Čeněk Dajbych

Dajbychova vila Autor: Stanislav Šumbera Autor: Stanislav Šumbera

Narodil se v roce 1845 a v Kutné Hoře zanechával svou stopu od roku 1873 do roku 1913, kdy opustil nejen své milované město, ale i tento svět. Byl nejen architektem a dlouholetým členem městské rady, ale také spoluvlastníkem stavební firmy, která měla kdysi v druhém nejvýznamnějším sídle království hned po Praze téměř monopolní postavení, a tak rekonstruovala i stavěla většinu významných budov.

Čeněk Dajbych se mimo jiné podepsal pod obnovu Vlašského dvora i chrámu svaté Barbory. Ve stylu tehdy módního novorenesančního slohu postavil Spořitelnu královského svobodného horního města Kutné Hory v Husově ulici – dnes je zde městská knihovna. Rozšířil také městskou nemocnici na Pirknerově náměstí.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ O DALŠÍCH PAMÁTKÁCH:

Dajbychova vila

Architekt a stavitel Dajbych sice vytvořil řadu zajímavých projektů, za nejzdařilejší je však dnes považována jeho vlastní vila, kterou si postavil v letech 1884 – 1899 v České ulici mezi starými hradbami a valy na místě s vynikajícím výhledem na středověkou Kutnou Horu.

Galerie

Čeněk Dajbych patřil mezi tzv. kutnohorskou honoraci a jeho dům tomu měl odpovídat. Architekt ho projektoval jako pohodlné sídlo rodiny, ale zároveň měla vila reprezentovat úspěšného muže.

Rozhodl se pro jednopatrový dům v novorenesančním stylu s balkonem nad vstupním portikem. Přízemí mělo sloužit k reprezentaci a společnému životu rodiny. První patro vyplňovaly pokoje.

V roce 1898 nechal Dajbych k vile přistavět dvoupatrovou věž na zadní straně domu v zahradě. Tato přístavba měla stavbě přidat na okázalosti, ale zároveň zvyšovala její komfort. V přízemí vznikly nové kuchyně, v prvním patře byly umístěny koupelny a záchody a druhé patro bylo ozdobeno kupolovou střechou s vyhlídkovou věžičkou. Zahradní průčelí také vylepšil arkýřovým výklenkem, nad nímž byl projektován balkonek.

Dajbychova vila Autor: Stanislav Šumbera Autor: Stanislav Šumbera

Nejvíce zdobných prvků umístil Čeněk Dajbych nad okny – šlo o románskou obloukovou štuku v přízemí a trojúhelníkové tympanony v patře. Černá kopule věže získala na zajímavosti bílým geometrickým dekorem.

Záležet si dal architekt především na vstupním prostoru. Do vily se vcházelo po několika schodech otevřenou terasou zdobenou dórskými sloupy, částečně krytou balkonem. Bílé vstupní dveře dotvářely celkový dojem díky uměleckému kování.

Kutnohorské noviny zhodnotily dokončené dílo jako „velevkusné“ ve svém architektonickém pojetí. Tento dům měl velké štěstí. Rodina v něm žila ráda a nikdy jej neprodala. Architektův syn Jaromír se věnoval stejné profesi jako jeho otec a dům dále obýval. Dodnes je vila domovem potomků stavitele, kteří se o ni dobře starají.

Foto: archiv autora