Byt je posazen do japonského stylu. Snaží se o tradiční koncepci stylu z této země, ačkoli je umístěn v Hongkongu. Není to tak daleko, ale zase to zde není úplně tradiční systém. Například zde se dle japonských tradic používá velké foyer, kde se sundají boty a pokračuje se do samotné obytné části. Foyer je navíc o stupeň níž, než je celý zbytek domu, takže je nenápadně, ale přesto jasně separováno od ostatních částí bytu, jenž jsou o patro výš.

Základním principem designu bylo použití dvou druhů dřev tak, aby nedocházelo k přehlcení. Naopak. Dřevo má působit velmi odlehčeně, teple a funkčně. Stejně tak interiér pracuje s prostorem. Je zde například herna pro děti na jakési vyvýšené plošině, jenž je díky posuvným stěnám otevřena do interiéru, aby chůva měla o dětech přehled odkudkoli, nebo se dají zatáhnout, a vznikne tak i další ložnice pro návštěvy. V hlavní obytné části pak najdeme další vyvýšený stupeň, což je tradiční místo pro jídlo se stolkem chabudai, u kterého se nesedí, ale v japonském stylu klečí.

Samozřejmě, že jsme v jednadvacátém století, takže byt je vybaven moderně. Je tu bar, současná ložnice s klasickými postelemi a ne futony, moderně vybavená kuchyně a evropská toaleta.