusu, třeba sáhne po kultivaru Boulevard. Tento oblíbený cypřišek vypadá načančaně a při bližším pohledu zaujme zeleným a modravým zbarvením. Ovšem zdálky vypadá, že je spíše modrý se stříbřitým nádechem. A jak ho vidíte vy?
Zdroj: Okrasne-stromy.cz, Havlis.cz
