Dlažba do venkovního prostředí musí splňovat vysoké požadavky na protiskluznost, otěruvzdornost a mrazuvzdornost. To jsou základní podmínky, podle kterých vám prodejci doporučí vhodný typ dlaždic, když jim řeknete, že je hodláte použít venku. Životnost materiálu to však samo o sobě nezaručí. Důležitá je také pokládka.

Obecně jsou dvě možnosti: buď dlažbu položíte nasucho přímo do štěrkového lože, nebo ji nalepíte na betonový podklad. První způsob má výhodu v tom, že pokud pod terasou vedou rozvody vody a elektřiny, v případě nutných oprav se k nim snadno dostanete. Propustný podklad navíc spolehlivěji odvádí vodu. Stačí, aby v betonu byla zanedbána dilatace nebo dlaždice nebyly řádně zaspárovány, a pod dlažbou bude zamrzat voda, což povede k prasklinám. Dodržet je třeba také minimální 2% spád směrem od domu.

Přesto se lepení dlaždic na beton stále těší velké oblibě, protože keramické dlaždice nejsou drahé a vyrábějí se v nespočtu krásných vzorů. Na pokládku i údržbu velice jednoduchá dlažba zámková takovou rozmanitost nenabízí.

Zato už dnes seženete keramické dlaždice v rozličných vzorech o tloušťce 2 cm, které se lepit nemusejí, ale položí se přímo do štěrku, do trávy nebo na terče. Speciální výškově nastavitelné terče zaručí potřebný spád pro odtok vody, pokládka je rychlá a dlažba se dá v případě potřeby zase rozebrat.

Módní záležitostí je také velkoformátová dlažba betonová, kterou by ale s ohledem na její vyšší hmotnost měli instalovat zkušení řemeslníci.