Fasáda je oblekem budovy a stejně jako naše oblečení potřebuje vyprat a poupravit, tak i fasáda občas potřebuje prohlédnout a poupravit, aby nezačala chátrat a odpadávat. Zejména na mnoha starších domech lze pozorovat rozpadající se cihelné zdivo soklů. První známky poškození se objevují (i u nových fasád) po několika letech od jejich dokončení. Příčinou takových závad bývá nedostatečná odolnost cihel proti mrazu. Dokonce existují případy, kdy se pro tato velmi choulostivá místa používají voštinové cihly. Je to naprosto zbytečné, protože dnes je na trhu dostatek mrazuvzdorných cihel. Ochrana soklového zdiva například šlechtěnou omítkou je nedostatečná, protože tato fasádní úprava není sama o sobě vodotěsná. V důsledku objemových změn malty v průběhu tvrdnutí vznikají v omítce mikrotrhliny, kterými voda vlivem kapilarity vsakuje k vlastnímu zdivu. Pokud začne mrznout, led v kapilárách a dutinách působí destruktivně. Při sanaci je třeba postupovat tak, že narušené zdivo odbouráme a nahradíme novým zdivem z trvanlivého materiálu. Pokud je třeba, buď zajistíme vodoodpudivost omítky k odstřikující vodě, nebo obnovíme hydroizolaci proti vzlínání spodní vody. Srážková voda působí zvlášť destruktivně na zdivo z pórobetonu. Tento materiál není mrazuvzdorný a přitom je vysoce nasákavý. Je-li takové zdivo ve styku s běžnými klimatickými podmínkami, musí být zvlášť dobře chráněno. Někdy ani ochrana běžným vodotěsně neizolovaným keramickým obklade nebývá dostatečná. I přesto, že keramický obklad bývá pokládán za velmi trvanlivou úpravu fasády. Jak při návrhu, tak realizaci je však třeba dbát určitých zásad týkajících se zdiva určeného k obkládání. Především je důležité již při návrhu obkladu zvážit vnitřní mikroklima, protože vodní páry obsažené ve vzduchu podle fyzikálních zákonů difundují za určitých teplotních podmínek stěnou a kondenzují v pásmu ložné spáry zdiva. Obklad a podkladní malta mají totiž vysoký difúzní odpor. K porušení zdiva, které nemá dostatečnou pevnost, dochází potom jak v zimě vlivem mrazu, tak v létě v důsledku přetlaku vodních par. Nejvíce se zapomíná, že je třeba obkládané plochy rozdělit na menší pole dilatacemi. Zásluhou polymerů, které se dnes používají do malt na obklady, se zvyšuje přídržnost obkladů. Současně se však pásmo destrukce přesunuje do oblasti zdi. Z toho důvodu se vyplatí provést podkladní omítku na rabicové pletivo upevněné pomocí kadmiových hřebů do zdiva. Při úpravě fasád u panelových domů se nejčastěji hovoří o nedostatcích a obvodový plášť nelze pominout. Hlavní příčnou závad jsou především nedodržené rozměrové tolerance při montáži panelů a nekvalitní nebo žádná údržba. Dnes se jeví jako optimální přístup zateplit pláště těchto budov, a odstranit tak příčiny různých závad a poruch. Návrh úprav je vhodné však zpracovat formou projektu, jenž by měl být zadán odborné firmě, která má v této oblasti již dostatečné zkušenosti a je schopna řešit všechny problémy, které se v nejrůznějších kombinacích vyskytnou. Ale zpět k zateplování fasád. Kvůli špatnému zateplení pak přibývá zaplísněných bytů. Vliv na výskyt plísní má i snížená intenzita vytápění a slabší větrání,kterým se zvyšuje vlhkost vnitřního vzduchu. Povrchová teplota obvodových stěn klesá pod rosný bod vodní páry v místnostech, a tak kondenzát dává možnost vzniku různých plísní. Ty se objevují zejména v koutech. U domů s přerušovaným vytápěním, může být situace ještě komplikovanější. A proto je dobré snažit se o co největší cirkulaci vnitřního vzduchu. Takové komplikace lze však odstranit vhodně voleným způsobem zateplení, přičemž tepelná izolace může být obecně umístěna na vnitřní straně fasádního pláště, vně nebo uvnitř konstrukce. Pokud je to jen trochu možné, je lepší dát přednost systému tepelné izolace na vnější straně konstrukce. Pokud ji budeme přidávat dodatečně a bude-li z vnější strany pláště, pak ji můžeme provést formou tepelně izolační omítky, kontaktního zateplovacího systému nebo odvětrávaného zateplovacího systému. Způsob zateplování z vnitřní strany fasádního pláště je vhodný především pro historické fasády. Zpravidla je levnější než zateplení z vnější strany. Hodí se i pro objekty s přerušovaným vytápěním, neboť je rychle dosaženo požadované teploty. A naopak. Díky malé akumulaci tepla při přerušení vytápění teplota rychle klesá. Jako tepelnou izolaci můžeme použít pěnové plasty, desky z minerálních vláken apod. jako lícový materiál pak například sádrokartonové desky upevněné na impregnované dřevěné kostře. Doporučuje se ponechat mezi tepelnou izolací a původní stěnou odvětrávanou mezeru 15 až 20 mm, zvlášť je-li stěna vlhká. Mezi krycí desku a tepelnou izolaci se vkládá parotěsná zábrana.