Úplně jiná situace než v bezpečném a známém prostředí domácí kuchyně nastává u prostřeného stolu v restauraci, pokud vyrazíme s malými dětmi najíst se ven. Přichází hodina pravdy - ocitáme se v cizím prostředí, kde se dítě buď stydí, nebo naopak si všechno chce osahat. Usedáme s nezbednými potomky ke stolu, ze kterého těžko můžeme tak jako doma sundat ubrus a odstranit z dosahu veškeré trochu nebezpečnější předměty. Dítě si určitě bude chtít vyzkoušet třeba jenom to, jak a kolik soli padá z otvorů slánky. Vzít dítě mezi lidi je však důležité, protože dítě může u jídla pozorovat jiné hosty a všímá si toho, jak se chovají i jak stolují mnohem pozorněji, než bychom se mohli domnívat. Stále ve více restauracích vycházejí vstříc i malým hostům; doufejme že pryč jsou doby, kdy dítě bylo v podniku překážejícím faktorem a vůbec něčím naprosto nepatřičným. Stále častěji nacházíme i u nás servis běžný v jiných zemích, kde je zcela normální děti do restaurací s sebou brát. Jdeme se bavit, a ne zlobit… Dobré je předem trochu promyslet nejen co se bude jíst, ale jak se budeme bavit u stolu. Zamezíme nudě, povídáme si s dítětem, odpovídáme na všechny otázky vyplývající z jeho pozorování nového prostředí, vezmeme třeba i nějakou hračku. Leckde dobře vědí že nejhorší je dítě, které má dlouhou chvíli. A tak malá pozornost, která potěší děti, je praktická i pro ně. Personál ví, že nudící se dítě překáží jim samým. Pokud ale při objednávání jídla přinesou zároveň papír a plnou plechovku pastelek, děti budou sedět a zabaví se. Do dražších restaurací vyrazíme třeba jen výjimečně – u příležitosti oslavy, promoce, svatby nebo jiné oslavy příbuzných či přátel. Samostatnou kapitolou je dovolená – třeba na horách nebo během letní dovolené se děti ocitají v restauracích zcela běžně. Častěji než do podniku s damaškovými ubrusy, stříbrem na stole a svíčkami asi s malými dětmi jdeme do pizzerie, cukráren, bister, či restaurace s rychlým občerstvením. Někde jsou na děti dokonale zařízeni - včetně dětských koutků, dárků pro děti a přebalovacích koutů. Dětem vycházejí vstříc nabídkou speciálních jídel – jsou to nejen poloviční dětské porce, ale také jídla speciální, dětské chuti přizpůsobená. V jedné restauraci vybudovali celý dětský minikoutek – stačilo místo s kobercem v rohu, kam se vešel dětský domeček a skluzavka. Rodiče si mohou v klidu dát kávu a personálu se děti nemotají pod nohy. A třešničkou na dortu bylo, když se číšník malého chlapečka zeptal: „Chutnalo ti? Dáš si ještě něco? – zdánlivá maličkost, ale pro dítě důležitá. Jednal s ním opravdu jako s hostem, ač mu byly necelé tři roky. -ag-